Noc v Lisabone

04.09.2017

Krásná kniha! Pojednává o lidském bytí v období druhé světové války. Líbí se mi psychologie knihy a poutavost příběhu. Vřele doporučuji.

09.06.2017

Prostě Remarque, netřeba více slov...

07.06.2017

Jeho díla se čtou sama. Mít tak více času, tak je čtu pořád dokola :)

01.06.2017

Můj "papá" Remarque mne nikdy nezklamal.Všechna jeho slova jsou určená mému srdci.

17.05.2017

I když je to příběh jedné noci, dokáže sdělit mnoho...
Vždy, když chci něco pěkného do duše, vrátím se k dílům Remarqovým,ujistit se zda mě znovu osloví. A i po létech vím , že mi sdělí něco nového. To je čtení do konce života. Kdo ho mají rádi, pochopí.

24.04.2017

Kniha , ve ktere si prectete pribeh o lasce, valce, strachu, nadeji.Pribeh, ktery jen nectete, je to pribeh, ktery emocne prozivate . Chtela jsem vybrat nejaky citat , ale nakonec jsem to vzdala, protoze bych musela opsat snad pulku knihy. Remarque je spisovatel, ktereho netreba doporucovat, spisovatel, ktereho je potreba cist.

08.12.2016

Trošku až nereálna situácia (dilógy, dej), ale kto sme my, aby sme súdili minulosť...

09.11.2016

Po mnoha letech jsem opět sáhla po knize E.M.Remarqua. Naposledy jsem četla jeho knihy někdy na gymnáziu... a byl to můj oblíbený autor. A i po tolika letech mě nezklamal. Tuto knihu jsem četla nyní poprvé a byl to opět ten "starý" čtivý Remarque. Určitě se ráda vrátím i k těm, které jsem si kdysi oblíbila.

23.07.2016

Nemůžu si pomoci, ale kniha mi připomíná Vítězný oblouk, akorát s jinými postavami na jiném místě

19.07.2016

Klasický Remarque- vtáhnout čtenáře do děje a nepustit.

26.12.2015

Silný příběh. V průběhu četby jsem cítila čímdál větší beznaděj... Remarque byl opravdový mistr. Dokáže vtáhnout do děje a nepustit.

23.12.2015

Velice zdařilá kniha

14.12.2015

100% Ke konci trochu kovbojka, ale výtečně se to čte.

19.10.2015

Zaujala mě především forma, Rahmenerzählung, která tu vytváří Droste efekt, znekonečňující řadu tragických osobních osudů této doby. Pak také motiv cesty, horečného spění někam, naděje jako jediného smyslu existence, naděje jako lodi převážející poutníky, jejímž smyslem je plout, ale nepřistávat. Neboť vysněné štěstí - tak jako vyprávějící - nenalézáme v cíli (kde se dokonce obrátí proti nám), ale na cestě.

06.08.2015

Krásný dojemný příběh, pokaždé mě překvapí, jak čtívý Remarque je. Válka z trochu jiného pohledu...

03.06.2015

Moc hezká kniha a moc hezký příběh, který vypovídá o těžkém životě emigrantů, který se snažili utéct před válkou. Moji nejoblíbenější knihou od E.M. Remarque stále zůstává Na západní frontě klid.

08.03.2015

„Je to zvláštní, jak křivolaké cestičky někdy volíme, jen abychom neukázali, co cítíme."

„Myslel jsem na to, že bych teď měl být velmi šťasten, ale necítil jsem to. Ve skutečnosti to člověk cítí vždycky teprve později. Teď - teď vím, že jsem byl šťasten."

„Znáte tyto vztahy vzniklé z nouze, z osamělosti, ze strachu, onen útěk za trochou tepla, za hlasem, za tělem."

04.03.2015

Tato kniha mě vůbec nenadchla. Vyprávěním v retrospektivě mi autor zkazil napínavost příběhu.

Zo začiatku ma veľmi kniha nezaujala a už už som ju odložila, ale od polovice knihy ani nedýcham....Teraz je to ten Remarque, ktorého zbožňujem.