Noční hlídka srdce

19.11.2023

Tohle je trochu jiný Holan, než se svých pozdních sbírkách. Ten optimistický, bojující. Navážu na zde prezentovaný dialog v komentářích:
V Otevřeném deníku vzpomíná Jan Vladislav, že ještě před Únorem 48 Holan nelibě snášel pochyby o Stalinově režimu. Zřejmě jim ještě věřil. Avšak v komunistickém režimu si pak dlouho ani neškrtl, až po letech mu vydali tuto reedici. Holan vepsal tyto dlouhé roky do básně: Proč těžký je tvůj let,/ proč se tak pozdí?/ Mluvil jsem patnáct let/ do zdi/ a zeď tu vláčím sám/ ze svého pekla,/ aby teď ona vám/ všechno řekla.
Naproti Holanovi bydlel jiný Holan, krajský ideolog KSČ. Když Holan umřel, nepovolil recitaci jeho básně Jeskyně slov na pohřbu. Je tam verš ...a vymluví se na neplnoleté století... Prý křičel - To myslel nás, komunisty, že jsme neplnoletí! Smuteční oznámení (oficiální oznámení úmrtí Národního umělce) nechal prý rozeslat až v den pohřbu, aby nikdo nemohl přijít.
Rudí ho nenáviděli až za hrob..

Nightlybirde, Holan si to vykoledoval tím, že nebyl komunista a byl katolík, ale záminkou se podle toho, co jsem slyšel, stalo to, že Jiřímu Taufrovi řekl, v nějaké společnosti, kde byl i další partajní básník, něco ve smyslu, aby si toho svého poďobaného Gruzínce strčil někam.

Holanovi i v době zaracha občas něco vyšlo, ač ne samostatná básnická sbírka (kromě knížky pro děti), třeba v básnických almanaších, a pokaždé z toho bylo ohromné haló. – Jinak své poválečné sbírky o SSSR později krutě proklínal.