Noční labuť
Zuzana Hartmanová
Noční labuť série
1. díl >
Narodit se s vlohami k černé magii není nic příjemného. Být zavražděn v sedmnácti letech ještě méně. Nix se stalo obojí, a přesto žije. Jak je to možné? Inu, řekněme si na rovinu, že s tou holkou není něco v pořádku. Čistě teoreticky by už měla být po smrti, jenže konflikt dvou typů magie ji drží při životě. To neunikne pozornosti jak Řádu bílých čarodějů, tak černokněžnickému Konkláve. A protože ti první by tuto hříčku přírody nejraději sprovodili ze světa, nezbývá Nix než hledat ochranu u druhých. Ale budou o ni černokněžníci stát? A co za to? Inu, zadarmo ani havran nehrabe… Povídkový román z Accadu – temného magického světa debutující české spisovatelky a recenzentky Zuzany Hartmanové.... celý text
Přidat komentář
No, musím říct, že mám novou oblíbenou českou autorku fantasy. Výborně napsaná kniha o dívce, křížence nekromanta a licha. Jedním slovem působivé! Velice mi tento příběh (ač ani vlastně tak úplně nevím proč) připomínal zaklínače od Sapkowského v jeho nejlepších začátcích. Kniha se čte moc dobře a je to, zase po nějaké době kniha, od které se nejde při čtení tak lehce odtrhnout... Všem fantastům vřele doporučuji a vidím hodnocení na čistých pět hvězd! Jen tak dále, ctihodná paní knihovnice. Howgh.
Trvalo mi neskutečně dlouho, než jsem knížku dočetla – navzdory tomu, že není příliš dlouhá a jednotlivé povídky by se za normálních okolností četly svižně. Styl psaní je příjemný a příběhy často napínavé. Musela jsem je ale prokládat jinými knížkami, které jsem potřebovala zrecenzovat. Po každé z nich bylo těžší a těžší se k Nix vrátit a navázat tam, kde jsem skončila. Téměř před koncem jsem si uvědomila, že jsem dokonce zaměnila dvě postavy s podobnými jmény. Z toho plyne, že přerušovat četbu na tak dlouho se rozhodně nevyplácí a že radost z ní poněkud vyprchá. Dala bych sbírce 3 a půl hvězdičky, ale to hodnocení neumožňuje.
Autorka umí psát. Na poměry české fantastiky nadprůměrně dobře. Svět je vymyšlen také nápaditě, fungování magie není příliš vysvětlováno, zřejmě aby se čtenář moc netrápil, ale bohužel je to natolik složité, že to z běžného čtení nepochytí. Leda, že by čtenář věděl z jiných knih, co je to "kostěj", "nekromant" a podobně. Ale musí to čtenář vědět?
Pokud bych knihu hodnotil z hlediska literatury jako takové, a tedy odmyslel si veškerá kouzla, středověké propriety a boj mágů o moc, co mi zbyde? Obávám se, že jen poměrně nezajímavá ženská hrdinka, která by (v mých očích) mohla být mnohem zajímavější, kdyby dělala i něco jiného, než donekonečna čarovala, zápasila a cválala na koni.
S tím souvisí ona zajímavá otázka, proč ve většině fantasy nikdo nechodí na záchod, nepřemýšlí o něčem jiném než o svých nepřátelích nebo si neužívá pěkného počasí... kdybychom odstranili zmíněné fantasy propriety, dozvíme se o hrdince vlastně jen to, že má trauma z dětství a chlapi po ní jedou, ale to mi přijde málo...
Jako celek po dlouhé době něco z českého pera, co mě opravdu chytlo a drželo. Zákonitosti, frakce, intriky a více vrstev. V průměru jedna dolu za první kus, zbytek téměř čistá práce.
Ač jsem se trochu bála rozdělení příběhu do několika víceméně navazujících povídek či novel, musím říct, že mi to vůbec nevadilo! příběh byl originální, zajímavý a hodně čtivý.
Pro mě velmi příjemné překvapení. Česká fantastika, ještě ke všemu z pera žen, mě příliš nebere, takže jsem brala tuto knihu do ruky s lehkým despektem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem ji nemohla odložit a zjistila, jak je mi sympatický autorčin styl psaní a cit pro vykreslení postav.
Mezi největší TOPky bych ji neřadila, ale rozhodně nadprůměr!
