Noční recepční
John le Carré (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360783/mid_nocni-recepcni-zbS-360783.jpeg
4
70
70
Akční špionážní román, jehož hlavní postavou je slušný, spolehlivý a nenápadný noční recepční. Za touto maskou se však skrývá bývalý zkušený voják cvičený pro boj s teroristy v Severním Irsku.
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 1995 , Knižní klubOriginální název:
The night manager, 1993
více info...
Přidat komentář
Proč mi u JlC přijde, že filmy jsou o dost lepší než jeho romány? Ale možná jsem jen jednodušší bytost a tak mi víc sedí, když se kniha trochu proškrtá. A stává se mi to teda výjimečně, aby se mi film líbil víc jak knížka.
Kdyby se mě někdo zeptal, jestli je Noční recepční dobrá kniha, nevěděl bych, co mu na to odpovědět. Je to rozhodně velkolepé dílo, po jehož dočtení mám ovšem docela rozporuplné pocity. Próza je to úchvatná, všechna čest. Je znát, že Le Carré dlouho pracoval pro britské tajné služby, prostředí špionů, intrik a tajných operací je popsáno neuvěřitelně detailně. Na druhé straně, právě v tom je problém. Veškerý děj je utopený v záplavě často zcela irelevantních podrobností, vše je rozepsáno tak obsesivně, až si člověk teskně vzpomene na nekonečné vsuvky Huga nebo Melvilla. Příběh navíc jaksi vymizí do ztracena a nemá žádný zřejmý vrchol, což je sice (nejspíš) realistické, ale čtenářsky extrémně frustrující.
P. S.: chápu, že nakladatel se anotací snažil zaujmout, ale popsat tuto knihu jako "akční špionážní román" je opravdu absurdní. Noční recepční je všechno, jen ne akční.
(SPOILER) Předevčírem sirotek a voják, včera Noční recepční, The Night Manager, dnes britský špion s úkolem překazit velký obchod se zbraněmi a obchodníka dostat do basy. Správní šéfové ho podporují a jejich špatní šéfové je nepodporují. Osudové krásné ženy, bez nich by to nešlo, protékají ze strany na stranu, ze špatné na správnou, tam a zpět. Tisíc komparsistů s úlohami na půl řádku, odstavce či stránky. Luxusní kulisy tryskáčů, jachet, hotelů, sídel a limuzín celého světa. A co z toho bude zítra?
Tuto knihu jsem dostala na Vánoce. Jedná se o druhé vydání a obálka je inspirovaná natočeným seriálem a proto jsem ji začala hned číst. Je to kniha ke které se asi často vracet nebudu. Je tam hodně politických témat, které mne nebaví, ale jinak je velmi hezky napsaná. Se seriálem se to nedá srovnávat. Autoři seriálu se pouze knihou inspirovali. Takže se můžete dívat na seriál a číst knihu dohromady a vůbec vám nepřijde, že by to mělo něco společného, tedy kromě jmen hlavních postav, i když ne vždy, a zjednodušeného příběhu. No možná je to dobře. Knihu doporučuji si přečíst a to proto, že je to kniha pojatá více špionážně a také se zde odráží mezinárodní politické vztahy z doby, kdy skončila Studená válka.
Tak si pořád nejsem jistá co si o knížce mám myslet. Bylo to takové všelijaké, chvílemi se děj svižně odvíjel a chvílemi to bylo dost utahaný. Dějová linka s Jonathanem Pinem byla docela čtivá, ale části z řídícího štábu (nebo jak to nazvat) z Miami a Londýna byly opravdu prapodivné. Figur tam bylo jak na orloji, s čímž obvykle problém nemám, ale všechny postavy mi postupně splývaly, celkově tam nebylo moc zajímavých charakterů. Všichni aktéři mi zkrátka přišli stejně šedí - v tom je asi můj největší problém s touhle knihou.
Nicméně byly i pasáže, které mi vynahrazovaly mírné zklamání, ale bohužel jich nebylo tolik, aby podstatně zlepšily můj náhled na knihu.
Shrnula bych to parafrází Járy Cimrmana: "No hezký to bylo, ale že bych to musela číst dvakrát..."
Roztahaný, nudný, předvídatelný děj, příliš nepodstatných postav, ve kterých se čtenář ztrácí.
Takový dost chabý pokus ve stylu Jamese Bonda, agenta 007 s povolením zabíjet... Navíc mi hlavní hrdina, tohoto špionážního příběhu Jonathan, přišel tak nějak citově labilní...
Seriál jsem neviděla a asi se ani nepodívám. Kniha mi bohatě stačila.
Teda, tak tohle neklaplo. Fešák na obalu, ale tím to zhaslo. Strašně roztahaný začátek a přes to jsem se prostě neprokousala.
Do čtení jsem se pustila proto, že se mi zastesklo po seriálovém zpracování, které jsem během jednoho nemocného týdne pár let zpátky zhltala naráz. Mně osobně zdlouhavé vyprávění v tomto případě nevadilo - i když sama většinou dávám přednost rychlejšímu spádu děje. Stále je nutno autorovi nechat, že je tento příběh propracovaný do detailů, a že je jeho námět jedním z nejlepších, jaké jsem v tomto typu literatury kdy zažila.
Nedokážu to dočíst, hrozně se to táhne a usínám u toho. Přesto to nemusí být špatná knížka.
Tak tohle byl jednoznačně jeden ze vzácných případů, kdy je filmové zpracování lepší než knižní předloha. Kniha byla rozvláčná, zamotaná a nepřehledná. Nezřídka jsem se v ději i postavách ztrácel.
Kniha (ani seriál, který je mimochodem knihou spíše volně inspirován) mě úplně nedokázala vtáhnout do děje. Příliš mi nezáleželo na osudech postav. Nefandil jsem ani "dobrému" Jonathanovi, ani "špatnému" Richardovi. Kniha patří u mě k těm, ke kterým se po přečtení už nebudu vracet.
Autor rozehrává celkem zajímavou hru, ale má to několik "ale". V prvé řadě Le Carré dle mého názoru neumí moc dobře vykreslit, popsat, charakterizovat postavy (na rozdíl od dobře vymyšlené a prokreslené zápletky). Některé pasáže se čtou dost obtížně. Při scénách, ve kterých různá oddělení špionáže, ministerstva a různých agentur jednají, jsem se ztrácel, unikalo mi, kdo je kdo a za jakou agenturu. Vlastně se dá říct, že mi unikal i celkový smysl, o co se všichni zúčastnění snažili. Závěr nakonec ukázal celou tu nesmyslnost špionáže.
Tento román Le Carrého u mě moc úspěch nesklidil, hodnotím za 65%.
Pozn.: Kniha má 2 identická vydání, která se liší jen přebalem a ISBN 80-85975-01-7.
Štítky knihy
zfilmováno thrillery špionáž špionážní zápletka zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2012 |  Jeden musí z kola ven |
| 1992 |  Ruská sekce |
| 1995 | Noční recepční |
| 1994 | Smileyho lidé |
| 2009 | Nejhledanější muž |
Závěr příběhu i celý konec je naprosto jiný než v seriálu, ze zákulisních pletich tajných služeb se chtělo člověku zvracet (a celou dobu jsem měla trochu zmatek, kdo je kdo), ale jinak je to svižně napsané a nutilo mě to číst dál a dál, abych věděla, jak to s Jonathanem Pinem a Dickym Roperem vlastně nakonec dopadne :-)