Noci bez krajnic
Eva Frantinová
Básně z let 1973–1976, zachycující scény lásky a útulnosti, hudby, dívčí módy, školní výuky a lásky ke knihám. První básnická sbírka mladé autorky (nar. 1956), jež až dosud publikovala časopisecky a jejíž tvorba byla oceněna v různých literárních soutěžích.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1999 |  Prstem po mapě těla |
| 2018 |  Dámská jízda: Skupinový portrét jedné generace-negenerace českých básnířek |
| 2008 |  Nehybný ráj |
| 2011 | Kapesní déšť |
| 2003 |  Hudba psaná pro měděný drátek |
Tenkrát jen smyslně
(více se nemohlo)
dneska už píše
ta skvělá básnířka
o troubě zadku
a svojí pí.e:
„Miluji, když se připravuješ vytlouci odloučením zamlžené okno, když, tři měsíce sama, strhnu ti opasek a zuby dravce. Když sebou prásknem na postel odprásknuti prvním stahem - gumou, která nám škrtí břicha, ale my ji střiháme nůžkami pohybů jak nedočkavci na vernisáži, když jsem potrubní pošta pro vlhkost a jedou mnou balíky, v kterých se převalují sliny, a ty je trháš mezi nohama, protože všechny zásilky jdou pilně, a mně se při tom zazdá, že přede mnou pokleká jeptiška šeptající desatero do hlásné trouby zadku, kam strkáš slova o orgasmu, tajemstvím pro tebe jsou slova, když kámen tlačíme až na vrchol kopce, kde třeseme se jako oslíčci, u nichž padá listopad - zlato moče, když hladíš píču jako obraz, který nikdy nezaschne a dýchá zavěšen v rámu úst a je přibíjen na pohlaví, které ho houpe nahou a dolů, na pohlaví, po kterém otočí se každá, když chodíš v letních oblecích, když tuším kuličky a bouchací, co natahuji poštěváček na cíl..."