Nikola Šuhaj loupežník
Ivan Olbracht (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141496/bmid_nikola-suhaj-loupeznik-141496.jpg
4
870
870
Román je prolnutím reálného příběhu a zbojnické legendy. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světoné války utekl z uherského pluku v Ďarmotech, ukrýval se v horách a lesích rodného verchovinského kraje a živil se zbojnictvím. Bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým. Nikola sám i s tlupou a nakonec se svým mladším bratrem Jurou se vrací do hor a pokračuje ve zbojničení. Jednou je na poloninš četníky chycen, po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování četníky nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána odměna. Tři koločavští rolníci nakonec úkladně sekyrou a ranami z pušek Šuhaje na polonině zavraždí. Olbrach se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustále střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k buducnosti. (\\\"Nikola Šuhaj žije. Žije v těchto horách a s nimi. Bude žít. Neříkejme věčně, neboť tomuto slovu rozumíme dnes ještě méně, než mu rozuměli naši náboženští pradědové, a spokojme se s prostým slovem : dlouho. \\\" - Závěr románu.) Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost, projevená v činech Nikolových a v milostném vztahu Nikoly, Rržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy. Tři světy : rusínský, židovský i český, jejich kontakty i izolovanost autor vykreslil s psychologickou dokonalostí. V jazykovém ztvárnění dosáhl Olbracht vrcholné úrovně v obraznosti, v slovníku i ve skladebné stránce. Právem se stal román jeho nejpřekládanější knihou. (... celý text
Přidat komentář
Zajímavé přiblížení prvorepublikové zakarpatské Ukrajiny, zbojníka jsem během čtení neměl rád a nenašel jsem si žádného kladného hrdinu, ale to je jen můj osobní problém, autor za to nemůže.
To tedy byla síla! Mnoho jsem od Olbrachta nečekala, ale o to větší překvapení mi připravil. Tak lyrické vyprávění (jsem jediná, kdo si při čtení vzpomněl na Vančuru?), ovšem bez nějakého přihlouplého romantizování. Jsem nadšená! Právě tím, jak jsou postavy živé, nejen černobílé šablonky, ale prostě lidé z masa a kostí, se svými přednostmi, ale hlavně se svými chybami a snad i pochopitelnými motivy, které je nezřídka dovádějí na scestí. A to včetně Šuhaje, jemuž kupodivu chybí aureola a (na rozdíl od Robina Hooda nebo třeba Rumcajse) také on má své škraloupy minulosti. Osobně mě asi nejvíc zasáhl vztah mezi Eržikou a Nikolou (tolik něhy, vášně, odvahy, ale i slabosti) a vlastně i postava Eržiky (Kolik ta toho musela unést! Dá se její počínání omluvit? Pochopit?), nedotčená krajina a nelehký život lidí z Koločavy a okolí (Kdo by dnes vstával ve 4 ráno, aby šel napást husy? Kolik chlapů by se stloukalo s nějakými oborohy? - konečně už vím, co to je :-)). Ovšem stejně je na celé knize nejbáječnější onen nepopsatelný styl a to, že ji dotváří čtenář sám - bude fandit zbojníkovi? Četníkům? Eržice? Kamarádům? A uvěří vůbec celé téhle povídačce?
P.S. Není bez zajímavosti, že lidé v Koločavě údajně Nikolu jako žádného hrdinu nevnímají, jak mi prozradil kamarád po cestě na Ukrajinu. Sotva ho tam znají a odkaz ve vesnici žíje spíš díky knize než pověsti samé. Zvláštní.
P.S2. Skvělé je knihu doplnit Olbrachtovými články o tomhle zvláštním kraji - hezky to dokreslí obrázek místa, doby, lidí. Něco se sice (skoro doslovně!) opakuje i v Šuhajovi, ale jako celek je to ještě lepší. Fakt. Jen musíte přetrpět ty (podle mě) nudnější pasáže o tehdejší politice na Zakarpatsku.
Ja mam Nikolu a jeho pribeh rada, proto nemohu jinak.. P.s. Priroda na Koločavě musi byt nadherna !!!
Příběh Nikoly Šuhaje někteří známe z televizního ztvárnění, kde hlavní postavy hraje Miroslav Donutil a Iva Bittová. Ještě úchvatnější je však ztvárnění v divadle Husa na provázku, kde hostují Jan Zdražil a úžasná Eva Vrbková, a kde celá Balada je doprovázená hudbou a vy máte pocit, že se opravdu na Koločavě nacházíte.
Kniha Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník obsáhle popisuje krajinu, ale i povahy lidí v dřívější Podkarpatské Rusi, kde bída střídá nouzi a lidé jsou odkázáni sami na sebe a na své okolí. Mnoho občanů je Nikolkovi zavázáno a současně se jej bojí. Četníci jej nehodlají nechat být a tak začíná hon na zbojníka, co "údajně" bohatým bral a chudým dával. No, hlavně se snažil přežít.
S ohledem na staré výrazy (četla jsem vydání z roku 1958), se kniha četla poměrně pomalu a pro člověka znalého výše uvedená filmová ztvárnění přišla mnohdy zdlouhavá. Na druhou stranu se ale zase dovíte hromadu příběhů dalších postav lidí žijících tam kdesi v horách, kde sluníčko svítí jen chvíli, protože jsou tam úzká a příliš zařízlá údolí, kde proudí řeky Terebla a Koločavka.
