Nonstop
Brian Wilson Aldiss
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21308/bmid_nonstop-tTw-21308.png
4
856
856
Jaký je vlastně svět, v němž žijí hrdinové Aldissova románu, příslušníci polokočovného kmene Greenů? Má, či nemá nějaké hranice? Proč je rozdělen na nesmírné množství palub? Odkud přicházejí záhadní Obři a Vetřelci? A co je pravdy na pověstech o údajné supercivilizaci na Přídi? Několik lidí se ve snaze najít na tyto otázky odpověď vydá na dalekou cestu. To, co nakonec zjistí, je až příliš fantastické... Nonstop je románovým debutem klasika žánru Briana W. Aldisse a stále zůstává jeho nejpopulárnějším dílem. Důvodem je fakt, že jde o křišťálově čistý příklad dobrodružné science fiction, která je i přes svůj spád něčím víc než jen pouhou zábavou. Zpracoval novým, originálním způsobem oblíbené téma – osudy lidí na velkém kosmickém korábu, jehož let trvá už několik generací.... celý text
Přidat komentář
Další kousek od jednoho z průkopníků sci -fi z poloviny minulého století mám splněný. Aldiss psal trochu jinak než jeho současníci Asimov a Clarke, jejichž knihy mi sedí více. Námět této knihy je velmi poutavý a těšil se na rozvinutí myšlenky generační mezihvězdné lodi. Zde však dostane čtenář popis světa, jehož obyvatelé si už nepamatují začátek a účel cesty. Putování nedává příliš prostoru k vysvětlení a některé pasáže byly poněkud náročnější si představit. Nakonec jsem tedy tyto pasáže přelouskal a dostal se až do finále a velkého odhalení smyslu celého podniku. Spíš než příjemné mrazení jsem však pocítil depresi. Vzkaz autora byl jasný a odpovídá době vzniku a tak to musí čtenář brát.
Sci-fi mám rád, ale tohle mě prostě ňák nevtáhlo do děje ... Přestože Complain a hlavně kněz Marapper jsou velmi zajímavé postavy, tak mě jejich pouť za objevení nemilosrdné pravdy moc nebavila. Nicméně na malém prostoru vytvořil autor velice zajímavý svět a konec s odkrýváním reality byl hezky gradovaný. Stojí určitě za přečtení. 60%
PS: škoda, že krysí linka nebyla ještě více vyšperkovaná
Tohle je bohužel přesně jedna z těch knih, u kterých jsem se absolutně nechytal ani na jednom odstavci. Přišla "džungle slov", ve které jsem nebyl vůbec najít kontext. Mnohem horší džungle než taoismus.
Toto je výborný počin Briana Aldisse - za mě rozhodně lepší než například Skleník, který mou pozornost tolik nedržel. Oblíbil jsem si hlavní postavy, především tlustého kněze Marappera. Nejvíce si tento příběh užijete poprvé, když nevíte, co se v knize vlastně děje. Hrdinové postupně odkrývají krutou pravdu a současně s nimi také čtenář. Dle mého názoru Aldissův magnum opus.
Opat raz kniha, pri ktorej clovek pochopi, ze vacsina nametov uz tu v minulosti bola a bola spracovana zvacsa kvalitnejsie ako dnes.
Popisek knihy je zavádějící, nepravdivý. "Zpracoval novým, originálním způsobem oblíbené téma – osudy lidí na velkém kosmickém korábu, jehož let trvá už několik generací." V roce 1958 nešlo o žádné oblíbené téma, Aldiss tímhle románem téma v celé popkultuře prakticky otevřel.
Neoslovilo mne to tolik, jako když jsem to dočetl poprvé před mnoha lety. Nejsem z toho tak vyjukaný jako kdysi. Myšlenka skvělá, ale tak nějak mi k tomu něco chybělo. Závěr? Nijaký.
Komentuji až teď poté, co jsem si knihu pořídil do knihovny.
Tento podle mě ne tolik veřejnosti známý počin je opravdu perfektní scífko se vším všudy. Velmi čtivé, dobrá atmosféra a příběh gradující do skvělého finále.
Nic víc prozrazovat nebudu, rozhodně si knihu přečtěte.
Na to, jak stará to byla kniha, to bylo úžasné počtení, zajímavý příběh. Jen bych vyčetl že postavy z Motáků na konci knihy se začaly chovat s inteligencí podobnou lidem.
