Nikdykde
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356189/bmid_nikdykde-mvi-356189.jpg
4
2360
2360
Román Nikdykde, vydaný poprvé v roce 1997, ohlásil příchod velkého talentu a stal se etalonem pro všechny další městské fantasy. V následujících letech vyšel v několika verzích, jak britských, tak upravených pro Američany. Nyní máte v rukou text preferovaný autorem, obsahující i scény, které byly z původního vydání vypuštěny. Richard Mayhew je mladý londýnský obchodník s laskavým srdcem, jehož život se drasticky změní, když se v každodenním shonu zastaví, aby pomohl krvácející dívce – tento dobrý skutek jej uvrhne do světa, o jehož existenci se mu ani nesnilo. Škvírou v realitě se propadne do Nikdykde – Londýnu stínů a temnoty, nestvůr a světců, vrahů a andělů, jenž existuje celý v bludišti podzemních chodeb a síní. Nikdykde je domovem Dvířky, tajemné dívky, které Richard pomohl v Londýně nad zemí. Ta je v Nikdykde mocná šlechtična, jež se zavázala přísahou, že vypátrá zloducha, který vyvraždil její rodinu a zmaří jeho plány na zničení toho podivného podzemního království. Pokud se Richard chce někdy vrátit ke svému předchozímu životu a domů, musí lady Dvířka pomoci zachránit její svět – a není vůbec jisté, zda to přežije.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , PolarisOriginální název:
Neverwhere, 1998
více info...
Přidat komentář
Příjemná originální fantasy. Hlavní hrdina se chová přiměřeně situaci, autor prokazuje skvělou fantazii a v audio verzi pak především pan Ruml předvádí neskutečně příjemný výkon. Bravo. Hezky se to poslouchalo!
70% - Klasika Neila Gaimana, tak jsem se dost těšila. A četlo se to dobře, ovšem nutno říct, že pár týdnů po přečtení si knihu zas tak úplně přesně nevybavuji, což se mi u dobrých knih nestává. Samozřejmě veliké plus za stvoření Podlondýna nacházajícího se ve starých kanálech, tunelech metra a vůbec dalších podivných místech, která se pod chodníky Londýna nacházejí. A další dobrý nápad s tím propadnutím se škvírou, kdy se člověk či jiná bytost stane součástí tohoto urban fantasy místa a pro obyčejné lidi tam nahoře se stane takřka nepostřehnutelným. Ujetí vrahouni pan Croup a pan Vandemar. Tajemná dívka Dvířka s prazvláštní schopností. A markýz de Carabas, který dokáže zařídit prakticky cokoli. Ovšem samotný děj byl takový nemastný neslaný, zřejmě i vinou hlavní postavy Richarda, který propadl škvírou a prochází rádoby bouřlivým přerodem z nudného obyvatele Londýna v ... v podstatě téměř stejně tak nudného obyvatele Podlondýna.
Musím sa priznať, že mi na Nikdekoľvek prekážalo niekoľko vecí.
V prvom rade Richard ako hlavná postava ma dosť výrazne nebavil. Neviem, či mal byť akože vtipný element alebo som sa s ním mala stotožniť ako s trápnučkým nie-hrdinom, faktom však je, že som pri každej jeho replika, myšlienke alebo konaní v duchu prevracala očami a nemohla som sa ubrániť porovnávaniu s Bellou Swan a jej podobnými postavami z YA.
V druhom rade to bola skutočnosť, že aj napriek románovej podobe do textu často presakovali prvky scenára, veľmi citeľné to bolo napr. v časti so snami.
A v neposlednom rade (pozor SPOILER) to bolo Brownovské rozuzlenie zápletky, kde sa objednávateľ záporákov po celý čas prezentuje ako kladná postava, aby na konci došlo k dramatickému odhaleniu.
