Nobelovka: Převratný objev, dva vědci, jedna cena
Cyril Gély
Dva kolegové-objevitelé. Muž a žena. Němec a Židovka. Píše se prosinec 1946 a Otto Hahn se právě na chystá na vrchol své kariéry – převzetí Nobelovy ceny za chemii. Předtím ho ještě čeká setkání s Lisou Meitnerovou, jeho bývalou nejbližší spolupracovnicí. Ve 30. letech společně pronikali do tajemství atomu, pak ale do jejich životů vstoupily dějiny. A Lise teď stojí naproti němu a ptá se, komu náleží cena, kterou má Otto převzít. Původně oba chtěli jen nerušeně bádat. Jenže objevit v hitlerovském Německu něco tak převratného jako jaderné štěpení muselo pro život každého z nich nutně přinést dalekosáhlé důsledky. Zmocnily se jich síly dějin. Necelých sedm let po objevu přišla Hirošima. Co to má s oběma vynálezci společného? Co to pro ně znamená? Jen jeden z nich je nominován na Nobelovu cenu za jejich společnou práci – byla opravdu společná a rovnocenná, nebo ne? Dva názory postavené proti sobě. Zpočátku klidný rozhovor se odehrává po letech odloučení. Osm let, které Otto prožil v hitlerovském Německu a Lise v nucené emigraci ve Švédsku, je zdrojem napětí a předmětem rozhovoru, jenž se odehrává v apartmá luxusního stockholmského hotelu. A brzy přechází v nelítostné zúčtování, které má fáze jako šachová partie. Kdo dokáže druhého lépe vyvést z rovnováhy nevyvratitelnými argumenty? V této útlé knize o jednom zásadním soukromém střetnutí Cyril Gely, autor divadelní hry Diplomacie (jejíž filmová adaptace vynesla Volkeru Schlöndorffovi Césara), s dramatickou virtuozitou a zkratkou konfrontuje pravdu každého z obou vědců. Jako by rozštěpil atom jednoho vztahu...... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , MetaforaOriginální název:
Le Prix, 2019
více info...
Přidat komentář
Dialog dvou vědců, který byl místy tak sugestivní a plný znepokojivých myšlenek, až mě oba protagonisté místy děsně štvali. Ale neměli by.
Rozhovor dvou vědců, jejichž práci a životy rozdělila válka, po létech se setkají a konfrontují události, každý ze svého pohledu, kdo se zachoval správně, kdo z nich má významnější podíl na objevu, na kterém pracovali společně
Já knihu hodnotím vysoko. Na malém prostoru se před námi rozehrává drama dvou osobností, které se na jednu událost dívají každý z jiného pohledu: kde je pravda? Kdo se zachoval morálně? Kdo ne? Kdo těží z práce a úspěchu druhého? Vede pocit odmítnutí k třeba i ne vědomé pomstě? Je pro ženy ve světě stejné místo jako pro muže?
Dva výjimeční vědci – chemik Otto Hahn a fyzička Lise Meitnerová, kteří spojili svůj profesní život, aby je po třiceti letech rozdělil nacistický režim. A Nobelova cena, kterou dostal v roce 1946 pouze jeden z nich, přestože se na významném objevu - jaderném štěpení - podíleli oba. Nebo ne?
Skvěle vygradovaný fiktivní rozhovor, který nastoluje mnoho otázek. Zasloužila si Lise přiznání podílu, který na objevu měla? Byl její útěk před nacisty záchranou života nebo něčím jiným? Byl Otto Hahn, který pracoval za války na vědeckých objevech v Berlíně, odpůrce nacismu, nebo si s režimem zadal, aby se mohl věnovat vědecké práci a osobní kariéře?
Při čtení až mrazilo, jak zdánlivě historické téma je současně aktuální. Obecné morální otázky, které v totalitním režimu vyvstanou ještě s větší naléhavostí. Co je zbabělé, nemorální, sobecké…? Co lze přijmout, a co už je za hranou správného chování? Lze se takto vůbec ptát? Může za chybování totalitní režim a nespravedlnost, nebo záleží jen na osobním přístupu člověka? A nebo od všeho kousek?
Zpočátku mi dialogy přišly poněkud nereálné, zprvu bylo nutné uvést čtenáře do obrazu spoustou konkrétních informací, kterým forma dialogu moc neslušela, ale druhá půlka knihy byla strhující.
Čtyři a velké plus.
*
„Byla jsi Židovka, Liso,“ dostává ze sebe nakonec.
„Nemohl jsem svoje jméno spojit s tvým.“
*
„…Ale realitu, má drahá přítelkyně, nemůžeš popřít. V roce 1939 bychom ten článek společně vůbec podepsat nemohli.“
„Ale ano,“ reaguje Lise a její odpověď zní jako výstřel z revolveru. „Ovšemže ano!“
„A jak prosím tě?“
„Mohla jsem ho napsat sama a uveřejnit pod svým jménem!“
Povedená knížka, možná více zajímavá pro toho, kdo se trochu orientuje v oboru fyziky a chemie, což jsem kdysi byla já, takže často sklońované protony a neutrony mi nejsou tak neznámé, ale souhlasím s předchozími komentáři. Napětí, emoce, krutost války měnící lidské osudy, významný vědecký objev, který je zneužitý, postavení žen ve společnosti, mužské ego a překvapení nakonec. Moc pěkné čtení , které nutí k zamyšlení.
