Noc v Lisabone
Erich Paul Remark
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547952/bmid_noc-v-lisabone.jpg
4
966
966
Noc v Lisabone, ktorá vychádza v novom vydaní, patrí k Remarquovým najznámejším dielam. Podobne ako v ostatných autorových románoch s tematikou druhej svetovej vojny aj v nej pred čitateľom ožíva vzrušujúci a napínavý príbeh nemeckého emigranta, ktorý po strastiplných zážitkoch vo fašistickom Nemecku rezignuje a vzdáva sa poslednej nádeje na záchranu. Pod vplyvom tragédie, čo v ňom uhasila i tú najmenšiu iskierku nádeje, prepúšťa v Lisabone svoj pas a lodné lístky inému zúfalcovi – takisto emigrantovi. Nechce za ne peniaze ani nijakú inú odmenu, žiada len jedno: aby s ním strávil jedinú noc a vypočul si smutný príbeh jeho lásky a života v jednom z najpohnutejších období ľudskej histórie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Die Nacht von Lissabon, 1962
více info...
Přidat komentář
Tak jsem si asi zamilovala dalšího autora. Pěkná balada o lásce. Ani se mi nechce věřit, kolik měl hrdina štěstí. A jak to je pěkně vymyšleno, s tím odkazem obrazů :) Pěkné.
Četl jsem už hodně knih od Remarqua a všechny se mi líbily ale tato je slabší a prostě se mi zdá že to není ono. Tady válečné prostředí naprosto překryje nemoc hlavní hrdinky a kniha vyznívá tak nějak do ztracena. 65%
(Uwaga spoilery!) Noc v Lisabonu mi dlouho unikala. Byla jako očekávaná a spásná loď, která měla přirazit k portugalským břehům a vzít uprchlíky do Ameriky, jenomže jaksi nepřiplouvala. A pak jsem se po letech konečně dočkala.
"Nechci tuhle noc zůstat sám."
"Chcete, abychom ji strávili spolu?"
"Ano. Až do zítřejšího rána."
"To je všechno?"
"To je všechno."
"Víc nic?"
"Víc nic."
Ani my, čtenáři, nedostaneme víc. Jen jedinou noc v Portugalsku, během níž nám Josef Baumann/Schwarz odvypráví svůj příběh. Jsme jeho posluchači, zpočátku vyděšení a nervózní, kteří s tím neznámým člověkem odešli jen kvůli možnosti odjet pryč z Evropy, ale nakonec budeme překvapeni, jak mohla noc tak rychle skončit. Natolik je Schwarzův osud silný a přitáhne si pozornost k sobě jako lampa bloudící noční můry.
Co se týče postav, jejich vykreslení a psychiky, je to klasický Remarque. Zbožnovaný. Zaslouží vyseknout poklonu na to, že seznámil generace s osudem mladých vojáků ve válce a hořkým údělem meziválečných emigrantů. Oceňuji i to, že představuje jednu z výjimek na poli klasiky, po níž šáhnou i junioři ctící jiné žánry. Je odrazovým můstkem pro vyšší levely četby. Jeho citáty jsou stálicí na všech databázích. Dokázal popsat nejtěžší období svého života tak, že je za ně tisícovkami čtenářů milován a oni je s radostí znovu a znovu prožívají s ním. Předává varování před událostmi minulosti, které by se neměly opakovat.
"Možná, že budou naši dobu označovat za dobu ironie. Ovšem ne duchaplné ironie osmnáctého století, ale nedobrovolné a nejvýš zlovolné nebo hloupé ironie našeho neotesaného století technického pokroku a kulturní zaostalosti."
Noc v Lisabonu připomíná stejně jako ostatní příběhy EMR ten malý kousek jantaru, co nový Schwarz objeví v dopisech a nechá si ho na památku. Neseme si část jejich obsahu s sebou jako připomínku minulých dob a jejich příběhů. Zůstanou v nás a nezaniknou. Předávají se dál, nezemřou. Josef Baumann nemusí mít obavy, jeho příběh je stále živý a nezapomnělo se. Asi nejde učinit jinak, než z fleku odkliknout 5/5.
"Ačkoliv jsem byl v Lisabonu už týden, nezvykl jsem si dosud na bezstarostné osvětlení tohoto města. V zemích, odkud jsem přijel, byla města v noci černá jako uhelné doly a světélko v temnotě nebezpečnější než mor ve středověku. Přišel jsem z Evropy dvacátého století."
Remarque opět v této knize nezklamal, příběh vyprávěný za jednu noc se vešel do celé knihy. Je to příběh o lásce, a o tom jak to lidé měli v době 2.sv. války těžké. Opravdu doporučuji si tuto knihu přečíst, ostatně jako všechny jeho knihy :-)
Knížka je krásně napsaná. Příběh v knížce je tak napsaný, že Vás vtáhne do děje a pak tu knihu musíte přečíst děj se co děj.
Krásný příběh z války.
Je to rozhodně jedna z mála knížek, která má čestné místo u mě v knihovně.
David
Nádherný příběh z prostředí druhé světové války. Příběh dvou zamilovaných mi lehce připomínal knihu Nebe nezná vyvolených.
