Nočný vlak do Lisabonu
Pascal Mercier (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389171/bmid_nocny-vlak-do-lisabonu-51i-389171.jpg
4
358
358
Nočný vlak do Lisabonu je filozofický román o samotárskom profesorovi klasických jazykov Raimundovi Gregoriovi, ktorý v jeden daždivý deň stretne na moste tajuplnú Portugalku. O čosi neskôr nájde v antikvariáte fascinujúce zápisky portugalského lekára...
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , PremediaOriginální název:
Nachtzug nach Lissabon, 2004
více info...
Přidat komentář
Za mě je to odporná, nevěrohodná sračka, a to už od první strany. Tak si představte: Profesor potká na mostě ženu, která se z něj chystá skočit. Když ho (prófu) uvidí, vrhne se k němu, vytáhne fixu a na čelo (!!!) mu napíše telefonní číslo. No není to báječné už teď? On ji pak, jelikož prší, vezme s sebou do školy, kde ji nenechá uschnout někde ve sborovně, ale přitáhne si ji do třídy a posadí ji mezi udivené žáky (další body pro našeho autora). Ona před koncem hodiny odchází, ovšem ani tady autor ve své logice nezklamal: místo, aby řekla nazdar, ahoj, já už teda jdu, přiloží si prst k ústům a s tímto nepochopitelným gestem se vytratí (zřejmě do Bohnic)... To bylo prvních pár stránek a nikdo by mě nedonutil v četbě pokračovat. Ať se toho chopí nějaký zdatný Argentinec a sešmodrchá z toho srdceryvnou telenovelu. Nazdar!
Velice zajímavý popis života. Pokud bych napsala, že je o tom, jak jednoho dne profesor změní život a obrátí si ho celý naruby, bylo by to velké zjednodušení. Témat o životě je tu více a rozhodně stojí za přečtení. Dozvěděla jsem se i něco z historie Portugalska, tato země je pro mě dost neznámá. Chvílemi se mi kniha četla rychle a místy zase pomalu. Příběh je hodně našlapaný informacemi i postavami.
Pro někoho, kdo skrytě touží vybočit ze zajetých kolejí a najít své odvážnější já to bude asi supr knížka. Některé úvahy v ní jsou obohacující. Ale pro někoho kdo se cest na slepo nebojí to zas takové terno není... Mám raději více snové putování s Ajvazem (Města, Cesta na jih.)
Až posedlost člověkem, který miloval slova, hledání odpovědí a změna. Kniha je protknuta láskou k Lisabonu. Jestli jste ji ztratili, pomůže vám k ní najít cestu.
Do Lisabonu je škoda cestovať nočným vlakom, lebo človek toho potom veľa neuvidí a je nútený skladať mozaiku obrazov a myšlienok z toho, čo už iní povedali lepšie a najmä hlbšie.
Mám chuť koupit letenky do Říma. Vykašlat se na stereotyp, který mne táhne k zemi a jít hledat své mladší, svobodnější já, které nosilo klouboky, které nikdo nekupoval, sukně po kotníky, ve kterých se nedalo pořádně chodit a psalo básně, které nikdo nečetl.,, Náš život, to jsou prchavé útvary z navátého písku, vytvořené nárazem větru a zničené tím příštím. Útvary z marnosti rozfoukané dřív, než se pořádně vytvořily. ''
Je tam veľmi veľa dobrých myšlienok stratených v nekonečne zbytočných omáčkach. Kniha by mohla byť pokojne minimálne o polovicu kratšia. To ja osobne až za taký problém nepovažujem, avšak nemohol som sa ubrániť pocitu, že z knihy srší autorova samoľúbosť. O mnohých myšlienkach sa vyjadruje ako extrémne prelomových, ktoré sú schopné paralyzovať celú poslucháreň v kombinácii šokovania a obdivu. Nebolo by neuveriteľné, keby tak pôsobili na "historické" postavy knihy, ale že tak pôsobia aj o niekoľko desaťročí na Mundusa, to už je ťažko uveriteľné. Najhoršie sa čítajú dialógy, čo je obrovský paradox. Sám obľubujem "plnotučnú" autorskú reč, bohužiaľ, pri dialógoch si neustále hovorím "ale takto nikto nikdy nerozpráva." ani v platónových dialógoch sa tak nerozpráva. Je nemožné, aby taká prelomová osoba nebola známa v celom Portugalsku.
Tato kniha na mě v knihovně čekala - přišla jsem do knihovny poslední den akce "Rande s knihou naslepo" a jediná kniha v kategorii čtení pro všechny byla pořádná bichle, po chvilce váhání jsem se rozhodla to s ní zkusit a doma se z ní vyklubala tato kniha. Kniha, na kterou jsem četla po jejím vydání recenzi, která mě moc zaujala, ale zapomněla jsem si poznamenat titul a autora...