Kniha je opravdu dobrá. Vtáhne Vás do děje: máte pocit, že jste také v pokoji a účastníte se rozhovoru, cítíte emoce, vnímáte atmosféru. A hlavně přemýšlíte ( nejen o postavení žen) - během čtení i poté.
Tak tohle se sakra hodně povedlo. Kniha je opravdu skvěle napsaná, autor očividně umí. Dialogy mezi postavami (celá kniha je vlastně jeden velký dialog, který se skládá z menších) byly naprosto strhující a geniální, cítila jsem se úplně, jako bych byla jejich účastníkem – vážně mě bavily moc. Líbilo se mi téma 2.světové války a postavení žen ve společnosti, které sem autor zakomponoval. Postavy byly skvěle vykreslené, Ottovi jsem měla chuť dát pěstí a Lisu jsem obdivovala. Je to biografie, takže vás to něčím i obohatí a otevře nové obzory, což neříkám, že je u tohohle žánru samozřejmostí, ale tady se to děje. Kniha má v sobě vážně neskutečně zajímavý příběh, který je nám úžasně podán. Vyvolalo to ve mně i dost pocitů, ať už mluvím o tom, že jsem do knihy chtěla skočit a proplesknout Otta nebo bojovat za Lisu, která navzdory tomu, čím vším si prošla, nikdy nepřišla o svou lidskost a nestala se pokrytcem a alibistou jako její kolega. Upřesnění autora na konci posloužilo jako ta nejlepší třešinka na dortu. Jednoduše úžasné – dvě slova, která naprosto přesně vystihují tuto knihu.
Jak ve skutečnosti proběhl rozhovor mezi dvěma bývalými kolegy Ottou a Lisou je jen autorovou licencí. Kniha klade ale mnoho zajímavých otázek a různých pohledů na svět. Nic není černobíle a nikdo není bez chyby. Jaké bylo postavení žen vědkyň v předválečné době, jaké byly postoje vědců při vývoji zbraní hromadného ničení, jak se vyvíjel vztah Němců k Hitlerovi, jak ovlivnila touha po uznání vztah dvou lidí....
Celá kniha je o tom, že se v den předání Nobelovy ceny objeví Lise u Otty a vedou rozhovor. Lise po něm chce, aby cenu převzal s velkými výčitky svědomí, jelikož by cenu měl převzít spolu s Liseou.
Nejen, že v se v knize dozvíme, jaká byla spolupráce mezi Ottou a Liseou, ale i jaká byla situaci vědeckého výzkumu v Německu za doby Hitlera.
Tu a tam to šustí papírem - a bez jisté (snesitelné) míry patosu by tento dialog mezi chemikem a fyzičkou, kolegou a kolegyní, Němcem a Židovkou-naturalizovanou Švédkou, manželem někoho jiného a starou pannou, mužem a ženou asi nefungoval. Osm let se neviděli, v roce 1946 ve Stockholmu, v den, kdy má být předána Nobelovka za objev štěpení jádra Ottu Hahnovi, s byvší spolupracovnicí Lise Meitnerovou účtují, za tiché (ne)účasti Edith Hahnové. A řeč se vede o dávné společné práci, o zásluhách a komu patří, o vině jednotlivců a národů, motivacích a následcích osobních rozhodnutí, palčivě vnímané či vůbec nepřiznané nerovnosti, sebeklamu... a hlavně minulosti, z níž vyrůstá budoucnost. Prý "patří těm, kdo mají dobrou paměť" - kéž by... Napínavé a volající po jevištním či alespoň rozhlasovém uvedení.
Jedno odpoledne - jeden rozhovor a tolik otázek. Nejen o spolupráci dvou vědců, ale i o situaci vědeckého výzkumu v hitlerovském Německu.
Otec atomové bomby, chemik Otto Hahn, čeká na slavnostní ceremoniál předávání Nobelovy ceny. Na projektu se velmi úzce podílela i fyzička Lise Meitnerová, Židovka, o které nyní už skoro nikdo neví. Lise vyhledá Otto Hahna těsně před udělením ceny, aby ho konfrontovala v gradujícím dialogu.
Román Nobelovka je celý zasvěcen tomuto velmi emotivnímu rozhovoru dvou uvedených vědeckých velikánů.
Moc se mi líbila, bylo to něco jiného než jsem očekávala, ale překvapila pozitivně. Připomínalo mi to jeden film, fiktivní rozhovor mezi Bohrem a Heisenbergem.
Spíše pro čtenáře, kteří k tomuto tématu inklinují.