Remarque mě nikdy nezklame a nikdy neurazí :) Sice mi přijde, že je pro jeho knížky téměř pravidlem existence nemocné lásky hlavního hrdiny (překvapení...rakovina), která na závěr umírá, ale i přesto, že to již na začátku knihy tuším, vždy mi to nebrání jí dočíst až do konce a zatím jsem nikdy nelitoval. A když je k tomu ještě přidán i jiný pohled na 2.sv, kdy samotní Němci byli pronásledováni po celé Evropě svými "bratry", nelze než nedat 5 hvězd :)
Pěkný, ale smutný příběh z předválečného a počátku válečného období a těžkém životě emigrantů, kteří před Hitlerem utíkali z Německa.
Mám ráda všechny Remarquovy knihy, ale takhle je opravdu výjimečná. Neuvěřitelně napínavý příběh plný paradoxů a skutečných pravd. Najde se v něm každý, můžete najít příběh lásky, napínavý boj o život, životní moudra.. Napadlo mě třeba, že naše jméno je vlastně jen pár písmenek na občance..
Noc v Lisabonu je silná, smutná a melancholická. Je příběhem velké lásky na pozadí krutých historických chvil dvacátého století. Opět se i v tomto příběhu setkáme s emigranty, kteří byli nuceni opustit Německo, ale není tu takové množství různých vedlejších postav jako v Miluj bližního svého. Není tu ani tolik odlehčujících vtipných momentek jako ve výše zmiňovaném. Z tohoto příběhu je cítit spíš ona melancholie, láska a bolest. Vypravěč příběhu je osoba, jejíž skutečné jméno nám zůstane utajeno. Vypráví svůj životní příběh jinému náhodně vybranému emigrantovi, který za vyslechnutí jeho příběhu obdrží lodní lístek na cestu do Ameriky. Celou noc pak vypráví o sobě, lásce ke své ženě, která zpočátku sice nebyla nijak zvlášť silná, ale posléze se projevila, také díky mnoha událostem, v plné síle. Těžko soudit činy některých postav v té hrůzné době, např. i přesto že žena hlavnímu hrdinovi byla nevěrná, nešlo s ní nesoucítit a jako literární postava mi byla i přes své chyby celkem sympatická. O to víc mi pak byl sympatičtější její muž, který byl schopný pro ni mnohé obětovat i když věděl, nebo alespoň tušil, co je zač. Nevnímám ho jako ubohého nebo hloupého paroháče, jak se sám označil. Spíš naopak, jen hodně silný a oddaný člověk by něco takového dokázal, a navíc jak by kdo byl schopen jednat na jeho místě?! Nejen o lásce a oběti je tento příběh, ale také o krutosti, kterou nevinní lidé zažívali od gestapa a v různých táborech, o strachu, zda soused neudá souseda, o strachu, zda se ještě někdy shledá se svými příbuznými a o odvaze a strachu, který z člověka dělá buď zbabělce nebo hrdinu, a přitom je často hranice mezi těmito dvěma stavy víc než tenká. I když si to čtenář na první pohled třeba ani neuvědomí, tohle všechno a mnoho dalšího objeví během jedné noci strávené v Lisabonu…
Stojí za přečtení a hlavně za zamyšlení. Nebyla to lehká doba a dělala spousty nešťastných lidí.
Jedna z nejlepších knih,co jsem četla.......Perfektní...není tam nic navíc.Tenkrát lidé byli hodně silné a jen tak nic nevzdávali. .
Tuto knihu jsem otevřela na doporučení kamaráda. Věřila jsem, že se mi bude líbit. Stalo se...
Ikdyž jsem ze začátku měla trochu problém odlišit oba hlavní účastníky Noci v Lisabonu, příběh mě ihned zaujal.
Myslím, že dnes si již nedovedeme představit problémy, se kterými se lidé setkávali v této složité době. Nedovedeme si představit, jak byly některé osudy těžké a smutné.
To je hlavní z důvodů, proč doporučuji si knížku přečíst.
Dalšími jsou jistě autorův styl psaní a to, že se kniha bude dát číst i za mnoho let znovu. Už se na to těším :-)
Bezpochyby silný příběh a zároveň také zřejmě autorovo nejvýznamnější odsouzení fašismu.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Přestože knihy s válečnou tematikou nejsou můj šálek kávy, tahle kniha je jiná - je skvělá! Válka je na spadnutí, a já přesto daleko víc vnímala příběh Josefa a jeho filozofický podtext, než válečný příběh jako takový. To jak Remarque dokáže vylíčit lidskou bytost v mezní situaci je naprosto úžasné.
"Člověk se někdy dostane do toho, co popisují lodníci při tajfunu: do úplného bezvětří, přímo uprostřed víru. Člověk rezignuje - je jako brouk, který předstírá, že je mrtvý - ale člověk není mrtvý. Jenom se vzdal jakékoli jiné námahy kromě pouhého přežívání, a to proto, aby přežil. ... je ztělesněním ... pasivity. Nemůže už ničím plýtvat. Bezvětří, zatímco kolem běsní tajfun ... náhle už zmizel strach. Neexistuje zoufalství - i to by byl luxus, který si nelze dovolit."