Nocturno pro Erika
Eva Pospíšilová , Klára Pospíšilová
Jeden z nich hory miluje a ten druhý… si bude muset zvyknout. Erik je jedním z nejlepších snowboardistů světa. Ale taky tajnůstkářský kluk, který má rád ticho a pletené svetry. Když se jeho táta rozhodne sestěhovat se svou novou ženou, Erika ani nenapadne, že by se pro něj mohlo něco změnit. Jenže pak mu do života vtrhne nevlastní bratr, který je nejspíš jeho úplným opakem! Kasper dává přednost ruchu města a ticho ho děsí. Snad i právě proto si tolik zamiloval hudbu. Pokud zrovna nehraje na klavír, věčně něco poslouchá. Oproti Erikovi je to uragán, který si barví vlasy, mluví prakticky o čemkoli a především dost hlasitě vyjadřuje emoce. Dva kluci ve velkém domě uprostřed ničeho. Dva rozdílné světy. Co když jeden ve druhém najdou mnohem víc, než by čekali…?... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že poprvé autorky nehodnotím plným počtem hvězd. Má to ale jen jediný důvod - ta délka! Ta tomu prostě a jednoduše neprospěla v každém směru. Je to hrozně milý příběh, pokud milujete zimu s prima kluky, budete milovat i tento příběh. Vážně mi to přišlo odpočinkové, milé a dobře vymyšlené. Oba kluci mi náturou naprosto sedli, jen si celou dobu říkám, proč je toho tolik?! Mít ta kniha 300 stran, stačilo by bohatě, a bylo by i řečeno vše, jelikož myšlenkové pochody (především Kaspera), byli opravdu neskutečně dlouhé a opakující se. Trošku jsem čekala na "boom" moment, ale ono nic. Ono si to tak v poklidu plynulo až do samotného konce. Takže v tomhle ohledu trochu zklamání, ale jinak i nadále budu vyhlížet nové knihy od autorek :)
Asi na vždy u mě zůstane top knihou těchto autorek Neexistence ale Nocturno zatím převálcovalo ostatní jejich díla.
Jasně bylo to o kousek delší, než by muselo být ale nijak výrazně to neovlivnilo ve finále ten fajn pocit z knížky.
Bavila jsem se. Chvílemi jsem se v tramvaji i tlemila jak blbec a ke konci měla skoro stejnou depku jak kluci a o tom to je že. Aby kniha vzbudila emoce :)
Za mě se to holkám povedlo a budu se těšit na další kousek, protože MM knížek není nikdy dost....
(SPOILER)
Upřímně jsem se trochu bála délky, přece jen 600 stran není úplně málo. A ano, pár stran bych ubrala a bylo by to perfektní.
Příběh je vyprávěn v er-formě a je doplněn Kasperovými zápisky, které jsou v ich-formě.
Musím říct, že Kaspera jsem si oblíbila snad okamžitě. Ten byl vážně takový číslo! Ale občas mě stval, ne že ne.
Erik byl oproti němu úplný andílek, měl přísně nastolený režim, který poctivě dodržoval.
Moc se mi líbilo, jaký si k sobě postupně budovali vztah a oba se vlastně určitým způsobem měnili.
Kniha je vtipná, milá, autorky se ale pustily i do vážnějšího tématu - Erik měl jistý zdravotní problém..
Prostředí je krásné a zároveň trochu děsivé. Kniha je ideální volba na zimní čtecí období. Samozřejmě za předpokladu, že máte rádi LGBTQ příběhy.
Ještě si neodpustím zmínit, že ani jeden z rodičů by titul "rodič roku" rozhodně nevyhrál.
Kniha je milý príbeh o láske, ktorá sa proste stala. O dvoch chalanoch, ktorí si nie sú ani trochu podobní, no dokážu sa navzájom vypočuť a podporiť.
Príbeh je ale oveľa viac, ako len o láske a priateľstve. Je aj o rodine. O takej, ktorá občas nepočúva a nepodporí. Je o snoch, pre ktoré možno treba zabojovať a možno niekedy za ne človek bojuje až príliš a zabúda pri tom na seba. Je o obavách z budúcnosti a o stratení sa v prítomnosti. Je o tom, že nám občas osud pridelí niečo, s čím sa musíme naučiť žiť.
