Nikdy není pozdě na šťastné dětství
Beatrice Landovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425084/bmid_nikdy-neni-pozde-na-stastne-detstvi-0KC-425084.jpg
4
83
83
Vzpomínky na Léta Páně 1962 – 1975, jak si to pamatuji já, Beatrice Landovská, narozená v září 1962 v Praze v Dejvicích, v porodnici na Roosweltově ulici. Dětství jsem prožila v nedalekých Vokovicích, se svým otcem Pavlem Landovským, narozeným v září 1936 v Německém Brodě, s matkou Helenou Landovskou (rozenou Albertovou) v září 1941 v Praze, a se svou o rok a půl mladší sestrou Andreou Landovskou, narozenou v dubnu 1964 v Přerově. Vše se odehrálo v Praze, v Pardubicích a v Kytlici jakož i na dalších místech Čech a Moravy, s výjimkou jediné cesty do Bulharska v roce 1970. Bez skrupulí, věcně, ale s humorem popisuje Beatrice Landovská své dětství, strávené v Praze Vokovicích ve společnosti bohémských rodičů, herce Pavla Landovského a scénografky a dramatičky Heleny Landovské. Vedle nezapomenutelných rodinných příběhů nechybějí ani historky, v nichž se objevují známé osobnosti, nejlepší rodinný přítel Pavel Juráček, Václav Havel, Ludvík Vaculík a všichni herci Činoherního klubu 60. a 70. let. Existuje dětství? Existuje jenom to, co si pamatujeme. A až odejde naše paměť, nebude existovat ani to. Staneme-li se dospělými, máme zodpovědnost za své dětství už jenom my.... celý text
Přidat komentář
Čekala bych, že tahle kniha bude daleko více čtená než podle Databáze je. Já ji poslouchala na ČRo - a jak se mi nějaká kniha líbí - tak i několikrát, aby mi něco neuteklo. A tak jsem se toulala s paní Beatricí po Vokovicích, Kytlici, Dobraticích a dalších místech a bedlivě poslouchala všechny vlastní příběhy a příběhy dědečků, babiček, rodinných příslušníků, kamarádů, učitelek a zasazovala a porovnávala je s mým dětstvím té doby. Nedá se říct, že to bylo lehké dětství, i když s postupem času se může jevit jako opravdu dětstvím šťastným. Takový dojem jsem si z té knihy odnesla. Děkuji, paní Beatrice.
Poslouchala jsme jako audioknihu, krásně namluvenou Zuzanou Slavíkovou.
Úžasně napsané, plné humoru, nadhledu ...
Mě by takové dětství, asi zabilo, ale pokud ne ... :-) tak bych možná napsala taky takovou knihu.
Lyžování na kapesníčcích sněhu, dědečkův parádní a domácí oblek, příprava školních pomůcek ... geniální a nenapodobitelné.
Knížku si poslouchám na ČR už několikátý týden a vlastně podruhé, protože při některých dílech jsem usnula (nikoli nudou, to ani náhodou, jen se mi to při poslechu vleže stává :). Moc se mi líbí, jakým způsobem autorka svoje vzpomínky zpracovala, je opravdu vtipná a má můj obdiv za ten nadhled, talent i odolnost:)
Knížka se mi líbila, atmosféra dětství za totality, svérázná rodina Landovských, historky z divadla i z natáčení s různými osobnostmi. Autorka má smysl pro humor a nadhled, i když z některých situací mi bylo trochu smutno.
Poslechla jsem si čtení na ČRo. V podání paní Slavíkové to bylo skvělé. Měla jsem z toho větší zážitek, než kdybych to četla sama.
Jako spousta dalších jsem si knížku vyposlechla co četbu na ČRo. (Mně paní Slavíková jako interpretka vyhovovala).
A jako většina ostatních jsem balancovala ve skvěle napsaném textu mezi záchvaty smíchu a okamžiky, kdy ve mně to bujaré veselí přiškrceně ustydlo, aniž bych si ho stihla doopravdy užít.
Paní Landovská prý chystá pokračování, tak to bych ráda.
A doporučuju po dočtení zagooglit a zrekpitulovat a doplnit si knížku medailonkem Beatrice Landovské, který nabízí Paměť národa.
[četba ČRo]
Nevím zda bych sáhla po papírové knize, byť má výbornou obálku. Zuzana Slavíková mi zprvu taky nepřišla ideální interpretkou, ale postupně jsem si na její styl zvykla a nebylo to zlé.
Vynikající a zcela pravdivý název knihy. Moc jsem se bavila Betiným nadhledem a humornou nadsázkou. Věřím, že až tak velká nadsázka to není - soudě podle vlastního vnímání Pavla Landovského po revoluci.
Jenže kniha má tak dokonalou atmosféru totalitních Vokovic, zážitků se soudružkami v krimplenových kostýmcích, parádními pokoji a dalšími normalizačními laskominami, že si mě získala téměř okamžitě.
Znamenitý příběh, který je výrazně zábavnější číst než doopravdy žít. Autorka se vypsala z dětských trablů stylem "co tě nezabije ..." Další kamínek z bolavé mozaiky normalizace.
"Ve světě, kde jsme vyrůstali nikdo netušil, že i děti mají duši."
Díky.
5/5
Posloucháno na Českém rozhlase v podání herečky Zuzany Slavíkové. Zajímavý pohled na život v rodině herce Pavla Landovského.
Moc pěkné poslouchání na ČR. Neměly to holky lehké, ale pěkně pestré. Je zde vidět, jaký vliv mají na výchovu dětí, když žijí se svými prarodiči. Knížka je napsána s laskavým humorem.
