Nikola Šuhaj loupežník
Ivan Olbracht (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141495/nikola-suhaj-loupeznik-141495.jpg
4
871
871
Román je prolnutím reálného příběhu a zbojnické legendy. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světoné války utekl z uherského pluku v Ďarmotech, ukrýval se v horách a lesích rodného verchovinského kraje a živil se zbojnictvím. Bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým. Nikola sám i s tlupou a nakonec se svým mladším bratrem Jurou se vrací do hor a pokračuje ve zbojničení. Jednou je na poloninš četníky chycen, po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování četníky nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána odměna. Tři koločavští rolníci nakonec úkladně sekyrou a ranami z pušek Šuhaje na polonině zavraždí. Olbrach se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustále střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k buducnosti. ("Nikola Šuhaj žije. Žije v těchto horách a s nimi. Bude žít. Neříkejme věčně, neboť tomuto slovu rozumíme dnes ještě méně, než mu rozuměli naši náboženští pradědové, a spokojme se s prostým slovem : dlouho. " - Závěr románu.) Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost, projevená v činech Nikolových a v milostném vztahu Nikoly, Rržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy. Tři světy : rusínský, židovský i český, jejich kontakty i izolovanost autor vykreslil s psychologickou dokonalostí. V jazykovém ztvárnění dosáhl Olbracht vrcholné úrovně v obraznosti, v slovníku i ve skladebné stránce. Právem se stal román jeho nejpřekládanější knihou. (... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla v rámci povinné četby na střední škole, nyní jsem si připomněla v aknize. Děj vypráví o zbojníkovi, který se skrývá v horách, když zběhl od uherského pluku. Pomáhají mu kamarádi a milá Eržika. Je vypsaná odměna na dopadení loupežníka Nikolu. Kdo zradí? Přečtěte si. Kniha se mi líbila.
Krásně se to četlo. Už jen jaká slova autor vybíral, jak je vázal k sobě a jak to využíval v líčení a jednání. Příběh má pozvolný spád, který ale ústí nad srázem. Konec tak přichází náhle a nečekaně. Asi stejně jako u Nikoly...
dodnes som nevidel ospevovaný film s Donutilom:)
ale to nevadí, lebo toto Olbrachtovo dielo vo mne zanechalo naozaj hlboký dojem. jeden čas som mal dokonca cukatúru ísť sa pozrieť na miesta, kde sa príbeh odohrával, ale zvíťazila lenivosť a administratívne prekážky.
knihe dosť poškodilo, že sme ju mali v povinnom čítaní, inak by najskôr získala nielen v našej generácii väčší ohlas.
a myslím si, že je to celkom dobrý tip na letné čítanie. určite lepší ako všetky tie prresladené príbehy o láske, plné nečakaných zvratov a nepredvídateľných hrdinov zabalené do romantického klišé. lebo v Nikolovi o klišé určite nejde a emócie nie sú pastelovo podfarbené. dajte si povedať - toto je literatúra.
jedno obrovské plus, že sa po zvrhlostiach so slovenskými prekladmi odvážil kedysi Tatran vydať originál.
Nikola Šuhaj loupežník od Ivana Olbrachta. Nádherné dílo, u něhož jazyk i styl vyprávění přesně odpovídají povaze hlavního hrdiny. Krásné poetické popisy se tu střídají s nečekaně brutálními výjevy a pasážemi; Nikola Šuhaj je nepochybně romantickou postavou, je nám ovšem představen tak, že klackem ubije stařenu. Text je také zároveň monumentální i velmi komorní, zrovna jako Šuhaj, jehož několikrát vidíme na kolenou a vnímáme jeho obyčejné lidské bolístky, jen aby se po smrti stal legendou. Olbracht se rovněž stejně jako jeho hrdina u ničeho nezdrží dlouho, není tu žádná mnohastránková srdceryvná scéna; má-li někdo zemřít, ozve se výstřel a je hotovo. Ani ona zmiňovaná poetičnost se nikdy nepřejí, autor se vždy rychle vrací k příběhu.
Koločava! Koločava!
Jak sladké jméno a jak chutná na jazyku!
Stál na noční silnici a sál mléčnou vůni Koločavy. Tma byla tvrdá jako kamení a v ní žlutě blýskalo několik okének jako lístky kyzu v uhlu. Do ticha zněly duté údery dřev mlýnské stoupy, která stlouká vlněné tkanivo domáckých stavů a již jest slyšeti jen v noci.
A pak jednoho dne přišel ze Sinevíru starý posilák Šemet a přinesl a přeslabikoval lístek, na kterém mezi natištěnými řádky bylo vepsáno jméno Ivanyš Andrej a ještě nějaká slova o vlasti a poli cti, a znamenalo to, že je muž mrtev a už se nikdy nevrátí.
Ale, Ježíši Kriste, bylo to přece lepší, než když přišel domů bezruký, beznohý nebo slepý. To jen jako by do chýše přibylo o jedno dítě více.
" Povinná četba na maturitu"
Historický román - opět legenda inspirována životem slovenského zbojníka Jánošíka.
Příběh loupežníka Nikoly, který je odolný vůči nástrahám v podobě kulek.
Bohatým bral, chudým dával.