Ale inak je Nikdekoľvek celkom príjemné a nevšedné počítaníčko. Osobne ma najviac bavili páni Croup a Vandemar, pre nich aj nakoniec pridávam jednu hviezdičku.
Fantasy běžně nečtu. Výjimkou je podžánr urban fantasy. Mám rád ten fenomén "druhého města", tady je nazýváno Podlondýnem. Navíc ještě vítám, že je zde významným způsobem zapojeno londýnské metro. Už tradičně ubírám jednu hvězdu za příliš přehnaný děj. Vím, jedná se o fantasy, ale myslím si, že někdy méně znamená více. Celkově se jedná o dobrý pohádkový příběh. Jestli někdy pojedete do Londýna, tak si dejte pozor, ať nepropadnete nějakou tou škvírou.
Je to psané pro film/seriál... příběh má solidní tempo a stránky ubíhají, až to šustí... fajn fantasy jednohubka, která ale nerozvinula potenciál Podlondyna, charaktery postav popsal autor jednoduše a černobíle...3,5*
Ultimátní fantasy zážitek. Vtipné, napínavé, tajemné, prostě kultovní příběh.
Shoduji se se spolučtenáři níže... Kniha velký potenciál, co se týče prostředí, avšak zaostává ve vykreslení postav a napínavosti (a odsejpání) děje. Knihu jako takovou - koncept příběhu - jsem moc nepobral. Nevím jestli ty léta, co Gaiman psaním této knihy strávil, se dají počítat za veliký přínost do sekce urban fantasy. Chtěl jsem dát 2 ale dávám 3 z 5.
Trošku lepších 2.5/5*. Príbeh má obrovský potenciál, ale autor na môj vkus nedostatočne vysvetlil ako funguje Podlondýn. Dalo by sa z toho vyťažiť rozhodne viac. Keby sa ma niekto z mojich kamarátov spýtal, o čom kniha je a ako ten svet funguje, asi by som mu nedokázala dať postačujúcu odpoveď. Škoda škoda.
Za mě moc hezká pohádka se vším všudy. Možná jen pan Croup a pan Vandemar jsou na pohádku poněkud drsnější typy (i když...). Přečetla jsem za chvilku a byla jsem nadšena.
Docela jsem se na tuhle knihu těšil, ale za sebe ji víc než 3* dát prostě nemůžu. Zřejmě největší problém jsem měl s prostředím- upřímně řečeno, v něčem tak odporném bych žít nechtěl, to já si raději zůstanu v tom nudném, šedivém nadsvětě, díky za optání.
Co ale musím pochválit, je duo vrahounů, pan Croup a pan Vandemar, nemýlím-li se. Ti byli opravdu zabijáky, kteří na onen svět dopravují jen ty, kteří si to mohou dovolit. Zjevně museli studovat v Pratchettově Škole cechu vrahů, protože takovou úroveň mordýř nenabere někde na ulici. Po nějaké době jsem si začal říkat, že kdybych měl nedejbože zemřít násilnou smrtí, tak asi bych chtěl tyhle maníky...
Shrnuto a podtrženo: občas pěkné dialogy, nesympatické postavy (tedy kromě C a V, a možná ještě Markýze), nezajímavé a nechutné prostředí (doufal jsem, že si s jeho budováním Gaiman trochu víc vyhraje), a zapomenutelnost (Hvězdný prach jsem četl daleko dřív, a pamatuju si víc, než z tohohle)= horší 3*.
