Norma a instituce: Úvod do teorie práva
Ota Weinberger
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544922/bmid_norma-a-instituce-uvod-do-teorie-prava.jpg
3
1
1
Ota Weinberger – terezínský a osvětimský vězeň, po 2. světové válce absolvent filosofické i právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, v letech padesátých „třídní nepřítel“ a z donucení zámečník, na přelomu padesátých a šedesátých let zakladatel právní logiky v Československu, po sovětské okupaci exulant, profesor na univerzitě v Štýrském Hradci, jedna z klíčových postav světové filosofie a teorie práva sedmdesátých až devadesátých let 20. století. Počátkem osmdesátých let 20. století společně se skotským právním filosofem Neilem MacCormickem spoluvytváří právně-teoretický směr nazvaný normativní institucionalismus. Směr, jehož základním cílem je skloubit sociologický (institucionální) a normativní (pozitivistický) náhled na právo v přesvědčivý teoretický celek. Vycházeje z tohoto přístupu Weinberger pro účely univerzitního studia teorie práva koncipuje učebnici pod názvem Norma a instituce – úvod do teorie práva. Jde o mimořádně koncizní výklad základních teoreticko-právních kategorií (normativních, institucionálních i axiologických), jakož i metodologie právního myšlení. Weinberger je ve svém textu formulačně přesný, předkládané teze vytváří obraz dokonale sestaveného puzzle. I v postavení didaktika, univerzitního učitele zůstává býti zároveň filosofem, právním teoretikem a zejména pak logikem. Jde o učebnici, jež je pro čtenáře intelektuální výzvou i intelektuálním zážitkem. Vzdělanému právníkovi může být „partnerem“ po celý profesní život. prof. JUDr. Pavel Holländer, DrSc.... celý text
Literatura naučná Právo
Vydáno: 2017 , Aleš ČeněkOriginální název:
Norm und Institution, 1995
více info...
Přidat komentář
A tak učebnice teorie práva... Teorie práva je u nás oborem strašně zanedbaným a její učebnice patří pravidelně k dosti ubohým kusům literatury. Pokud většina právnické populace žije ve světě, kde Gerlochova učebnice je to nejlepší, co tu máme, je mizérie naší situace, myslím, patrná. Tato kniha přitom má nad poměry vysoké kvality, v tom je mimořádná. Na straně druhé není právě podle mě učebnicí právní teorie. V tom smyslu není dostatečně obsáhlá.
Co to tedy je? Můžeme to, myslím, nazvat právní propedeutikou. Obsahuje problémy právní teorie, filosofie, sociologie, obsahuje ale i pomrkávání do dalších oborů práva. V tom smyslu je tedy jakýmsi úvodem to studia právnického a tak na ní nutno pohlížet.
I přes to, že je příručkou právní propedeutiky, je mnohem teoreticky silnější, než libovolná učebnice právní teorie, která u nás snad vznikla po revoluci. Je patrné, že autor byl mimořádně inteligentním autorem, který se vymknul našemu území. Je rovněž jasné jeho silné teoretické ukotvení a filosofická základna.
Kniha patrně navazuje na normativní teorii. František Weyr měl ale vůbec smůlu, že jeho teorie zaujala jen samé chytré osobnosti, které nebyly ochotny (a patrně ani schopny), zůstat toliko u pasivního přejímání myšlenek. Kallab a Kubeš přibrali do svého vnímání Hartmanna, Weinberger zase analytickou filosofii, nebo vůbec, filosofii jazyka (kterou v tomto kontextu chápu jako širší oblast, zasahující i mimoanalytické autory). V tom je to čtení poutavé. Obsahuje mnohé pohledy na právo a svět, které se celkem zajímavě mísí.
Devizou knihy je i autorova silná erudice v oblasti logiky, jeho hlavním poli působení. Pravda, čekal jsem tento vliv poněkud silnější, přeci jenom je ale logicizující pohled na právo a jeho metodologii velice patrný.
Snad irelevantní poznámka závěrem – je zajímavé, jak byli někteří autoři na sklonku minulého století fascinování rozvojem technologii. I Weinberger řadí, vedle Knappa, k právnickým oborům právní informatiku, což se mi tedy jeví poněkud absurdní.