Noc a naděje
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/787/noc-a-nadeje-787.jpg
4
56
56
Sedm povídek z terezínského ghetta je inspirováno autentickými zážitky z autorova dětství. Lustigova prvotina. Vyprávějí o lidech, kteří si i v děsivých životních podmínkách dokázali zachovat svou lidskou důstojnost a víru v základní lidské hodnoty. Některé zachycují mládí, zmrzačené v podmínkách ghetta, jiné velikost lásky tváří v tvář hrůze očekávaného transportu a některé otevřenou vzpouru proti násilí. Autor sugestivně líčí život v ghettu, zpupnost německých důstojníků, zbabělost, která se v určitém okamžiku mění v hrdinství, i jímavou bezmocnost starých lidí, odsouzených k vyhlazení. Všechny povídky oslavují ryzího člověka, deptaného, ale žijícího nadějí, že na světě nemůže natrvalo převládat zlo a násilí.... celý text
Přidat komentář
7 povídek, všechny ze "života" v terezínském ghettu. I tady, strachu, hladu a bití navzdory, klíčily výhonky platonických klukovských lásek, přátelství, neztratila se morálka a svědomí a našli se i nezfanatizovaní a lidští němečtí vojáci, používající svou hlavu.
I když na dnešní dobu styl a gramatika poněkud zastaralé, Lustig byl pan spisovatel.
Lustig je umělec a umí o tématu holocaust psát krásně :) Některé jeho knížky mám moc ráda. Tohle mystické drama s ghetta jsem si oblíbila. Líbí se mi povídka Děti. O dvou kamarádech. Viki a Kuba. Vikimu se líbí Helenka, rád by se o ni staral. Oba chlapce pojí přátelství. Nebo povídka Anna a Šťepán. Děsivě ponuré jsou i povídky Naděje a Růžová ulice. Lidi zlomení životem, drsné podmínky a boj o přežití. My si ani nedovedeme představit, jak se tehdy žilo....
Knihy od Lustiga čtu velice ráda, neboť v nich vždy najdu emoce, příběh, naději i zoufalství. Z této knihy se mi nejvíce líbila první povídka Návrat o Hynku Tausigovi a dále Štěpán a Anna. Rozhodně tato sbírka povídek stojí na přečtení všech příznivcům Arnošta Lustiga nebo jen příběhů z 2. sv. války.
Kniha povídek vyšla pod názvem Noc a naděje...podle ní byl napsán samotným Lustigem scénáč k filmu Transport z ráje.
Štítky knihy
koncentrační tábory zfilmováno Terezín
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
(SPOILER) Soubor sedmi povídek z prostředí terezínského ghetta o lidech žijících pod neustálou hrozbou smrti. Leitmotivy povídek jsou hledání odvahy k činu, třeba i zoufalému. Touha po blízkosti a citech jako protikladu k osamocenosti v mezních situacích, pociťované morální zábrany a svědomí, sebeklam, absurdnost existence v době nelidskosti, hledání naděje i tváří v tvář smrt. Tenká hranice mezi etickými hranicemi člověka a živočišností - přežitím bezohledně a za každou cenu. Významné autobiografické rysy. Náznakovost a používání skrytých významů. Mísení času prožívaného postavami povídek (subjektivního) a vnější reality (objektivní čas). Řetězení situací a mísení časových rovin.
Návrat:
Hlavní postavou je čtyřicetiletý Hynek Tausig, skrývající se před transportem z Prahy do Terezína pod falešnou totožností. Během zoufalého úniku ze skrýše dochází vlivem duševní katarze k odvržení života v úkrytu a k dobrovolnému nástupu do transportu. Tváří v tvář hrůzným prožitkům v ghettu (ponižování, fyzické násilí, atmosféra rezignace a očekávání smrti) se však Hynek odhodlává k útěku...
Růžová ulice:
Střetnutí prosté židovské ženy se zástupcem velitele v terezínském ghettu s tragickou dohrou pro ženu. Snaha hlavní postavy o důstojnost i tváří v tvář utrpení a smrti. Děj se zaměřuje na myšlenky a představy obou aktérů onoho střetnutí v kontextu dalších událostí. Kontrast snahy o důstojnost židovské ženy, usilující o zachování lidství i v mezní situaci blížící se smrti, s cynickou bezohledností, násilnictvím, chamtivostí a intrikami příslušníka SS. Náznak naděje, ztělesněný v postavě a konání německého vojenského řidiče.
Děti:
Přátelství dvou chlapců v terezínském ghettu. Snaha o přežití, nalézt naději i v nelidských podmínkách a navzdory všem okolnostem. Konfrontace se smrtí (odvoz těla staré ženy z domu pro přestárlé) a se svědomím (ona žena by mohla být ta, po které chlapci kdysi pro zábavu házeli kousky tvrdého chleba). Konfrontace myšlenek na lepší život s jeho konečností. Pomíjivost a proměnlivost naděje "lesklé jako oblouk dlažby, po níž klouže od rána do večera den, než utone ve tmě."
Morální výchova:
Hlavní postava, chlapec Karlíček, se snaží stát jedním z party na pokoji 16 v terezínském ghettu. Je konfrontován se smrtí jednoho z chlapců z party a snaží se vyhýbat nucené práci. Touha stát se jedním z party jej přivádí k naplánování krádeže chleba a margarínu, při kterém zraní ženu s dítětem. Následně se u Karlíčka a pár dalších hochů z party probouzí svědomí, jiní naopak čin bagatelizují nebo chtějí co nejdříve na vše zapomenout. Svědomí a "cena" za získání jídla je v kontrastu s touhou být jedním z party a udělat pro to i nemorální věci.
Štěpán a Anna:
Setkání dvou mladých lidí v terezínském ghettu a jejich platonické milostné vzplanutí. Touha uniknout tíživé realitě a sny o společné budoucnosti. Touha nebýt sám a cítit opravdovou lásku. Dívka Anna je však poslána brzy transportem do vyhlazovacího tábora na východ...
Modravé plameny:
Parta mladých výrostků v terezínském ghettu, plných mladosti a sexuální touhy, tváří v tvář hrozby transportů na východ do vyhlazovacích táborů. Kontrast s postavou člena Rady starších, Marmulstauba, který se snaží uchovat své místo v ghettu za cenu jakéhokoliv kompromisu a servilnosti vůči komandantovi tábora a SS. V závěrečné scéně umírá jeden z výrostků, kovář Mahler, v zoufalé snaze se bránit útoku německých vojáků. V nastalé represi ze strany SS je vypraven transport do vyhlazovacího tábora, ve kterém končí jak Marmulstaub tak i zbylí z party chlapců.
Naděje:
Starý manželský pár Šimon a Chana. Noc v baráku starších v ghettu a čekání na jídlo, které ten den služba nepřinesla - symbol hladovění. Daná situace je prokládána Šimonovými myšlenkami ohledně lidského údělu a existence člověka. Snaha neztratit naději jako jednu z mála posledních věcí, držících člověka naživu.