Noc s Hamletem
Vladimír Holan
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/338410/bmid_noc-s-hamletem-4ez-338410.png
4
150
150
Jeden z nejpůsobivějších a současně nejtemnějších skvostů české poezie 20. století z pera reflexivního lyrika Vladimíra Holana (1905–1980).
Přidat komentář
Holan bude pro většinu lidí obtížně uchopitelný. Nicméně nebojme se toho a duchovně povyrosťmež! :)
Líbí se mi název edice, které této básni přesně odpovídá, tedy: "malá, ale silná káva".
V Noci s Hamletem už Holan mírně sklouzává do manýrismu a vykrádá sám sebe, tady se naše cesty rozcházejí.
Přiznám se, že nemít předem načtenou interpretaci, asi bych vůbec netušila, co se tam děje.
...Dobrá, ukaž mi tedy tu Helenu, neboť já bych ji nepoznal.
Tato lebka, to je Helena...
Lúkiánova citace, kterou Holan uvozuje svou básnickou skladbu, předznamenává téma, náladu i úhel pohledu nočního hovoru s Hamletem o bytí a nebytí... Znalost antické mytologie nebo Shakespearových děl může být výhodou, ale ne nutnou podmínkou pro četbu jeho temně podmanivé básně.
"Ať tedy trvá noc, ve které vše je v nemilosti
krom umění, které je už dávno zatraceno
zvědavostí pekel a lhostejností tohoto světa!"
“Není poznání...Žijeme jen a jen v přeludech. A přece jsme prochvíváni úzkostí, že ani ty nám nezůstanou-nebo že nám zůstanou navždycky.”
Tak tuhle útlou knížku jsem si přečetla dokonce třikrát (souhlasím s @plejtvák). Některé pasáže (bylo jich jen minimum), přiznám se, byly nad mé síly, ani napotřetí mne neoslovily (zřejmě vina má, dosud nepolíbená opravdovou poezií). Naopak jiné části mají obrovskou sílu, hloubku, moudrost a nad většinou jsem zůstala doslova zírat obdivem, co všechno lze říci způsobem tak vlastním panu Holanovi.
Výběr hlavní postavy naznačuje zaměření celého textu – Hamlet je znám jako postava tragická, ale také tajemná. Stejně tak tajemné i tragické je i klíčové téma - problém člověka, jeho místo ve světě, bytí a smrt s úvahou nad tím, zda je konečná nebo ne, pohrdání smrtí. Objevují se také naděje a pochybnosti, vzpomínky na dětství a matku...
Mám ráda knihy, které obohacují. Toto je jedna z nich.
Doporučení: před tím, než otevřete stránky této pro mne úžasné, intelektuální knihy, přečtěte si Hamleta od Shakespeara a seznamte se s tragickým příběhem Orfeovým ze starých řeckých mýtů a bájí. Třeba ve zpracování od E. Petišky.
Autor má obrovský přehled. Kombinuje mytologii, Bibli, dramatiky, historii a kdo ví, co všechno jsem ještě nepostřehl. Nečte se snadno. Jednak kvůli moři odkazů, jednak kvůli zvláštním obratům, jednak kvůli tíživému tématu smrti, nicoty, marnosti, ke kterému se neustále vrací.
Noc s Hamletem je báseň, která se musí přečíst alespoň třikrát, aby začala dávat smysl a aby se vám začala líbit. Každé další čtení je už pak jen lepší a lepší.
„Doba, kdy jsem psal Noc s Hamletem, byla pro mne nejkrutějšími léty mého života“ (Vladimír Holan)
... nejspíš proto je Holanova „báseň noci“ plná abstraktních a meditativních slov ... o konečnosti a taky věčnosti bytí, ... o poezii a údělu básníka, ... o dítěti a dětství, ... o sexu a lásce, ... o samotné existenci ...
„Kdysi, kráčeje kvetoucím vřesovištěm,
zaslechl jsem dětskou otázku proč?
a nemohl jsem odpovědět.
A nemohl bych odpovědět po tolika letech ani dnes ...“
...
„Není poznání...
Žijeme jen a jen v přeludech.
A přece jsme prochvíváni úzkostí,
že ani ty nám nezůstanou –
nebo že nám zůstanou navždycky.“
...