(SPOILER) Stále váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Rozjezd parádní, prostředek, no, mírně řečeno krajně nepravděpodobný, konec nepřekvapivý. Tohle rozuzlení "všichni jsme pokusné krysy" je až třeskutě propraný. I když musím uznat, že možná tak 95% těch proprání vzniklo až po tomhle. Což mě přivádí k rozhodnutí dát nakonec ty hvězdičky čtyři. Důvodem je obdivuhodná nadčasovost a nápaditost, s jakou autor maskuje, že ani on sám netuší, jak bude vypadat technika budoucnosti. A nápaditost je tu znát i v detailech, ovšem ty jsou myslím naprosto originální a nepřekonané. Civilizace krys chovající telepatické králíky je fakt neskutečná pecka.
Ke knize jsem se vrátila po mnoha letech. Pamatovala jsem si už jen konec a to, že se mi v té době víc líbily jiné sci-fi romány. Tentokrát jsem si čtení užila mnohem víc. Opět se nemohu ubránit srovnání starých, klasických sci-fi, ve kterých jde vždy o příběh a ne o počet popsaných stran, se současnou (nejen) sci-fi literaturou. Ach jo :(...
Někdy bohužel platí, že čím starší tím lepší. Jako tenhle román je fakt 70 let starej. Ale kdyby mi někdo řekl, že ho napsal někdo tento rok, tak bych mu uvěřil. Neuvěřitelné. Je to opravdu mistrovské dílo, které nezestárlo ani o den.
Scifi, kde ve zkratce žije hlavní hrdina na porouchané vesmírné lodi, která je obrostlá popínavou rostlinou a společně s knězem se rozhodnou opustit kmen a objevit co lod skrývá. Knížka není špatná asi mě víc bavil začátek. Závěr nabízí zajímavé rozuzlení, které nebudu spoilovat. V mém žebříčku nepatří mezi to nejlepší co jsem čet, ale je to příjemná oddychovka.
Pro mě jedna z těch prvních scifi a i po těch letech ji rád z knihovny vytáhnu. Zajímavý a poutavě zpracovaný námět, kde se čtenář jednak pobaví a když chce, může se zamyslet nad spoustou otázek, které tu jsou pro budoucnost lidstva položeny.
(SPOILER)
. . . a loď se ztratila
a člověk se ztratil
a ztracení samo
se ztratilo.
Prostor pro tvé ego . . .
Brian Wilson Aldis se narodil v roce 1925. Sci-fi příběh Nonstop vyšel v roce 1958! Proč to zdůrazňuji? Protože mám pocit, že tohle je nadčasový dílo. Už v těch letech, kdy jsme se ještě ani nedostali na Měsíc, napsal někdo příběh o vícegenerační obrovské kosmické lodi, která putuje vesmírem. A navíc, putuje tak dlouho, že už i obyvatelé tohoto kosmického světa, dávno zapomněli proč a kam vlastně letí. Ve své podstatě se část lidí propadla někam do doby kamenné. Jenže to není všechno. Dokonce se tu objevuje příruční atomová pila s kruhovým řezacím polem.
Malá ochutnávka:
Je to nejnapínavější pohádka, jaká může být, protože je o nás všech i o tom, jak žijeme. Svět je báječné místo. Tvoří ho mnoho a mnoho vrstev stejných palub, jako je tahle, které nikde nekončí, protože jsou zavřené v kruhu. Můžeš jít pořád dál a dál a na konec světa nikdy nedojdeš. Všechny ty vrstvy jsou plné záhadných míst, dobrých i zlých, a všechny chodby, které k nim vedou jsou zarostlé ponikem.
(ponik rostlina)
Zatím, co čas na letícím tělese plyne, dostává čtenář stále nové, a dá se říci, i šokující informace. Tohle hrůzostrašné utrpení dokonce vyžaduje i nějaké ty oběti. Všechna ta odhalení vám pracují v mozku a ten si pomalu uvědomuje, jak to vlastně celé vzniklo a kam to pravděpodobně všechno povede. Napětí je stupňující a vše to nabírá celkem vysoké obrátky. Poslední třetina této knihy je prostě strhující. Všechno to šílenství, masakr, rabování a hledání - nepřítomnost přitažlivosti nikomu nevadila - . . . no prostě měl jsem z toho husí kůži.
