Nikdy jsem nechtěla zabíjet

07.01.2024

Někteří říkají, že ta kniha je "fejk", neboli smyšlená - částečně, teda aspoň ty zážitky z fronty v Eritreji. Nechci to soudit. Je pravda, že na jednu stranu je zarážející a skoro až nerealistické, že by z toho všeho dokázala žena vyrůst, prosadit se v Německu a podat takto ucelené svědectví. Pokud je ale kniha pravá ve všech ohledech, jsou podobná obvinění nechutná a musí být traumatizující. Proto se k nim neuchyluji. I kdyby to ale bylo částečně smyšlené, a šlo o něco jako fikci v první osobě na základě skutečných událostí, pořád by šlo o úžasné a unikátní svědectví z oblasti světa, kterou nikdo z nás nejspíš nikdy nenavštíví a ani nechce, a autorka v ní žila a všechno viděla z první ruky (i pokud by to nebyly všechno její zážitky - což dost pravděpodobně i jsou). Nikdo z nás si nedokáže představit, jak hrozná musela být Eritrejská válka za nezávislost, život v Eritreji v době etiopské okupace, ani život v dnešní Eritreji. Země je takovou africkou "Severní Koreou", která bohužel tolik netáhne pozornost, byť je nám geograficky blíž (a mimo jiné jednou ze zemí, odkud pocházelo nejvíc uprchlíků do Evropy v migračních vlnách, což pochopíme, pokud si knihu přečteme), protože celá Afrika bývá občas - nesprávně - stereotypizována jako jedno velké místo válek, totality a hladomorů.
Kniha vypráví o peklu na zemi a neméně zajímavá je i část, která pojednává o životě chudé imigrantky v Německu, která přežívala mezi bezdomovci a nemohla se přizpůsobit.

Ve finále je reálně opravdu jedno, jestli autorka zažila 100 % z toho v první osobě nebo zbytek jenom viděla a slyšela o něm ve svém okolí. Tak jako tak se jedná o důležité svědectví o dnešním světě, které nám pomůže reálně pochopit problémy integrace v Evropě i to, odkud se ti lidé berou, a měl by si ho přečíst každý. Je škoda, že je tato kniha neznámá.

Můj problém s touhle knihou je, že jsem jí zhruba někde v polovině přestala věřit. Od začátku mě zaráželo, jak ucelený a detailní příběh popisuje, když vypráví o svém nejútlejším dětství. Ale říkala jsem si, že koneckonců traumatické zážitky vždy v hlavě utkví lépe.
Jenže pak si autorka začala dost protiřečit a měnit názory jako by situaci prožívala teď, ne jako by šlo o něco, co zažila před lety a jen o tom vypráví. Navíc jsem čím dál častěji měla dojem, že už jen nevypráví „jak to bylo“, ale že se snaží, aby o ní měl čtenář dobré mínění.

26.06.2015

Zase jeden ze zajímavých příběhu, kniha je velice čtivá a zajímavá.