Norma a instituce (úvod do teorie práva)

17.09.2024

A tak učebnice teorie práva... Teorie práva je u nás oborem strašně zanedbaným a její učebnice patří pravidelně k dosti ubohým kusům literatury. Pokud většina právnické populace žije ve světě, kde Gerlochova učebnice je to nejlepší, co tu máme, je mizérie naší situace, myslím, patrná. Tato kniha přitom má nad poměry vysoké kvality, v tom je mimořádná. Na straně druhé není právě podle mě učebnicí právní teorie. V tom smyslu není dostatečně obsáhlá.
Co to tedy je? Můžeme to, myslím, nazvat právní propedeutikou. Obsahuje problémy právní teorie, filosofie, sociologie, obsahuje ale i pomrkávání do dalších oborů práva. V tom smyslu je tedy jakýmsi úvodem to studia právnického a tak na ní nutno pohlížet.

I přes to, že je příručkou právní propedeutiky, je mnohem teoreticky silnější, než libovolná učebnice právní teorie, která u nás snad vznikla po revoluci. Je patrné, že autor byl mimořádně inteligentním autorem, který se vymknul našemu území. Je rovněž jasné jeho silné teoretické ukotvení a filosofická základna.

Kniha patrně navazuje na normativní teorii. František Weyr měl ale vůbec smůlu, že jeho teorie zaujala jen samé chytré osobnosti, které nebyly ochotny (a patrně ani schopny), zůstat toliko u pasivního přejímání myšlenek. Kallab a Kubeš přibrali do svého vnímání Hartmanna, Weinberger zase analytickou filosofii, nebo vůbec, filosofii jazyka (kterou v tomto kontextu chápu jako širší oblast, zasahující i mimoanalytické autory). V tom je to čtení poutavé. Obsahuje mnohé pohledy na právo a svět, které se celkem zajímavě mísí.

Devizou knihy je i autorova silná erudice v oblasti logiky, jeho hlavním poli působení. Pravda, čekal jsem tento vliv poněkud silnější, přeci jenom je ale logicizující pohled na právo a jeho metodologii velice patrný.

Snad irelevantní poznámka závěrem – je zajímavé, jak byli někteří autoři na sklonku minulého století fascinování rozvojem technologii. I Weinberger řadí, vedle Knappa, k právnickým oborům právní informatiku, což se mi tedy jeví poněkud absurdní.