Noc v Lisabonu
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137035/bmid_noc-v-lisabonu-T7n-137035.png
4
964
964
V Lisabonu se uprostřed druhé světové války setkávají v přístavu dva němečtí emigranti. Posedí spolu celou noc a jeden z nich, Josef Schwarz - Baumann, vypráví přitom svůj osud. Uprchl z nacistického koncentráku, kam se dostal na udání svého švagra, a těžce se protloukal po Evropě. Najednou ho však zachvátí prudký stesk po domové, a tak volí nebezpečný ilegální návrat zpátky do Německa. Jeho žena Helena se rozhodne, že ho nepustí samotného, že uprchne za hranice spolu s ním. V nebezpečí a strádání zvroucní jejich vzájemný vztah, pročišťuje se a z průměrného měšťácky poklidného manželství vyrůstá silná, obnovená láska. Josefu Schwarzovi - Baumannovi a jeho ženě Heleně se sice podaří dostat se znovu za hranice Německa, ale sen o klidném životě za mořem mimo nebezpečnou Evropu končí tragicky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , Naše vojskoOriginální název:
Die Nacht von Lisabon, 1962
více info...
Přidat komentář
Co k tomu říci...další Remarque, který mě naprosto pohltil a jsem si jistá, že ne naposledy.
Remargue - při četbě jeho knih mám někdy pocit naprosté marnosti a nesoulad mé povahy věčně se smějícího člověka a jeho tvorby je zřejmý. Přesto jeho knihy čtu a ráda čtu. Dostávají mě do světa, který byl, kdy ne všechno šlo jak po másle a kdy se řešil podstatně závažnější problém. Už jen ta představa, že bych teď, v zimě, v lednovém večeru, kdy venku chumelí, a je mráz a já se těším do tepla bytu, přišla dom a na prahu domova by mi někdo oznámil- tak se sbal a jedem .... pryč .... do neznáma.... bez jistoty návratu... bez rozloučení s rodinou, bez věcí, o kterých si myslím, že bez nich nemůžu žít....Je to vůbec možné, takhle odejít???Přesto si po přečtení téhle knihy, kdy se mnou emoce mlátily ode zdi ke zdi , pořád říkám - ale měli možnost záchrany, tito lidé měli šanci utéct a začít znovu- což milióny židů v koncentračních táborech nemělo. Neřešme v tuto chvíli otázku toho, proč , když měli šanci tak neodešli- seděli na majetku a stálo j to život, nejen jejich , ale i jejich rodin, jejich dětí, jejich budoucnosti... řešme to, že nedaleká budoucnost nás, lidi, nepoučila . Je jedno, jestli na stranách barikády stojí Češi, Slováci, Židé, muslimové - prostě zas proti sobě stojí lidské rasy , aby se vzájemně vybily - skvělá budoucnost pro rodící se generace.....
Klasický Remarque- silný,emotivní,drastický příběh a hodně úvah nad smyslem všeho bytí. Možná,že té filozofie bylo tentokrát na mě až moc, ale možná jsem jenom momentálně moc spokojená, že se nedokážu úplně vcítit do zoufalého člověka. U těchto knih na tom opravdu záleží nejvíc- v jakém rozpoložení je čtete.
Neskutečné, co všechno museli uprchlíci z nacistického Německa (a nejen z něj) prožít! Mě osobně by odrovnal jen nepatrný zlomek ze všech příkoří, kterým byli na útěku vystaveni. Neustálé ohrožení ze všech stran, nejen od stoupenců Hitlera, ale bohužel i ze strany byrokratických aparátů (dosud) svobodných evropských států, které uprchlíky nemilosrdně pronásledovaly, vypovídaly ze země a zavíraly jako nežádoucí osoby. Jejich život byl nepřetržitý boj o holou existenci. S postupujícími německými vojsky se zužoval prostor, kde mohli přežívat. Spásu pro ně znamenal odjezd do vysněné svobodné Ameriky, uprchnout před Hitlerem z Evropy se ale podařilo jen šťastným z nich.
