Ňork
Stephan Wul
Dobrodružný vědeckofantastický román francouzského autora Stefana Wula Ňork se odehrává v budoucnosti, po blíže neurčené katastrofě, kdy lidstvo upadlo do barbarství a žije v kočovných tlupách na dnech vyschlých moří. Vysoko nad hlavami divochů, na bývalých pobřežích, se tyčí ruiny „měst bohů“. Jedním z nich je i Ňork (New York)…... celý text
Přidat komentář
Naivní způsob psaní (obzvlášť ta část s medvědem...) mě moc nechyt, ale vzhledem ke krátkosti dílka jsem tomu dala šanci až do konce, který to v mých očích trochu spravil. Nápad nebyl špatný (o což nám u SF jde, že), ale chybělo mi tam nějak víc vysvětlování. Autor řekl, co chtěl, ale za mě bohužel jen dvě...
Že začátku příběh zaujme, putování s kmenem je zajímavé, ale vstupem do Ňorku začíná sci-fi šílenství, zvlášť ke konci, ale jinak pěkné a za přečtení stojí...
Ve své podstatě jednoduchý a prostinký postapokalyptický dobrodružný příběh z pera francouzského spisovatele se nikam nežene a s ničím si hlavu moc neláme. Je to tak trochu pohádka o tom, jak hloupý Janek k rozumu přišel a když už věděl úplně všechno, co se vědět dalo, vrátil se zpátky tam, odkud vyšel. Je to hodně naivní vyprávění, ale je napsáno lehkou rukou, takže se dobře čte a tu jeho naivitu mu nakonec odpustíte. Koneckonců sto stránek je jenom taková srandička k přelouskání v obědové pauze.
Útlá kniha ideální do vlaku, nenáročná, poměrně barvitě popisující postapo svět. Četl jsem ji několikrát, rád se k ní vracím pro mne ideální odpočinková četba.
Příjemné překvapení, mně dosud zcela neznámá, tenounká knížečka se spoustou postapokalyptických nápadů, které by dnešním knižním chrličům a chrličkám vystačily na nejednu dlouhou sérii. Škoda, že se autor nerozepsal aspoň na pět set stran...
Svižne napísaná dobrodružná knižka, na taký starší westernový? spôsob (mi to pripadá). Predposledná kapitola ma nebavila, tá ma nudila opismi mesta, kdežto mne sa viac ku spisovateľovmu štýlu hodila príroda. No poslednou kapitolou sa to zase vyladilo. Hlavne asi preto že obsahovala určité myšlienky a zamyslenia, ktorým sa autor akoby v predošlých „divošských“ vyhýbal, a tiež preto že dej prešiel do sf zvláštnym aj keď očakávaným spôsobom. Inak na dobu vzniku prihliadnuc, tak Fajn.
Dobrý. Dal jsem na doporučení pobijecemuch a nelituji. Klidně to mohl autor natáhnout, víc se rozvášnit a nachystat na hrdiny další záludnosti. Ke konci už to sice trochu ztratilo náboj, ale i tak - dost zábavné čtení.
Postkatastroficky rozvyprávěné existenciální drama prazvláštní skupiny přeživších putujících kaňony vyschlého oceánu do pustého velkého jablka alias města, které nikdy nespí, zvolna se dějově přetavujícího do čistokrevného hardcore sci-fi. Pan Wul si ke konci psaní této krátké novely zcela zřejmě vypomohl halucinogenně inspirativními stavy vyvolané pravidelným šňupáním lajn bílého koksovitého prášku. Prostě příliš "mindblowing" . Za to jeden bod dolů. Dynamické počtení na jeden večer
Jeden z nejlepších postkatastrofických románů, které mám ve své knihovně.
Ohled musíme brát na skutečnost, že je starý skoro 60 let, ale myšlenkou předčí mnohé současné sci-fi.
Lituji, že nebylo přeloženo více knih pana Wula.
Divoch popadl v kamenné chatrči bohů do ruky klacek, a když na něj skočil pardál, náhodou se do něj zaťal, a pardálovi najednou uletěla půlka boku.
Lahůdkové je i radioaktivní osvícení hlavního hrdiny po pozření mozků zmutovaných chobotnic, a následné učení se například písma na reklamě na zubní pastu: pas ta, dva zvuky, pod obrázkem hygienického zázraku je napsaných pět znaků:, hm, ty zvuky jdou ještě rozdělit: p-a-s, t-a!
Scifi příběh psaný krásně naivní způsobem... !
Poprvé jsem četl knihu docela přezíravě, podruhé četl už jsem si jí ale vychutnával a daleko víc si užíval svět, který autor, ikdyž jenom v kratičkých obrazech načrtl.
Jde sehnat i komiks (Niourk), bohužel jen ve francouzštině :o Totéž platí i o dalších autorovo věcech, překvapilo mě, že pro mě vlastně vůbec není neznámý, i když třeba z filmové podoby..
Ňork
Po shlédnutí filmu Divoká planeta, která je interpretací Wuleho románu Oms en serié, a která se mi velmi líbila, jsem se rozhodl přečíst jedinou Wuleho knihu v češtině. Možná i kvůli tomu jsem čekal od knihy více. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetl, ale po druhé části má kniha rychlý spád. Konec je celkem podivný, jako celá autorova tvorba, a donutil mě zvednout hodnocení.