Noční hlídka
Sarah Waters
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18732/bmid_nocni-hlidka-J8q-18732.jpg
4
80
80
Píše se rok 1947 a my se setkáváme s hlavní hrdinkou Kay, která v době druhé světové války patřila k četné skupině mladých ošetřovatelek, jež při nočních náletech vykonávaly službu a mnohdy za ohrožení vlastního života zachraňovaly zraněné. (Co se týče profesního zařazení – nelze si nevzpomenout na Štepu ze Studny osamění, která totéž povolání vykonávala v době první světové války.) Kay žije sama ve svém bytě a stejně jako mnohé její kolegyně pociťuje psychické narušení související s prodělanými hrůzami. V jejím životě, jak naznačuje autorka, může nastat zlom až ve chvíli, kdy na scénu vstoupí Julia. Tam ovšem také úsek roku 1947 s pozitivním příslibem končí. Mazaná Sarah Waters přeskočí do roku 1943, aby představila hlubší zázemí vztahu Kay s Helen a Julie s ženatým Reggiem. Julie je těhotná, Reggie však mít dítě se svou milenkou odmítá, zajistí tedy pokoutného andělíčkáře, jehož zákrok Julii způsobí těžké krvácení – v tu chvíli se na scéně objeví Kay, která má noční službu a celou situaci svým včasným zásahem zachrání. Další autorčin „skok“ (je to ovšem skok v uvozovkách, kniha má 470 stran!) a ocitáme se v roce 1941, kdy se Kay během další noční služby ocitá v areálu zasypaného domu, odkud zachraňuje Helen… Noční hlídka je plná dramatických zápletek a situací, které doslova nutí čtenáře, aby pokračoval, ačkoliv už konec vlastně zná. Veškeré děje i postavy jsou skutečně kvalitně a dopodrobna promyšleny a prokomponovány.... celý text
Přidat komentář
Chvilku jsem váhala, čtení mělo jiné zabarvení, ačkoliv autorka i zde ukázala že umí. Nudná kniha není i když má nastavená zajímavě zrcadla. Jak kniha ubíhala zpět nabývala na síle a jistém druhu sympatičnosti, ačkoliv slovo sympatie se možná nehodí.4/5
Příběh,který začíná na konci.Sarah Watersová mě zase dokázala překvapit, protože každá její další kniha je napsána jinak.Příběh několika postav, kde více než o válku, jde o vztahy.I když na tehdejší dobu možná trochu netradičními.
Způsob vyprávění je jistě zajímavý. Nejsem proti tomu. Spisovatel je přece takový malý stvořitel, takže si může zvolit z jaké strany bude příběh vyprávět. Je to hra se čtenářem a Sarah Waters si umí se čtenářem moc dobře pohrát. Tahle kniha je o vzpomínkách. Ty vyplývají ze situace v přítomnosti a pak se jde na začátek, kdy se to stalo nebo ne?
Sarah Watersová tentokrát rozbila okovy dějové linky, což samozřejmě není bůhvíjaký prohřešek, ovšem má to za následek jisté zpomalení v tempu vyprávění. Protože když nemáte možnost sledovat vývoj zápletky, musí to autor vynahradit něčím jiným. V tomto případě pestrou skupinou žen a dívek, jež v době válečné prožívají své vlastní osobní bitvy. Bohužel se nedočkáte převratných sociálních dramat. Vztahy, které spisovatelka rozehrává, jsou víceméně o tom, že A miluje B, B miluje C, C miluje D a další variace.
Zajímavá je však forma, jakou Watersová zvolila. Místo tradiční časové posloupnosti se událostí odvíjejí jakoby pozpátku. Ve třech kapitolách sledujeme osudy stejných hrdinek a postupně se vracíte časem k tomu, co bylo. Právě ty následky a pomalé dobírání se k příčinám je to málo, co v románu funguje, stejně jako barvitý jazyk a lidské postavy. Bohužel, na můj vkus je to jinak pořád až příliš ženský román. Sice čtivý a krásně napsaný, ale orientovaný na jinou cílovku, než jsem já.
Na začátku knihy je konec..... takže na konci čtenáře nečeká nic... bohužel.... Vůbec mě to nenadchlo....
Způsob vyprávění mi v téhle knížce bohužel nesedí. Pořád jsem měla tendenci přemýšlet o tom, co bylo potom, ne o tom, co bylo předtím. Byla jsem zklamaná, předtím přečtené knihy autorky mě nadchly, tato však nikoli.