Asi jsem se zamilovala.. Nejen do minotaura Toghara, nemrtvého koně Démona a hříčce přírody Nix. Ale do celého světa Accadu. Divím se, že jsem čtení odkládala, ačkoliv mi při čtení mnohokrát padl na mysl Zaklínač od Sapkowského, nic nemění na tom, že jde o velice čtivý, překvapující, magií nabitý příběh. Byla bych velice ráda, kdybychom se někdy dočkali pokračování.
Tahle kniha mě dost příjemně překvapila. Svět je úžasně promyšlený, a i když je rozlišen na bílé a černé čaroděje, není tam dobro a zlo, ale záleží na konkrétních postavách. Kniha začíná uprostřed děje, ale i přesto je všechno dobře vysvětlené a čtenář pochopí všechno už na začátku. Hrdinka se skvěle potýká s některými situacemi a se světem. V knize vůbec nejde o romantiku, i když by to někdo mohl čekat.
Takhle by podle mě měla správná fantasy vypadat. Ne boj dobra proti zlu, ale ukázat život a konání jednotlivců ve fiktivním světě, který není hlavnímu hrdinovi vždy nakloněn. Nix musela překonávat celou řadu překážek - od předsudků vůči ní až po její vlastní povahu :-).
Svět je podle mě vymyšlen dobře a skvěle funguje.
Nejvíc mě však zaujala postava minotaura Toghara. Nevím, jestli je to jen tím, že jsem moc fantasy zatím nečetl, ale přijde mi, že když už se ve fantasy objevují příšery (nebo jiní rasy), jedná se vesměs o tvory ze severské mytologie - trollové, obři, případně archetypní zástupci - draci a jim podobní. Kromě Noční labutě neznám žádné jiné dílo, kde by se vyskytovali minotauři a tvorové řecké mytologie (např. kyklópové).
Téma bylo zajímavé, ale zpracování už pro mne bylo o něco horší.
Důkazem je to, že jsem se dokázala pořádně začíst až po půlce knihy.
Neurazí ani nenadchne.
Díky za objasnění! Jen škoda, že to nebylo řečeno v knize, člověk by předešel nedorozumění, ale zároveň by se i pobavil, jak to tak čtu. :D Tak doufám, že nás v příští knížce čeká nějaká úsměvná historka. :)
Čaroděje ve fantasy zrovna nevyhledávám, ale Nix jsem dala šanci, protože jsem už od Zuzky četla jednu vydařenou povídku a taky je to začínající česká autorka. A vůbec toho nelituji, protože kniha byla až na pár maličkostí skvělá.
Co se mi moc nelíbilo, byl boj v první povídce. Nix se s tím mečem oháněla na můj vkus až moc dobře na to, že ho nosila jen pro ozdobu. Ale pozdější Aréna byla zase napsaná naprosto skvěle.
Pak by mě tedy zajímalo, jak je to s těmi nemrtvými koni, protože údajně nejí, ale Nix v poslední povídce chlapci říká, ať Démona nakrmí.
Zbytek jsem si užila a moc se těším na další knihu.
Podobně jako R. E. Howard vsadil na svého hlavního hrdinu, kterého umístil do sword and sorcery světa, tak nějak podobně přemýšlela zřejmě i Zuzka Hartmanová. Její povídky se odehrávají v epickém, rozsáhlém světě, který má svoji historii, jazykové rozmanitosti i dvě znepřátelené magické frakce. Hlavní hrdinka Nix je naprosto super. Její minotauří souputník Toghar taky i když jej bylo pomálu. Hlavní postava je však suprově vykreslená, navíc je neskutečně sexy a její podstata, tedy to, čím je, už z principu čtenáře láká k jejímu poznání. Autorka si dává záležet na fungování Accadu, ale v podstatě je to právě Nix, kdo táhne celou knížku. Co se týče zápletek, tak ty jsou prostě detektivní, akorát se při nich dozvíme něco málo o historii určitých částí či minulosti hrdinky. Nemůžu říct, že bych se nějak nudil. Kniha je dobře napsaná, děj odsýpá a vlastně jediné, co jsem po celou dobu čtení postrádal, byl nějaký větší konflikt či výraznější oponent a záporák, který by už do tak dobře propracovaného světa určitě přinesl i nové motivy a zápletky. Z toho nejlepšího musím určitě vyjmenovat hned první povídku Mrtvá čarodějka a pak titulní věc Noční labuť. Na druhou stranu mě moc nebavila vycpávka v podobě věci jako Nevzdoruj mi!. Ale bavil jsem se. Při čtení se stihl bát i zamilovat. Jako debut více než slušná kniha.