Zdá se, že mi unikla ona poesie vyprávěného. Pominu-li popisy krajiny, která zřejmě autorovi učarovala, je celý příběh o vymahači výpalného, jenž s těmi, kdo s ním nesouhlasí, jedná způsobem "Buď mi půjdeš na ruku, nebo ti vypálím chalupu." Jeho milá je sice "úžasná" dievčica a zřejmě měla jakýsi pádný důvod, proč neposlala mladého četníka i s jeho nabídkami milostného souznění ke všem čertům rohatým, ale... Asi tak.
Kniha se mi moc líbila určitě si ji ještě někdy přečtu znovu a také mě navnadila na podobné zbojnické příběhy
tak trochu ťažké čítanie, čitateľ sa musí plne sústrediť a rozmýšľať....príbeh je dobrý - priateľstvo, čary, láska, úplatky a zrada....
Poezie psaná prózou .
Baladický příběh z Podkarpatské Rusy . Jak těžké je oddělit dobro a zlo , jak těžké je poznat hranici mezi láskou a nenávistí , kdo je přítel a kdo se jen tak tváří ? Je svoboda jednotlivce nadřazena svobodě společenství , je smrt vykoupením , či trestem ?
Ivan Olbracht nahustil do útlé knížečky existenciální otázky světa , na které lidé hledají odpovědi od soumraku věků .
U této knihy opravdu nevím. Velmi mne zaujalo prostředí Podkarpatské Rusi, které mne vždy zajímalo. S obsahovou a hlavně dějovou stránkou knihy to už bohužel bude horší. Jelikož vždy rozečtenou knihu dočtu, horko těžko jsem tuto knihu udolal. S postavami jsem neměl žádný problém, jen celkový děj neměl dle mého názoru žádnou jiskru a byl zbytečně rozvláčný. Nejvíce mne zaujal až konec knihy a ta část, kdy Nikola poprvé zjistil, že je nezranitelný kulkou.
Kristova noho, jak tohle mohlo spatřit světlo světa? Zvolila jsem si jí jako povinnou četbu k maturitě - jaká chyba! Naštěstí jsem měla dost času ji vyškrtnout a zvolit si místo ní něco smyslu plného. Ano, téhle knize toho schází tolik! Každopádně smysl - jakýkoliv. Přečetla jsem s těží a nechutí do půlky a bylo to ažaž! Odložila jsem ji s obří úlevou. Nikdy více.
Je to zvláštní kniha, ale nedoporučovala bych ji mladším 13ti let. Je strašně krutá. Obyvatelé vesnic jako Koločava moc trpěli.
Kniha se zabývá spíše lidmi a co si mysleli o Nikolových skutcích. Nikola sám není až tak moc vykreslen a je těžké uhodnout jaký doopravdy byl.
Dle známého pořekadla i na tomto příběhu by mělo být pravdy trochu. Ať tak či onak, kniha je to výtečná. Navodit záhadnou a ponurou atmosféru Zakarpatské Ukrajiny, a do ní vsadit svižný, čtivý příběh jemuž nechybí psychologie a morálno, to se panu Olbrachtu povedlo. Důkazem budiž legenda a jméno, která málokdo nezná.
Kniha je velice poetická a pro mne má a vždycky měla zvláštní kouzlo, stejně mám moc ráda i filmovou Baladu pro banditu as M. Donutilem.....Nikolko, Nikolko, utíkej!!!!
Doufám, že už se nebudu muset k této knize vracet. Přečíst jí byla hrůza. Námět není špatný, příběhy o zbojnících jsou vždycky parádní, ale mě to připadalo tak nudný a zdlouhavý.
Kouzelný a přitom až krutě romantický příběh z překrásného kraje zapadlé Koločavy...
Není divu, že inspiroval k hudebnímu zpracování Petra Ulricha a nebo Miloše Štědroně...jejich melodie a texty si často zpívám pořád dokola :-)
Kniha Nikola Šuhaj loupežník pro mě dlouho byla tou nejoblíbenější. Je v ní holt kus romantiky. Hlavně ten "pudový hoch", jak se píše v anotaci, hory, láska a drama! A Eržika, co voní po višňovém dřevě... to je prostě krásné.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) mýty a legendy zfilmováno napětí zrada muzikály loupežníci Podkarpatská Rus zbojníci rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1991 |  Biblické příběhy |
| 2005 | Nikola Šuhaj loupežník |
| 1937 |  Golet v údolí |
| 1982 | O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách |
| 1963 | Žalář nejtemnější |
Jsem ráda,že jsem se dozvěděla o tomto ... hrdinovi ... Každopádně, příběh mi přišel hrozně utahaný, nepotřebuji popis krajiny přes čtyři strany, hlavně kvůli tomu jsem se s knihou trápila tak dlouho. určitě se mi ale líbí, jak autor nechává čtenáři prostor pro jeho vysvětlení - kupříkladu, že Nikola odháněl všechny kulky zelenou ratolístkou. Nevyhýbal se tedy ani pověrčivosti, aby ukázal, jaký v té době skutečně byl a jak ho vnímalo okolí. Eržika byla opravdu silná osobnost, že vše ustála.