Noční četba

05.01.2021

Snad nejhodnotnější fantasy, kterou jsem kdy četl. Murrerův fantastický svět je kouzelný, plný zvláštních tvorů a tajuplných jmen, a přitom jako by vycházel z každodennosti - ta je totiž něčím podivným vždy narušena.
První oddíl je plný fantastických povídek - například krčící loutka, lovci veverek či žáby jsou doopravdy zaplněné fantazií. Druhý oddíl mě trochu minul (počáteční oddíl o ženách zejména), třetí se však již vrátil do starých kolejí ("stažení králíci běhají venku ve tmě / v ojíněném strništi") a čtvrtý, ve kterém převládá lyrika, mě snad nadchl nejvíce; atmosféra noci působí naprosto tajemně, chmurně a dobrodružně zároveň.
Krásný vyprávěcí jazyk s archaickými stopami, drobné záblesky vázaného verše doplňují libozvučnost. A humor - mnoho textů je ve výsledku velmi komických.
A musí se nechat, že video v rámci Magnesie Litera bylo pro tuto knihu ztvárněno mimořádně dobře. Intenzivní.

ÚPLNĚK V SRPNU

Vedro dusí, vzduch je nehybný.
Jen listy osik se chvějí
pohybem agonickým, nemocným.
Vláčím se cestou bez stínu
do další vsi, ve které mě nic nečeká.

Večer se přiblížil nevlídným soumrakem
zbarvených červení, nachem a oranží.
V krajině toulají se zvířata.

Dusno srpnové noci.
Již jsem doma.
Za oknem tma chtivá, toužící po mém spánku.
Tma s očima bez víček, tma civící, tma nespavá.

Mátohy roztřesené ťukají na sklo jak upíři,
přízračný hmyz z temnoty bytosti ptačí.

Nepátrám po tmě za oknem,
spatřit svůj půlnoční odraz přináší smůlu.
Stejně vím, že na mne zírá.

Úplný měsíc a kouzla zrcadla.
Noc nevyzpytatelná,
v níž stíny kloužou vesmírem.
Dvanáct hvězd a rudohlavý drak.

Ve tmě pokoje zavrzalo.
V té chvíli v lese liška zaštkala.
(s. 306-307)