Občas to je vtipné, občas to je milé, občas to je smutné a je to vlastne všetko, čo by kniha mala byť.
Tyjo, tohle mě fakt dojalo. Něco takovýho jsem nikdy nečetl, bylo to neskutečný. Zamiloval jsem si oba kluky, každýho trochu jinak, ale musím říct, že můj crush je rozhodně Kasper. A už dlouho jsem se tak nebavil, některý hlody si budu pamatovat fakt dlouho. Tohle si přečtu ještě jednou, nejlíp o Vánocích. V pořádný zimě a s čajem. A to ani čaje nemám rád. Rozhodně doporučuju.
Opět autorky nezklamaly a naservírovaly nám příběh z hor, u kterého vám bude cukat ruka na rychlovarné konvici, aby jste si udělali bylinkový čaj s Erikem a s Kasperem. Možná si půjdete ven i zaběhat, kdo ví. Milé čtení. Za mě určitě 5 hvězd.
Když se samotářský Erik, který není zrovna upovídaný tvor, potká se společenským a upovídaným Kasperem, otočí se oběma život vzhůru nohama. Dokážou tihle dva spolu fungovat? Přeskočí mezi nimi jiskra, která zažehne pořádný oheň?
Nocturno bylo moje druhé setkání s autorkami. Letní bouřky se mi líbily, tak proč nedat šanci zase opačnému období na trochu schlazení? Prostředí hor zde bylo vystiženo skvěle. Já bych se teda viděla spíš zalezlá doma s čajíkem, ale chápu, že Erik snowboard a sníh tolik miloval. Bavil mě Kasper, jak se snažil Erika vykolejit tím, že mu pohnul s tužkou nebo jeho tátovi vyzradil zápletku knihy a spoustu dalších věcí. S tím klukem by se nenudil asi nikdo. Jen já bych se na běh nejspíš nedala, hah. Kasperovy deníky vás jistě pobaví, ukážou, jak myslí.
Nemyslete si ale, že je to jen samý vtípek. Při čtení se budete bavit, jenže autorky do děje opět dokázaly zakomponovat i bolest, pády, city, emoce, opravdovou lásku.. Řekla bych, že je to napsáno jinak dost uvěřitelně, tak jak by se to mohlo reálně vyvinout.
Jediné, proč dávám o hvězdu méně, je délka knihy. Bohužel se musím přidat k těm, kterým to přišlo zbytečně natažené. Místy jsem měla pocit, že se nic neděje, nikam se děj neposouvá, takže jsem se nudila, což mi přijde jako velká škoda. Kniha má velký potenciál, nápad je skvělý, kluci si prošli uvěřitelným, pozvolným vývojem, ovšem nemuselo to být na tolik stran. Upřímně mě to mrzí, protože bych jinak ráda dala plný počet.
Konec byl emoční jízda, ten jsem hltala, doufala, věřila, měla na krajíčku.
Tentokrát bohužel nemůžu dát plný počet hvězdiček a to z jediného důvodu. Je to šíleně dlouhé. Na to, že se tam v podstatě nic moc neděje je 600 stran opravdu hodně. Příběh jako takový se mi líbí, je krásně vykreslená atmosféra hor i charaktery obou kluků. Kniha je velmi čtivé napsaná, jako všechno od autorek . Ale Kasperovy zápisky do deníku jsou sice vtipné, ale dost často o ničem. XY stran je popsaných tím, jak spolu kluci nemluví a musíte to číst z pohledu obou, bez čehož bych se taky obešla. Kdyby byl celý příběh o třetinu kratší, byla bych nadšená, takhle jsem některé pasáže spíš jen přelétla očima, než že bych je opravdu četla...