Napínavé, plné tajemství, děsivé a zábavné zároveň. Prostě sen každýho čtenáře. Zrada na vás čeká na každém kroku. Nikomu nevěřte a utíkejte hodně rychle. Nikdykde jsem přečetla jedním dechem. Je to jedna z mála knížek, která nemá hluchá místa. Nebo si je aspoň nevybavuju. Gaiman zásobí čtenáře lehkým anglickým humorem, který v některých chvílích hraničí s černým. Prostě stará dobrá škola anglického humoru. Při zvyšování dávek si na něm můžete vypěstovat závislost. Napínavý od začátku do konce, občas nervy drásající příběh, kdy jste napnutí jako struna těsně před prasknutím. Tak by se dalo jednoduše popsat Nikdykde. Každá další kapitola je lepší a napínavější než ta předchozí. A postavy jsou prostě dokonalé. Největší posun je vidět právě u prosťáčka Richarda, který najednou dospěje. Navíc je kniha okořeněna Ríšovo myšlenkami, které se k nám dostávají jako útržky jeho imaginárního deníku, ve kterém ironicky komentuje vše, co se mu děje. A na konci dostane možnost volby. Zůstat a žít nebo se vrátit a přežívat.
Osobně jsem byla zkrátka nadšená a okouzlená. Jednou se k Podlondýnu, Dvířce, Richardovi a De Carabasovi vrátím.
„Zadíval se na kamenné schody vedoucí k Britskému muzeu a rozhodl se, že byly stvořeny, aby po nich tancoval Fred Astaire s Ginger Rogersovou.“
Gaiman vie ako na to. Jedine, co som tu lutovala bolo, ze som to necitala po anglicky.
Brilantní balancování na hraně dětského/dospěláckého žánru. Byla tam temnota, britskost nejenom v lokaci příběhu i břitkost svižných dialogů, pohánějících děj čtivě až do konce. Je to jedna z těch knih, které nechcete, aby skončily. Miluju, jak čtenáře vrazí přímo do svého vesmíru a nezdržuje se úvodem o zákonech a pravidlech jeho světa. Dává prostor pro fantasii, což je typické pro jeho celou práci a jeden z důvodů, proč se po dočtení kterékoliv jeho knihy těšíte na další.
Po Zatmění (třetí díl Stmívání) jsem měla chuť na pořádné fantasy. Tak jsem sáhla po Nikdykde, které jsem měla doma, že aspoň bude o jednu nepřečtenou domácí knihu méně. Anotace, zdejší hodnocení a pověst této knihy mě velmi lákaly.
Fantasy není zrovna můj nejoblíbenější žánr, ale mám ho ráda. Mám ho ráda tehdy, když mě kniha dokáže opravdu zaujmout, má úžasný svět a příběh baví. Což tady tak úplně nefungovalo.
Bavil mě začátek. Občas jsem se zasmála. Po pár prvních kapitolách jsem se začala ukrutně nudit. První polovinu jsem četla týden a musela se do ní nutit. Každá přečtená strana bolela. Odpočítávala jsem strany do konce kapitoly, abych už konečně byla na konci. Na nějaké dvou sté stránce se příběh rozjel a já se nemohla odtrhnout. Poslední třetinu jsem přečetla na jeden zátah.
A ten příběh... Nevím proč, ale nebylo tam nic moc, co by mě táhlo dopředu. Vlastně mě rozuzlení přestalo po pár stranách zajímat. Je pravda, že na odhalení jsem reagovala, "to si děláš pr..." To mě překvapilo velmi. To ovšem nic nemění na tom, že jsem tu knihu chtěla s každou stránkou odložit a už na ní nikdy nesáhnout. Že by to bylo stylem? Těžko říct.
Světlou stránku pro mě byli pan Croup a pan Vandemar. Tato dvojice byla osvěžující a pasáže tohoto dua udržovaly mnou pozornost. Bez nich bych to asi nedočetla. Ostatní obyvatelé Podlondýna byli více či méně zajímaví. Rozhodně mnohem zajímavější než hlavní hrdina. Richard mi tam přišel tak nějak navíc.
Přiznám se, že tam bylo pár věcí, které jsem nepochopila. Možná jsem něco zásadního nepostřehla, protože jsem těžko držela pozornost prvních dvě stě stran. Třeba tam i některé mnou nepochopené věci vysvětlené byly. Jenže mám takový dojem, že ani autor nevěděl, jak co pořádně funguje a proč se některé věci staly.