A tohle je další z těch několika málo knih, které čtu pořád dokola. Ivan Olbracht je podle mě u nás neprávem opomíjený. Ta neuvěřitelná básnivost jeho jazyka, ta monumentálnost. Kdyby napsal historický příběh nebo fantasy, čtenáři by se mohli zbláznit. Ale tohle funguje právě tím, jak je to útlé a sevřené, balancující na hraně mýtu. Škoda toho slavného muzikálu, kvůli kterému už originál nikdo nečte. Zajímavější a čtivější než třeba Vladislav Vančura, a přitom podobně vybočující z normálu.
4 body z 10
Kniha mě bohužel příliš nezaujala. Příběh mě nijak neoslovil, dějová linie se mi nezdála nijak zábavná ani zajímavá. Mému nepříliš kladnému hodnocení nepřispívá ani složitější zastaralá čeština. Co mě ale příjemně překvapilo, bylo zajímavé zasazení prvků magie do tohoto příběhu, například postava čarodějnice. Lektvar, po kterém hlavního hrdinu minou všechny kulky, děj tak aspoň něčím ozvláštňoval. Ale ani přes toto pozitivum mě kniha nenadchla a nebude patřit k mým oblíbeným.
Knihu bych doporučil čtenářům, kterým nevadí obtížnější jazyk a hledají například nějakou alternativu pro změnu od obvyklého čtení nyní velmi populárních fantasy nebo akčních knih.
Začíná to tím, že hrdinný Nikola s kamarádem umlátí ženu klackem. Pak dezertuje a už se spirála násilí roztáčí. Chudí muži se vrátí z války, mají hlad jejich děti taky, tak začnou okrádat a rabovat. Umírají nevinní, lidi se mstí, antisemitismus, násilí se stupňuje a tak dál. Do toho popisy divoké krajiny a temné Eržiky.
Mě Šuhaj (jako Olbrachtův románový příběh) absolutně nezaujal. A Ivánkův autorský styl, tu - zrovna tak.
Povinná četba, velmi pěkný román, který mě bavil. Dobře se čte. Velmi dobrý čtenářský zážitek.
Vůbec si nepamatuji, že bych to bývala četla v době, kdy to patřilo mezi povinnou četbu ve škole. Mám za to, že jsem k tomu měla přirozený odpor a soudruh autor mě rovněž extra netankoval. Teď jsem uklízela ve sklepě a hle, Nikola Šuhají! Kde se tam vzal nevím, v každém případě jsem se nejprve začetla ve stoje, pak jsem usedla a začetla se ještě víc a pak jsem zjistila, že je tma a já furt čtu! Strhující, napínavé, psychologicky vymakané, famózně popsané postupně se proměňující charaktery na základě změn prostředí a okolností, které člověk nemůže uřídit. Pecka teda!
Kniha, kde se zobrazuje zrada od přítele, kvůli peněžní odměně ... Mě se četla krapet hůře ... Ale jedná se o jednu z knih povinné četby ...
Jo, nevděk světem vládne a zrada bolí nejvíc proto, že vždycky přijde od toho, komu jste pomohli. Ať je to Nikola, Jánošík, nebo Robin Hood ....a nebo
Klasické dílo české literatury, bohužel mě ničím nezaujalo. Dobře že kdysi před maturitou jsem se do toho nepustila - měla jsem v té době určitě méně trpělivosti a asi bych to nedala do konce.
Z knihy jsem měla dojem rozvláčného příběhu o hnusných časech a hnusných lidech. Hlavní hrdina je, přes veškerou snahu autora učinit ho sympatičtějším, odporné a sobecké individuum, které udělalo ze života peklo vlastní rodině i celé vesnici a v jejích obyvatelích probudilo ty nejtemnější stránky. Kniha je navíc prodchnutá antisemitismem a přesvědčením, že "bohatým brát" a eventuálně je vraždit jen proto, že jsou "bohatí", je vlastně v pořádku - nevím, zda je to póza, nebo opravdu autorův světonázor, což by mě moc nepřekvapilo. Jazyk květnatý a popisný - až moc. Po nějaké době se i podkarpatoruská krajina, její žijící mýty a svérázní obyvatelé v tisícím opakování člověku zají.
Jinak na Podkarpatské Rusi jsem byla před dvaceti lety a měla jsem dojem, že až na pár orezlých satelitů a nějakou tu budovatelskou sochu se tam od dob Nikoly Šuhaje zase tolik nezměnilo.
osobně si myslím, že je to zajímavý příběh. Nejsem si jist, jestli nějak dokonalý, ale hezký. Vypravovaní je však svižné a energické, což se mi na knize líbilo.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) mýty a legendy zfilmováno napětí zrada muzikály loupežníci Podkarpatská Rus zbojníci rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1991 |  Biblické příběhy |
| 2005 | Nikola Šuhaj loupežník |
| 1937 |  Golet v údolí |
| 1982 | O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách |
| 1963 | Žalář nejtemnější |
Moje první setkání s Olbrachtovým Nikolou bylo ve filmu s Petrem Čepkem a Evou Jakoubkovou. Pak teprve přišla na řadu kniha, u které jsem si vyloženě sedla na zadek. Ani ne tak z příběhu samotného, jako z neskutečně půvabné popisu přírody.Škoda, že už se tam pravděpodobně nikdy nepodívám. Někdy v roce 2018 jsem viděla dokument o Eržice, která je v Koločavě údajně pochována. Pak teprve jsem se ke knize vrátila. Najednou mi všechno připadá neskutečné, snad až i naivní ... v hlavě mi zní úryvky z dalšího zpracovaného hudebního provedení; " Bylo tu , není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu...smutný život Nikoly, Eržiky a vůbec všech v tehdejší Koločavě žijících obyvatel.