Fakt mě to mrzí, ale tentokrát jsem docela zklamaná. Přijde mi, jako by se holky někde uprostřed dostaly do psacího transu - něco jako když běžíte a po určité době máte pocit, že dokážete běžet donekonečna - a nemohly přestat. Být knížka aspoň poloviční, určitě by jí to prospělo. Takhle... jasně, že jsem to přečetla, a celkem bez problémů, ale nemyslím si, že to byl úplně nejkvalitněji strávený čas. 600 stránek na to, že se tam toho zas tolik nestane, je prostě moc. Takže jsem se nakonec spíš těšila na to, až to konečně dočtu.
Nápad je to skvělý, postavy zajímavé... ale příště seškrtat aspoň na polovinu.
To byla tedy jízda! Úžasný příběh silné lásky Kaspera a Erika, kteří jsou tak odlišní, že by se vůbec neměli potkat. A přesto se to stalo, a kluci zjistili, že k sobě patří jako nikdo jiný. Kniha je napsaná tak poutavě a čtivě, že ani nevím, jak rychle uběhlo těch neuvěřitelných 600 stran. Děj mě zcela vtáhl, a společně s hlavními hrdiny jsem silně prožíval všechny jejich emoce - radosti, smích, očekávání, ale i pochybnosti, tápání, smutek, pláč, beznaděj, zlobu i vztek. Ale všechno prostupovala jejich láska. Příběh jsem si moc užil, je to určitě zatím nejlepší kniha Evy a Kláry Pospíšilových, i když každá jejich kniha je výborná, a současně tak odlišná.
Jiskřivé, žhavé, ale taky upřímné a k zamyšlení. Dva zmatení kluci, velký dům vysoko v horách a spousta nevyřčených citů. Skvělý čtenářský zážitek a okamžitě od autorek potřebuju něco dalšího!
Nebyla jsem si jistá jestli se mi bude tak dlouhá knížka líbit, většinou čtu radši kratší. Od autorek jsem četla Letní bouřky a ty se mi moc líbily, tak jsem zkusila i tuhle a myslela jsem, že ji budu číst dlouho, ale přečetla jsem ji rychle. Hodně se mi líbily Kasperovy deníky, ještě jsem to v žádné knížce neviděla. Při čtení jsem měla pocit, že jsem tam s nimi zatímco venku chumelí a chci si dát čaj. A to tajemství, co tu nechci psát, mě překvapilo! Vůbec jsem to nečekala a pak když jsem se dívala znova na kapitoly, co jsem četla, jsem to možná čekat měla. Celkově to bylo krásné a možná si to na zimu přečtu znovu. Styl holek mám hodně ráda a do Kaspera jsem se zamilovala (do Erika taky, ale u Kasprových deníků jsem se smála).
Rozhodně jedna z těch lepších knih a opravdu se mi líbila, ačkoliv úplné ovace to u mě nejsou. Některá z autorek má dar sugestivního popisu, to hodnotím velmi pozitivně, měla jsem chvílemi pocit, jako by se ty vločky snášely na tvář i mně a umět toto ve čtenáři vyvolat, to je umění.
Kasper je za mě vykreslen zbytečně hystericky. Melodrama fajn, ale totální drama queen je možná zbytečně moc. Co mě osobně rozčilovalo nejvíc, byli prakticky všichni dospělí. Matka dávající za vinu Kasperovi rozchod s otcem? Matka odcházející od Erika jen tak? Erikův otec mi připadal jako člověk benefitující jen a pouze ze slávy syna - proč je vykreslen tak, že se stará prakticky až ve chvíli, kdy mu něco nevyhovuje? No a otec Kaspera "no comment". Kdo je v tomto příběhu nějaký normální dospělý? A hlavně - proč je tomu tak? Koncept sami proti všem, proč?
Tohle mi vadilo moc. Zasazovala bych se o trochu vyváženosti.
Knihu jsem poprvé přečetla rychle, moc se mi líbila, i když asi nic nepřekoná Neexistenci a mé pocity při jejím čtení. Toto je klidnější.... Teď čtu podruhé spolu s YouTubeMusic a užívám si muziky, kterou jsem nějakou neznala. Moc opět děkuji autorkám za krásný zážitek.