„Odepsal jsem ji do sněhu pod oknem,
aby počkala, až Mozart ještě jednou
vyjádří tlukot zamilovaného srdce
dvojími houslemi v oktávách ...
Odepsala mi: já už jsem dál a dobře vím,
že Janáčkovi stačily tympány,
aby vyjádřil smyslný život ženy...“
...
„Dobře vám rozumím! řekl jsem Hamletovi...
Vždyť jsem kdysi bezděky přerušil v rozhovoru dvojici,
která se k němu už nikdy nevrátila....
... Bez podnětu, bez důvodu,
bez důsledků, bez osudu
byla tu bytost v nedílné své plnosti ...
Žel, už jen spatřena: krása je ztrátou,
ledaže opakuje sebe tak dlouho,
až také láska ztrátou je...“
„Ovšem, ani nevědomost neznamená štěstí... Ale báseň je dar!"
Hold básníka básníkovi. Diskuse o smyslu života, o samotném lidském bytí. Otázky bez odpovědí. Otázky, vyvolávající jen další otázky. Člověk v celé své velikosti i zranitelnosti, s duší obnaženou a s vědomím vlastní tragické existence. Těžké, ale nekonečně krásné!
I kdyby nebylo Boha, i kdyby nebylo lidské duše,
i kdyby duše byla, ale byla smrtelná,
i kdyby nebylo zmrtvýchvstání,
i kdyby nebylo pak už nic, opravdu nic,
moje, stejně jako tvoje účast na takové komedii
byla by zas jen soucitem, soucitem s žitím,
které je jenom dech a žízeň a hlad
a páření a nemoc a bolest...
Když mne důvěřivě přijímá mé dětství,
dávám se do zpěvu.
Když pomyslím na trnovou korunu Pána Krista,
zmlkám úděsem.
Když pohlédnu na trnitý keř a vidím v něm ptačí hnízdo,
začínám naslouchat.
Ale když poznávám člověka,
dávám se znovu do nářku...
Nemá smysl nosit klobouk, stejně by mi kvůli neustálému smekání před Vámi, Vladimíre, na hlavě dlouho nevydržel.
Noc s Hamletem je dle mého názoru skvost české literatury... Pro mě je tou nejúžasnější a nejtajemnější výpovědí o životě člověka, jaká byla kdy vůbec napsána...
Oldřich Mikulášek vybral do doslovu stejné úryvky, které jsem si chtěla poznamenat. Avšak:
Není mi lhostejný
ani jediný krůček a pád
dítěte v kopřivách... I když mu matka říká:
Jdi pro rum do čaje,
ono jde a stále si opakuje: rum do čaje, rum do čaje,
až nakonec zašeptá: čum do ráje...
Štítky knihy
česká poezieAutorovy další knížky
| 2004 |  Noc s Hamletem |
| 1944 | Terezka Planetová |
| 1966 | Bolest |
| 1984 | Láska a smrt |
| 1954 | Domove líbezný |
Dnes téměř nikdo nečte Holana? Škoda. Vždycky mě ohromí svojí imaginaci. Uvedu pár skvělých (až barokně rozmáchlých tedy, jestli jste přičichli k barokní poezii) ukázek z jeho geniálního opusu:
Noc kouřila dějiny, jedla smažená křidýlka,
uřezaná z kotníků Merkura,
a zapíjela to
potem varhaníka u svaté tragédie
...Hamlet, který jako Mozart piják
převrhl Alpy, aby nejistě postavil láhev
na vrzavý schod strachu ze smrti,
on, tak těsně u sebe, že se mezi něho
vešla celá nesmrtelnost
...on, ne že by znal všechno, neboť dobře cítil,
že když se sobectví přežere, nevrhne, vytráví a začne znova -
...jsou tak hluší, že by rádi slyšeli
hlas Pána Krista na gramofonové desce
Není mi lhostejný ani jeden krůček a pád
dítěte v kopřivách I když mu matka říká:
Jdi pro rum do čaje,
ono jde a stále si opakuje: rum do čaje, rum do čaje, až nakonec zašeptá: Čum do ráje
Holan mohl po 14 letech nucené odmlky publikovat, psal se rok 1964 a oteplovalo se ovzduší ve společnosti. Holan s tím měl zkušenosti, psal: Není poznání, žijeme jen a jen v přeludech.
Báseň obsahuje mnoho krásných momentů a patří bezesporu k vrcholům české poezie.