Noční hlídka byla mou třetí knihou od Sarah Watersové. A můj čtenářský zážitek je podobný, ačkoli je každá kniha docela jiná. Možná proto, že jsou svým způsobem stejné. Nedává to smysl? První jsem četla Špičkou jazyka, ze zvědavosti a kvůli tomu, kolik se kolem toho namluvilo. Bavila mě moc, proto jsem sáhla po Malém vetřelci, který pro mě byl trochu zklamáním, nejspíš kvůli tomu přídechu paranormálna, který jsem nečekala. Ale Noční hlídka je zase báječné čtení. Watersová má historii v malíčku a z jejích knížek to dýchá, jsou autentické, pravdivé a civilní. Noční hlídka v sobě snoubí příběhy několika lidí, které se samozřejmě v určité části vyprávění prolnou. Zajímavé je i retrospektivní pojetí, Watersová vypráví pozpátku. Začínáme v roce 1947 v Londýně poničeném válkou a putujeme zpátky přes rok 1944 až k roku 1941, kde to všechno začalo, kde se hlavní hrdinové potkali a poznali. Bavilo mě to, tenhle způsob vyprávění způsobí, že spoustu věcí pochopíte až zpětně a na konci, ale na druhou stranu u řady událostí máte dojem, že tak trochu koukáte spisovatelce pod pero, protože vy už přece víte, jak to dopadne, což vyvolává ve čtenáři úžasný pocit důležitosti. Noční hlídka je skvělá kniha, nejsem zrovna příznivcem historických románů a válečných příběhů, ale způsob, jakým je podává Sarah Watersová, mě dokáže pohltit. Proto si od ní určitě přečtu ještě něco dalšího.
Další výtečně napsaná kniha, tentokráte z druhé světové války. Tento názor nepochází z mé hlavy,ale souhlasím s ním - nebyl by to zase až tak zajímavý příběh, kdyby jej nenapsala Sarah Waters svým úžasným stylem, a kdyby nebyl pojat tak, jak kniha pojata je, tedy ve třech časových rozmezích, odehrávajících se pozpátku. V porovnání s ostatními romány téže autorky je však tento na druhém místě hned po Špičkou jazyka.
Pro mě zatím nejslabší kniha této autorky. členění děje pozpátku bych ještě překousla, ale nějak tam postrádám rozuzlení, konec, nebo cokoliv jiného smysluplného. Jsem z toho lehce v rozpacích...
Není to tak dobré jako Špičkou jazyka. Není to tak špatné jako Malý vetřelec :) Je pravdou, že jsem ze začátku knihy měla problém utřídit si kdo je kdo a pár postav bych vyškrtla, ale i tak to má tu správnou jiskru. Velmi povedený román.
Moc dobře napsaný román z Londýna z 2.světové války. Autorka se zaměřuje hlavně na vztahy mezi ženami, které jsou hlavními hrdinkami románu. Muži jsou zde víceméně nerozhodní slaboši, kteří se bojí nést zodpovědnost za své činy.
Nechápu, proč byla kniha vyprávěna pozpátku, přišlo mi to jako zbytečné dovysvětlování.
Skvělý popis válečného Londýna.
Kniha se mi líbila. Je trochu ponurá, ale ukazuje dobu z jiného pohledu. Hezky se čte. Trochu netradiční retrospektivní vyprávění.
Watersová nezklamala, kniha opět o ničem.. Nechápu, jak může mít tak přírodou nadaný psavec takový nesmysl pro příběh a zápletku.. Vůbec mi nevadilo obrácené řazení časové osy, nicméně doufala jsem v nějaké hlubší rozuzlení, které se závěrem samozřejmě nepřišlo. Byla to pro mě v pořadí druhá kniha od Watersové a opět stejné zklamání..
Rozpačitý začátek, zvláštní řazení pozpátku po časové ose, příběh nic moc a na oddechovku pro mě moc depresivní... Nic jiného jsem s sebou na cestách neměla, tak jsem to dočetla, ale mít na výběr, nevím nevím :-)
Ze začátku jsem se moc neorientovala v množství jmen a celkově mě příběh nějak extra neoslnil, ale četla jsem dál... Ve třetině až polovině se ale kniha rozjede a od půlky jsem se už nemohla odtrhnout :-)
Autorovy další knížky
| 2008 |  Zlodějka |
| 2010 | Špičkou jazyka |
| 2010 |  Malý vetřelec |
| 2013 | Náklonnost |
| 2015 | Platící hosté |
Nápad vyprávět příběh ve třech úsecích, které mají časově obrácenou posloupnost, je sice velmi zajímavý, ale zde mi bohužel chybělo jakékoliv napětí.
Myslím, že aby to fungovalo, musela by autorka na začátku knihy postavit hodně výraznou situaci, aby to ve mně vzbuzovalo otázku, jak to, že k tomuto došlo, jak to, že jsou tito lidé ve vztahu, jak se mohli dát dohromady, jak tento člověk mohl dopadnout takto...?
Přiznám se, že to mi splňoval pouze Duncan, u kterého jediného jsem do poslední chvíle byla zvědavá, co se mu to s tím Alecem vlastně přihodilo.
Ale další postavy pro mě byly jen takové vztahové "škatulata hejbejte se" a v tom, jestli tahle chodí s touhle nebo tamtou, pro mě nebyl zas až takový rozdíl, aby mě to zajímalo. Nemluvě o tom, že zkraje se mi ty holky i docela pletly, protože ani jedna pro mne nebyla nijak zajímavá. Nebýt té války, přišlo by mi to až banální. Nakonec pro mně byly nejzajímavější ty popisy záchranářských zásahů.
Hodnotím průměrně, má to možná nějaké své kvality, ale popravdě jsem to neodložila pouze z respektu k oblíbené autorce a jsem ráda, že to mám z krku.