OMG.. Další skvělý příběh u kterého prostě cítíte všechny různorodé emoce a tak silné emoce fuuu...Kasperův Playlist si prostě zamilujete jelikož texty písní jsou úžasné a do příběhu patří . Strašně moc bych chtěla vědět jak to s kluky vypadá i v dalších letech.
Autorky....klobouček před Vámi... Jste skvělé a pište, pište protože potřebujeme víc vašich úžasných příběhů :)
Na knihu jsem se těšila několik měsíců, a stálo to za to. Nemohla jsem se odtrhnout a četla a četla… Měla jsem pocit, že jsem v Nikde s nimi. Že cítím vločky na tváři a vůni bylinkového čaje.
Příběh o dvou bratrech. Já vím, Eriku, nejste bratři Oprava - o dvou NEVLASTNÍCH bratrech. Vyženěných, vyvdaných, u kterých je krásně vidět, jak se protiklady přitahují.
Erik snowboardový-král Peterson, který miluje vše, co s horami souvisí včetně tepláků zastrkaných v ponožkách a čepice s bambulí. Kasper, miláček, který nenávidí vše co s horami souvisí včetně tepláků zastrkaných v ponožkách a čepice s bambulí. Co se stane když dáte tyhle dva dohromady v Nikde? A co když má jeden z nich obrovské tajemství? A co když… je láska silnější než… než všechno?
Nechci psát o ději, abych omylem nespoilerovala, chci jen přiblížit pocit z knihy a ten byl opravdu intenzivní, pro mě i z osobních důvodů. Pokud se chcete zamilovat, do postav, příběhu, atmosféry, zimy,… u téhle knihy se nezklamete. Ale pozor, lásku někdy provází i slzy. A tady byly.
https://www.instagram.com/bez_prebalu
Atmosféra knihy je naprosto kouzelná. Hory, kupy sněhu, čajíky, bambule.. ten klid a ticho. To je prostě zimní nutnost. Naprosto jsem se zamilovala do Erika Petersona, Krále hor. A Kasper? Ten kluk mě neuvěřitelně bavil. Myslím, že si s kluky od teď zpříjemním každý začátek zimy.
600 stránek u contemporary je na mě celkem dost, ale v tomto případě mi to vůbec nevadila.
Kniha byla zábavná, plná emocí, nebyla nudná a na to že je to celkem bichlička tak jsme jí měla přečtenou celkem rychle.
Kaspra i Erika jsem si zamilovala prakticky hned.
Klobouk dolů, tohle bylo vážně skvělé.
Štítky knihy
homosexualita láska romantika zima pro dospívající mládež (young adult) nevlastní sourozenci gayové LGBT, queer, LGBT+ snowboarding
Hudba inspirovaná nocí neboli nocturno mi před knihou vůbec nic neříkalo. Neznala jsem toto obyčejné slovíčko, které po přečtení nejnovějšího titulu od autorek stalo něčím neobyčejným, výjimečným. Mnohokrát děkuji @szabi.writers za poskytnutí knihy k recenzi :)
Děj knihy je zasazen do zasněžených hor, které Erik tolik miluje a hlavně jsou jeho život. Snowboard je jeho život, ale když se otec ožení a do domu se nastěhuje nejen ona ale i její divoký syn Kasper, vše se změní. Kasper je totiž pravý opak Erika. Miluje ruch a život ve městě, ale v NIKDE nic takového nenajde a svoji nespokojenost dává všem dost najevo. Všude je ho plno a z tichého domu se stává neznámé místo.
Do knihy jsem se okamžitě začetla a oba kluky si oblíbila. Erik mi byl ze začátku bližší, ale Kaspera nejde nemilovat. Číst jeho deníkové zápisky bylo zábavné, občas chaotické a matoucí, ale přesně takový prostě on je. Přiznávám také ale, že jsem měla v knize zásek a nechtělo se mi číst dál. Stejný dům, všude jen sníh a zima… připadala jsem si ztracená jako Kasper, ale pak se to zlomilo. Ten výbuch emocí, to přiznání… velkolepý příběh o lásce, nevkusných svetrech, litrech čaje a ztrátě.