Jsem z ní nadšená, i když některé delší úvahy jsem občas procházela jen zběžně, ale rozhodně nevynechávala! Nikdy člověk dopředu neví, kde se objeví zajímavá myšlenka nebo zmínka, která je důležitým vodítkem pro další vývoj příběhu. Někdy jsem měla pocit jako při čtení detektivky bez zločinu :-) Některé zajímavé myšlenky si plánuji ještě před vrácením knihy vypsat - za všechny: "Často se bojíme něčeho, protože se bojíme něčeho jiného."
Skvělá knížka o často diskutovaném tématu vybočení ze zajetých kolejí a vydání se na cestu s nejasným koncem, po které člověk skrytě toužil mnoho let. Knížka mě nadchla, skýtá obrovské množství hlubokých myšlenek o životě a donutí člověka začít přemýšlet o cestě do Portugalska.
Tuhle knížku miluju. Dočetla jsem ji před pár minutami, podruhé v životě - už tím je (pro mě) výjimečná, protože do opakovaného čtení se mi chce málokdy. Znovu jsem si vzpomněla, jak silně ke mně kdysi kniha promluvila a zase se to všechno vrátilo, s novou silou, asi že jsem už stará :) Co o ní napsat, jak ji přiblížit... Myslím, že každý v ní vlastně najde něco jiného. Pro mě je o tom, že život je neuvěřitelně pestrý a může Vás překvapit, i když si myslíte, že ho znáte a že překvapení nepotřebujete. Že nejsou pro Vás. O tom, že lidi nejsou vždy takoví, jakými se zdají a že stojí za to zkoumat jejich slova, jejich činy, důvody proč je dělají. O tom, že nikdy není pozdě poznat sám sebe. Ale je tam toho stokrát víc. Čistá nádhera.
Kniha, u které jsem se obával, aby nespadla do kýče, ale nestalo se tak. Podle mě ukazuje, že je dobré vybočit ze stereotypu, ale představa, že takové vybočení může být už trvalé, že je možné, že se člověk úplně oprostí od své minulosti a svých omezení (jak se nám nějaké ezoknihy snaží namluvit) tak nemusí být možné. Celkově byla kniha pojata autorem velmi zajímavě. Hlavní postava je vlastně prostředníkem k poznání "hlavního hrdiny", myšlenky jsou jaksi retrospektivou zkušeností a vnímání druhého "hlavního hrdiny".
Skvělá kniha, která ale není pro každého, jak ostatně ukazují i některé komentáře. Ne nadarmo je Pascal Mercier, neboli Peter Bieri, profesor filozofie. Noční vlak do Lisabonu je tak spíše filozofickým pojednáním, byť podaným lehkou čtivou formou, než klasickou beletrií.
Tuto knihu zacnete citat a 'musite slapat a casto aj do kopca' nie ako tie obycajne knihy,ktore otvorite a nechate sa viest samospadom. Obcas pri citani musime pouzit aj tu cast nasho tela, co mame v lebke medzi usami. Ja osobne po jednej takejto knihe potrebujem dva, tri kedy sa iba necham viest a nemusim rozmyslat. Obcas aj to prmyslanie boli.
Nejak jsem se do knihy nemohla zacist.. nechapu to.. hodnoceni mela vysoke, ale presto jsem ji v polovine odlozila coz normalne nedelam..
Veľmi zaujímavá kniha Ako by som sledovala dva životy. Jeden je o samotárskom profesorovi a druhý o portugalskom lekárovi. Profesor žije, lekár už nie. Spája ich niečo? Hlboké myšlienky na zamyslenie....
"Nerad bych si myslel, že moje konání je za mými zády vedeno zcela jinými motivy než těmi, o nichž se domnívám, že je znám" (str. 200). "Mluvili o strachu, který vzniká z nejistoty" (str. 410). "Ti však, kdož pozorně nesledují hnutí vlastní duše, jsou nutně nešťastní" (str. 37). "Často se bojíme něčeho, protože se bojíme něčeho jiného" (str. 52). "Kdo ostatně zná opravdové důvody svého strachu?" (str. 53).
Proč tedy tak neúprosně odmítáme nasednout do svého „Nočního vlaku do Lisabonu“?
"Stretnutia medzi ľuďmi sú, aspoň tak sa mi často zdá, ako míňanie sa zbesnených uháňajúcich vlakov v hlbokej noci". Táto kniha ma uchvátila od prvej strany a to očarenie trvalo až do konca. Brilantný jazyk, poeticko-filozofický, námet hodný zamyslenia sa. Veď kto nemal aspoň raz chuť nechať všetko tak a odísť nevedno kam?
Tuhle knihu jsem nemohla udolat, četla jsem ji opravdu dlouho. Dějové pasáže byly krásně dynamické, ale ty filozofické mě mučily. Pořád jsem byla zvědavá, jestli z toho pátrání po tajemném portugalském spisovateli něco vzejde, ale nakonec vlastně nevzešlo. Jen jeden profesor zjistil, že život je nejlepší mimo komfortní zónu...