Suma sumárum – dobrý začátek, strašný prostředek, skvělých pár stran před koncem, pár fajn postav. Takže slabší průměr – 2*.
Dva "dodatky" v mojí verzi byly super a přihazuji ještě 1*. Takže celkem 3*.
Když o tom tak přemýšlím - možná by povídky z tohoto světa byly lepší...
Jaksi chápu fascinaci podzemím, ať už je to jakékoli velkoměsto.
Z močálů labyrinty, to jsou počátky zrodu Londýna.
Dostat se do blučiště podzemí změní hrdinovi ledaco, nejen vidění, myšlenky raději nechá ustrnout neboť nebezpečí po záchraně zraněné Dooreen se mu život ocitne v říši , kde slib dluhu na jakoukoliv službu je víc než bohatství.
Citace:" Když se andělé zkazí, je to víc jak cokoli jiného."
Podlondýn je zvláštní společnost, a popravdě asi bych se musela nadýchal toho podzemí, aby se mi dostala pod kůži, a já tomu ve fantazii dala šancí.
Audiokniha v profesionálním podání M.Rumla.*****
Jedním slovem dokonalý. Zbožnuji fantasy knihy. To spojení nadlondyna a podlondyna v teto knize se mi moc libilo.
První beletrie od Gaimana a slintám si na kabát! Znám comicsovky...Sandman, 1602, knihy hřbitovní....ale tohle jsem nečekal. Vpadnul jsem a nebylo cesty zpět!!! Jedním dechem a s příběhem zažraným do mozku, na věčný časy!
Neil Gaiman je autor, který mi už poněkolikáté dokázal, že jeho imaginace je zcela bezbřehá a hodná obdivu. Paralela mezi normálním Londýnem a jeho trošku pokrouceným obrazem v podobě Podlondýna je magická a myslím, že zejména pro Angličany velmi přitažlivá. Celý ten svět i na malém prostoru skutečně ožívá a zanechává ve čtenáři jistou stopu. Nikdykde je velkou měrou postaveno také na slovních hrátkách, které se bohužel příliš nepodařilo přenést do českého překladu (na což tedy upozorňuje v doslovu i sama překladatelka Ladislava Vojtková). Milé hříčky začínající už u jména hlavní postavy Doreen – odtud zkratka Door (dveře) - odkazující k její hlavní schopnosti, tak v případě českého překladu Dvířka moc nevyzní. Ač nerada, musím se přiznat, že na rozdíl od autorových ostatních knih, které jsem četla (Hvězdný prach, Koralina), mě nezaujal ani příběh samotný. Vlastně to jediné, co shledávám na celém putování hrdinů zajímavým, jsou právě postavy a prostředí. Obávám se, že je můj úsudek do velké míry ovlivněn audioknihou, protože se mi už podruhé za sebou stalo, že všeobecně kladně hodnocený příběh (před Nikdykde to byla ještě Prašina) načtený Matoušem Rumlem, se mi nelíbil. Nevyhovuje mi jeho práce s hlasem, při snaze upravit ho pro vyjádření odlišných postav sklouzává až k pitoresknosti, přičemž se domnívám, že ani nedodržuje zvolenou intonaci pro danou postavu, což samozřejmě poukazuje i na chybu režie. Mrzí mě, že se mi tak ikonický příběh nedostal pod kůži, ale aspoň si odnáším poučení, že knihy načtené panem Rumlem prostě nejsou pro mě.
Štítky knihy
Londýn nadpřirození tvorové tajemství městská (urban) fantasy metro zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Milá, trochu dobrodružná a tak akorát humorná fantasy pohádka z Podlondýna. Nevěděla jsem co mám čekat a je pravda, že začátek nebyl moc slibný. Ale pak se to rozjelo a zalíbilo se mi to. Podívám se i po jiných knihách autora.