Takhle kniha je po dlouhé době něco opravdu dobrého na české scéně, co se mi dostalo do rukou. Nechápu zde zmiňovanou údajnou podobnost s Podmořím. Je to absolutně jiné.
Velice dobře propracovaný svět a vztahy, sympatická hrdinka s problémy, které ač ona sama je silně nevšední, jsou čtenářům blízké a pochopitelné. Povídkový styl psaní a některé mechanismy světa mi trošičku připomínaly Sapkowského univerzum, ale to je dáno hlavně tím, že v něm poslední dobou trávím hodně času /knihy, hry/.
Líbí se mi propletené dějové linky, jimž vyčítám jen neukončenost, která by snad mohla být dotažena v případném pokračování.
Obálka pěkná a výstižná, tempo se určitě nevleče, jenom… Autorka si až moc usnadnila práci tím, jak své hrdince nadělila. Kromě toho, že je nerozbitná skoro jako Kulhánkův Mluvčí po fúzi s démonem, taky neodolatelně přitahuje muže, no a při děsivé přesile 4 čarodějů se jednomu z nich (už trošku vyčerpaná) ubrání a porazí ho mečem, který nosí jen na okrasu a neumí s ním zacházet. Aspoň že za své superschopnosti musí platit; a jak jinak než tím, že (s minotauří pomocí) překonává sama sebe.
Atmosféra Accadu mi příjemně připomněla Podmoří T. Matouškové a sama Nix nějakou mladší a míň vulgární verzi Zoreny. Tipla bych si, že se autorky osobně znají a rády si o svých fantaziích pokecají.
Asi to neni spatna knizka, ale na me byla takova roztrhana. Moc mi to navazovani/nenavazovani nedavalo smysl. Nikdy jsem moc nebyla na povidkove vypraveni a tohle mi tim dost zavanelo. Kazdopadne kniha rozhodne neni spatna. Nechybi ji originalita, to se musi nechat.
Na setkání s Nix jsem se moc těšila, takže jsem se do čtení pustila s velkou chutí.
Autorka rozhodně umí vyprávět, čtenář se u povídek ani na chvilku nenudí a její hrdinka je opravdu velmi zajímavá. Nejen díky své dvojí podstatě, ale i vnitřním vývojem. Chápala jsem její pochybnosti i jistou rozervanost. Vzhledem k tomu, co všechno ji v životě potkalo, na ni měla rozhodně nárok a hlavně to jejímu charakteru dodávalo punc uvěřitelnosti. Ne vždy jsem se s ní ale dokázala v jejích vnitřních postojích ztotožnit, což samozřejmě není nutně špatné. Třeba její váhání nad tím, jestli se vyspat s jedním z černokněžníků jenom proto, aby měla od něj klid? Po tom, co musela opakovaně podstoupit ve vězení, než se osvobodila?
Povídkový styl se mi líbil, přesto si myslím, že by Nix slušel i románový formát, ve kterém by vystupovala už jako vyzrálá osobnost. Žena, která zná svou cenu; ví, co od života chce, a taky si to umí vzít :-) Snad se dočkám.
A co se týče obálky, ta je ve skutečnosti ještě krásnější než na obrázku :-)
Začátek mě příliš nebavil. Dlouho se nedělo nic zajímavého a některé věci mi přišly matoucí či zbytečné. Postupně se to však začalo zlepšovat. Přesto však zůstala v ději spousta věcí, které si musel člověk velice pracně domýlšet s nejistým závěrem (možná záměr), což může některé odradit. Děj knihy se odehrává během několika let, kterými postupně proskáčete až ke konci. Hlavní hrdinku i její přátelé, se kterými se seznámíme obravdu jen zlehka, jsem si však hodně oblíbila. Nelituju. Super čtení. Jen se dostat přes ten začátek.
Část díla
Jen ten, kdo se nedívá, vidí
2017
Mnoho podob lásky
2017
Mrtvá čarodějka
2017
Nekromantův kůň
2017
Nevzdoruj mi!
2017
Autorovy další knížky
2020 | Před bouří |
2017 | Noční labuť |
2021 | Oko bouře |
2024 | Kosti pod mechem |
2019 | Perutě noci |
Zajímavé, čtivé, chytré; povídkově vystavený příběh má akci a spád.
Bavilo mě to, avšak posledních pár stránek na mě bylo trochu moc dívčí román. :)
Autorka má zálibu ve jménech začínajících na B...trochu se mi pletla mužská jména.