Noční kousky
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann
Proslulý německý fantasta Hoffmann, jeden z největších klasiků literárního hororu, považovaný za mistra svého oboru a zároveň průkopník moderní povídky. Poté, co napsal jeden ze svých nejhrůzostrašnějších románů Ďáblovy elixíry (Die Elixiere des Teufels –1815/1816), vstoupil na půdu ještě hrozivější hrůzy, aby své ctitele uvrhl do vší ponurosti, do spárů záhadného Pískaře (Der Sandman), bytosti, která se vkrádá za tmy k nemluvňatům, aby jim vydloubala z očních důlků bulvy, kterými krmí své krvelačně potomky. Sbírka povídek, jejichž je Pískař součástí, vychází z touhy zaznamenat temná zákoutí lidské duše. Samotný název Nočních kousků iniciovaných rytinami malíře Jacquese Callota, vychází z inspirace malířským stylem – šerosvitem, kdy řada postav je uvrhnuta do tmy, pouze některé detaily jsou jako rozum jasné myšlenky osvícené. Není bez zajímavosti, že klíčová povídka Pískař posloužila za inspiraci řadě tvůrců, od psychoanalytika Sigmunda Freuda až po žijící legendu italského hororu Daria Argenta, který podle ní připravuje svůj nejnovější opus s proslulým zpěvákem Iggym Poppem v hlavní roli. V souhrnném celku vychází tato klasická sbírka v češtině vůbec poprvé od doby svého vydání v roce 1817.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , Volvox GlobatorOriginální název:
Nachtstücke, 1817
více info...
Přidat komentář
Temný romantismus E.T.A.Hoffmanna dovede potěšit mou duši. Některé povídky jsou čtivéjší a napínavější, někdy jsou však popisy až příliš rozvláčné, ale to k E.T.A.Hoffmannovi prostě patří ...
Dvě stovky let stará ‘hrůza’. Povídka Pískoun vyčnívá nad všechny ostatní.
Výkřik “Toč se, dřevěná panenko, toč se!” nezapomenu do konce života!
Asi bych úplně nesouhlasil s vystihnutím knihy v anotaci, jako ty nejstrašidelnější příběhy, co kdy byly napsána. Ano, Pískoun a Dědičné sídlo (zčásti i Pustý dům) jsou esencí naprosté temné energie, které jsou s výjimkou Poea a Lovecrafta ve světové literatuře ojedinělé. Jenomže ten zbytek potácející se mezi romantikou, náboženskou tématikou, psychologickým příběhem a podivným moralizováním, byl podivný. Navíc mi trvalo přečíst knihu skoro dva měsíce, což je neobvykle dlouhá doba, na to že je to kniha poměrně krátká.
Zkrátka některé části jsou geniální, některé průměrné a z celku si stejně zapamatujete pouze Pískouna (já ještě Dědičné sídlo a Kamenné srdce).
Štýl, ktorý oku lahodí :) Občas je príbeh až príliš popisný a vzniknutý chaos znateľne mätie, ale čaro, ktorým oplýva autorovo písanie je opojné a hneď po Le Fanu moja najobľúbenejšia temná romantika...
E. T. A. Hoffmann - představitel psychologického i nadpřirozeného hororu, kterému nescházel smysl pro humor. Tak lze autora vystihnout asi nejlépe...
Sice některé příběhy nemohou vysloveně nést nálepku "horor", přesto jde o temnou fantastiku, a tím rozhodně nemíním ono "Twilight" a jim podobné nechutné braky.
Velmi mě těší, že mám svého jmenovce v knihovně, hned vedle Le Fanu, Storkera, Poea, Lovecrafta, a jim podobných.
Hoffmann je vypravěč příběhů temných, příběhů s tajemstvím, příběhů lehce horrorovitých... Vrátila jsem se k němu po letech (kdysi jsem četla Pískaře) a nelituji; jen ta nepřehlednost a přebujelost motivů je na mne jaksi moc.
Moje první setkání s Hoffmannem a nejspíš i poslední. První povídku Pískař bych označil jako psychologický horor, ale její popis v anotaci mi nepřijde příliš zdařilý. Ty ostatní jsou temně romantické. Nejvíce mě oslovila povídka Dědičné sídlo, jen byla dle mého názoru zbytečně komplikovaná.
Část díla
Dědičné sídlo
1817
Ignác Denner
1817
Jezuitský kostel v G
1817
Kamenné srdce
1817
Pískař / Pískoun
1816
Autorovy další knížky
2001 | Ďáblův elixír |
1964 | Louskáček a myší král |
1979 | Životní názory kocoura Moura |
1976 | Mistr Blecha |
2016 | Noční kousky |
V souladu s autorem zajímavé závěrečné eseje, kniha, která nám tu dosud chyběla. Na druhou stranu je otázkou, zda její příběhy budou čtenáři vnímat stejně, jako onen autor doslovu. To už je ale asi na každém z nás. Hoffman je nepochybně zajímavý autor. Jeho příběhy opravdu malují a snad v nich jde odhalit i jisté hudební tempo a rytmus. Jednotlivé příběhy rozhodně zaujmou svou mnohovrstevnatostí, nejednou jeden příběh obsahuje příběhů hned několik, které se na první pohled rozutečou každý jinam, aby se v závěru zase stekli dohromady. To může občas působit na čtenáře nepozorně, může mu při tom uniknout důležitá nit, pokud se na četbu pořádně nesoustředí. Každopádně, první třetina PÍSKOUNA má pořád neskutečně působivou, temnou a strašidelnou atmosféru, jako když jsem ho četl poprvé. Za velmi působivé kousky považuji příběhy IGNÁC DENNER, PUSTÝ DŮM a DĚDIČNÉ SÍDLO.