Audiokniha Čro. Ubírám jednu hvězdičku, protože se mi vůbec nelíbilo, jak ji Zuzana Slavíková načetla.
Mít takové rodiče, jací byli manželé Landovští, určitě nepomohlo jejich dcerám vybudovat si v dětství zdravé sebevědomí. Musely se se svou výchovou spoléhat spíš na prarodiče. Jejich dětství byla jedna velká nespravedlnost. K smíchu mi to moc nepřipadalo.
Bylo zajímavé sledovat dětství dvou holek, které se narodily herci Landovskému. On i jeho žena se dcerám věnovali spíše sporadicky, jejich vztah k dětem se zdál odtažitý. Nebýt babiček a dědečků, jejich vzpomínky na dětství by byly mnohem smutnější. Kniha se mi líbila, jen mi v ní chybělo, jak se holka narozená na začátku šedesátých let vyrovnávala v kolektivu se svým nezvyklým křestním jménem Beatrice.
Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by o svém dětství řekl, že bylo šťastné a idylické. Spíš všichni vzpomínají na ústrky, křivdy a nespravedlnosti. Většina z nás ale asi může děkovat osudu, že jsme neprožili dětství v rodině Landovských. Přes autorčin sympatický pokus o nadhled a humor mi z toho šla hrůza po zádech. Rozhodně stojí za přečtení.
Baví mě sledovat bouřliváky a nonkonformní lidi. Čekat, jaké průšvihy zas vyvedou, koho urazej´ a jaký nový skandál je bude provázet. O něco méně zábavné však je, když takový král večírků a chlapík, co nezkazí žádnou zábavu, je váš otec. A pokud nemáte oporu ani v matce, která místo péče o děti řeší své nenaplněné sny, máte zaděláno na pěkná traumátka. Někdo vrazí ranec peněz do kvalitního psychoterapeuta a někdo se z toho vypíše. Jako Beatrice Landovská. A zvládla to na výbornou. Bylo to skvělý!
Skvělá knížka, divím se, že se jí nedostalo více pozornosti. Oproti názvu knihy autorčino dětství bylo dost drsné. Landovský jako otec se doma téměř nevyskytoval, otec nebyl dobrý. Je to zároveň vzpomínka na dobu mého dětství a raného mládí, protože autorka autenticky popisuje atmosféru tehdejší doby.
A hlavně, knížka je napsána velmi vtipně.
" Každou perlu dětství je třeba vsadit do zlata a na to není nikdy pozdě." tak tuhle větu si budu pořád opakovat. Prožívala jsem dětství ve stejné době, jsme s Betynkou skoro úlně stejně staré. Můj táta byl Pavlu Landovskému v mnohém hodně podobný, taky velký rebel. Nezapomenu, když jsem přišla s něčím ze školy o hodných komunistech ze Sovětského svazu zvlášť, tak na mě řval:" Ty jsi snad úplně blbá." Sice jsem nosila samé jedničky, ale chválené byly jiné děti. Bylo to přesně tak. Určitě doporučuji.
Dětství zřejmě může být šťastné, i když je drsné. Po přečtení téhle knihy se myslím nenajde nikdo, kdo by chtěl mít Lanďáka za tátu, ovšem z přístupu k dcerám a rodině obecně jsem byl celkem šokovaný i v případě jeho první manželky. Asi bych to úplně neschovával za označení "bohém"... Taky nejsem ideální rodič, ale některé věci byly trochu moc i na mě. Nicméně tahle kniha není o tom, že by si v ní někdo na něco stěžoval (aspoň ne moc).
Medaili za hrdinství by si zasloužili hlavně prarodiče Betynky, kteří ji se sestrou prakticky vychovali. Právě historie obou větví rodiny tvoří nejzajímavější část knihy. Oceňuju ale i historky, ve kterých figurují postavy tehdejšího disentu a undergroundu viděné z bezprostřední blízkosti očima malé holky. Nicméně ke konci, kdy do příběhu "nenápadně" vstoupil křesťanský bůh ve formě jakéhosi satori nad Periodickou tabulkou prvků, jsem měl chuť knihu odložit. Naštěstí to pak už netrvalo dlouho.
Mé hodnocení třemi hvězdičkami berte spíš jako tři a půl. Kdyby bylo pokračování, asi bych si dal říct.
Skvělá kniha, která doslova obletěla celou rodinu!
Myslím, že její hlavní předností je její autentičnost - autentičnost doby, různorodých lidských charakterů a traumat (a že jich nebylo málo).
Co dodat, kniha by si zasloužila více pozornosti.
Na prašivky Landovské jen tak nezapomenu!
Z větší části jsem se bavila, několikrát nahlas zasmála a vzpomněla na dobu mého dětství. Byla jsem mile překvapena.
Co všechno dokáže dítě přežít, prožít, zapamatovat si to a po letech s lehkou rukou a nadhledem sepsat. Po přečtení mi zůstává kniha uložená v hlavě, což se nestává tak často.
Knihu jsem vrátila do MK a rodina mi koupila novou, protože je šikovné ji mít doma a občas z ní něco přečíst přátelům...
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nikdy není pozdě na šťastné dětství |
| 2013 | U nás ve sklepě - Antologie poesie druhé generace undergroundu |
| 2018 |  A stejně tančím v rytmu bosém |
Vyslechla jsem jako četbu na Čro a královsky jsem se bavila. Skvělé podání Zuzany Slavíkové!