Hlavní linií knihy je vývoj vztahu mezi hrdinou a jeho ženou, který je vystaven mnoha nelehkým zkouškám. Remarqueovy úvahy nejen o vztahu dvou lidí jsou často hodně filozofické, místy se nečtou úplně lehce, někdy mně připadají až překombinované, ale jsou v každém případě hodně zajímavé.
Remarque píše na základě vlastních zkušeností, sám jako antifašista musel odejít z Německa a na počátku světové války emigroval do New Yorku, takže jeho díla jsou velmi autentická.
Tento Remarque mě nějak minul. Nepřišlo mi to ničím přelomové, možná jsem ho jen četla v nesprávném období a nedokážu ho pochopit v dobovém kontextu. Nebo jsem možná už přestárlý cynik. Pamatuji si, že při čtení Čas žít, čas umírat jsem plakala, ale to bylo před dvaceti lety, teď už bych možná taky neplakala, kdo ví.
Další Remarque, který je smutný, opravdový a zároveň nevyléčitelný romantik a optimista. Velký drama a zároveň vlastně romance. To, jakým způsobem při sobě ti dva stáli a drželi se v chodu kvůli tomu druhému… je neuvěřitelný. Konec láme srdce.
Můj třetí Remarque, který mě zavedl do lisabonského přístavu.
Pozorovala jsem loď a kdosi zamnou přišel. Nechtěl být sám, podělil se semnou o příběh.
A ten příběh u mě zůstane tak, jak to bylo.
To je to nejmenší, co mohu udělat....
"Viděl jsem ho odcházet ulicí, kufr v ruce, ubohá postavička, obraz věčného paroháče a věčné veliké lásky.
Ale což člověk, kterého miloval, mu nepatřil daleko více než galerii stupidních vítězů? A co nám skutečně patří? Nač tolik povyku pro něco, co jako to nejlepší je propůjčováné jen na jistý čas, a proč tolik řečí o tom, zda nám to patří více nebo méně, když liché slovo "patřit" přece jen znamená: objímat vzduch?"
Ani tento Remarque nesklamal, hoci jeho Traja kamaráti, Čas žitia čas umierania a Na západnom fronte kľud na mňa urobili väčší dojem. Príbeh nemeckého emigranta je strhujúci, napínavý s nádychom tragiky, niekedy však nie úplne uveritelný.
Asi jedna z nejlepších knih. Přečteno během jednoho dne a určitě se k ní vrátím, jako k většině jeho děl.
První setkání s tímto autorem a musím říct, že jsem příjemně překvapen. Melancholické vyprávění o lásce a strachu v prostředí nacismu nutí k zamyšlení o hodnotách života a věcí.
Mistrovství slova, silnej příběh. Chytlavě podán, čtenář se opravdu několikrát z příběhu probere v lisabonské knajpě.
I když je vlastně od začátku knihy jasné, jak příběh skončí, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. To napětí, jak to tedy vlastně bylo - super. I když je příběh z tak kruté doby, je psán lehce a čtivě.
Strhující. Dojemné.
Toto je má první kniha od Remarqua a rozhodně nebude poslední. Dostalo mne, s jakou přesností vystihl pocity a atmosféru dané doby. V neposlední řadě mne zaujaly postavy, jelikož byly tolik opravdové, žádná nebyla černá nebo bílá a nedala se vnímat pouze z jednoho úhlu. Upřímně bych si přála lepší konec, ovšem uznávám, že k takové knize by se asi úplně nehodil.
Remarque nikdy nezklame.
Jedná se o příběh jedné noci, kde opět nesmí chybět krásná žena. Příběh není nijak výjimečný, ale díky občasným úvahám tvoří velice silný román.
Noc v Lisabonu u mě překonala i tři kamarády.
Nemohu se dočkat, až začnu číst další jeho román.
Krásná kniha! Pojednává o lidském bytí v období druhé světové války. Líbí se mi psychologie knihy a poutavost příběhu. Vřele doporučuji.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) útěk Evropa manželství emigrace
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Moje první knížka od tohoto autora... Nezklamala. Úžasný příběh, doporučuji...