Citát: Nesmíš si pořád myslet, že jsem hlupák, jen proto, že jsem se narodil v tvý farnosti, otče.
Nonstop jsem ještě nikdy nečetl. Je to ostuda. Mám doma Aldisovo trilogii Helikonie, (Jaro, Léto, Zima) kterou jsem četl tak před patnácti lety a nic moc si z ní nepamatuju, ale na Nonstop jsem narazil až teď. A jsem tomu rád, protože tohle se mi z hlavy jen tak nevymaže. Je to geniální dílo, které si časem jistě rád přečtu znovu. Jediné, co by se příběhu dalo vyčíst je jeho konec. Je vlastně tak trochu tajemný. Jakoby pan spisovatel chtěl, aby si každý čtenář samostatně konec domyslel. Je to jen na vás.
Citát: Nikdo nechce ráj, jen možnost vybrat si, kde bude trpět.
Velice propracovaný příběh. I po všech těch letech je tahle kniha skvělé sci-fi. Jsem rád že se mi kniha Nonstop dostal do rukou.
Několik vyvrhelů z primitivního kmene se vydává do "velkého" světa a ačkoliv jim jde jen o osobní zisk, realita je přesvědčí, že existuje cosi důležitějšího, než jen vlastní prospěch... Cesta za pravdou a její poznání, které je osvobodí.
Nonstop je druhým nejvýznamnějším lit. příspěvkem k tématu generačních (kolonizačních) lodí. Tím prvním jsou Sirotci oblohy od Heinleina. Aldiss ale téma pojal jinak (dost post-apo) a především domyslel dál.
Děj je psaný někdy až příliš jednoduchým způsobem a popisnější souvětí aby člověk pohledal. To je na jednu stranu u sci-fi škoda. Třeba závěr, během kterého dochází ke kataklyzmatickým změnám, by mohl být podaný mnohem epičtěji. Na druhou stranu to ale svižně odsýpá a pořád se něco děje. Nonstop je knížka přístupná doslova každému.
Vyloženě vydařená je idea podivného ekosystému, který vznikl na pozůstatcích starého světa. Skvělá je taky práce s jeho demytizací - co se hrdinům z primitivního kmene zprvu zdá jako dílo magie a bohů, je brzy vysvětleno jako zcela přirozená věc nebo technologie.
Posledních několik kapitol je doslova infodump a Aldiss na čtenáře nahrne všechno, co mu zbývá v rukávu. Nonstop je na první pohled ten typ díla, ve kterém obsah převažuje nad formou. Knížka, u níž máte pocit, že vám všechno vyzradí už její přebal. Jenže tomu tak vůbec není. Zajímavosti se objevují až v průběhu a vy máte spoustu teorií, co se vlastně děje. Je to taková detektivka hraná se čtenářem. Těsně před koncem máte všechny indicie a stejně vás nejspíš dokáže překvapit. A to je samo o sobě obdivuhodné.
První "setkání" se Sci-fi tohoto druhu, děj odehrávající se na lodi, a musím uznat, že se to panu Aldissovi velice povedlo. Kdybych neznal datum vydání knihy, tak věřím, že takovýto vývoj budoucnosti lze napsat i v dnešní době. Na této knize je pěkně vidět, že se lidstvo za těch necelých 70 let ve vesmíru moc neposunulo... O jednu hvězdu méně, za ten nedotažený konec knihy.
Již dlouho jsem měl na Nonstop zálusk a až teď se mi dostal do ruky. Knihu si nemůžu vynachválit, po chvíli čtení jsem byl plně ponořen do velmi propracovaného příběhu. Musím říci, že mě konec knihy překvapil. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Nonstop |
| 1992 |  Helikonie - Jaro |
| 1997 | Helikonie – Léto |
| 2018 | Skleník |
| 1999 | Helikonie – Zima |
Občas nezaškodí se vrátit ke "staré, dobré" klasice.
Tak jako i v minulosti i tentokrát mě rychle vtáhla do děje a já si užívala netradiční příběh.
Měla jsem možnost soustředit se na detaily, které jsem v minulosti přehlédla a nebo na mě tolik nezapůsobily. Vůbec nevadí, že kniha je z roku 1958 a technika tu nedosahuje úrovně dnešních sci-fi románů. Samotný příběh a jeho pojetí je skvělé.