Normální lidi
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456231/bmid_normalni-lidi-BwJ-456231.jpeg
4
916
916
Světový bestseller, jehož se prodalo přes milion výtisků, román jednohlasně oceňovaný literárními kritiky i zástupy čtenářů, dílo v nejužší nominaci na prestižní Booker Prize, vítěz nespočetných anket o knihu roku – to vše je román Normální lidi od irské autorky Sally Rooneyové. Jeho hlavní hrdinové Marianne a Connell vyrůstají na malém městě, ale tím jejich podobnost končí: na střední škole patří Connell ke hvězdám a Marianne je outsider. Když se spolu jednou dají do řeči, změní to jejich život. O rok později už oba studují na vysoké škole v Dublinu. Z Marianny se mezitím stala královna večírků, zatímco nejistý Connell jen velmi těžko nachází své místo ve společnosti. Ačkoliv se oba pohybují v rozdílných kruzích, přitahují se k sobě jako dva magnety. Marianne čím dál víc propadá sebedestrukci a Connell hledá svůj smysl života jinde, oba jsou však konfrontování tím, jak daleko dokáží zajít, aby druhého zachránili. Román Normální lidi je příběh o vzájemné fascinaci, přátelství a lásce. Stejně jako ve své veleúspěšné prvotině Rozhovory s přáteli i zde Sally Rooneyová prokazuje nesmírnou otevřenost, vhled do hloubky a složitosti lidského života, a zároveň břitký vtip a sarkastický nadhled.... celý text
Přidat komentář
První seznámení s autorkou. Takovou knihu umí napsat jen ona. Píše poměrně dobře a hluboce o citech, o kterých se dneska moc otevřeně nemluví. Některé pasáže o intimnostech jsem sice přeskakovala, ale kniha se mi moc líbila.
O příběhu : dva lidé, kteří k sobě cítí něco velmi vzájemného a silného než smrt. Ano mluvím o lásce, která překoná snad všechny překážky, ale někdy ji něco stojí v cestě. Tady je to strach, vyčlenění z okraje společnosti a problémy v běžném životě a škole. Všechno je to schované ve vtipu a sarkasmu, který jak je vidět autotka často používá a ve kterém se ztrácím takže za to hvězda dolů
Dávám * jen za nápad, provedení mi nesedělo, chyběla mi tam přímá řeč v uvozovkách. Při čtení jsem se nudila a myslela jsem si, že to ani nedočtu. Za mě teda žádná hitparáda...
Příběh dvou mladých lidí, kteří k sobě patří, ale nevědí to. I když oni to vlastně dobře vědí, ale neuvědomují si to, a tak musí projít dlouhou a bolestnou cestou duše za sebepoznáním s nejistým koncem. Přestože se často chovají jako pitomci, můžete k nim cítit hlubokou sympatii, protože jsou to v jádru dobří lidé, “zmatení a trpící”, abych si vypůjčil charakteristiku přímo z knihy, kteří se prostě snaží žít, jak dovedou.
Autorka dovedla geniálně zachytit, jaké monstrum to člověk je, když nejen, že sám o sobě neví, kým je, co cítí a co chce, ale ve vztazích k druhým často končí v aktivní roli toho, kým není, a dřív, než se vzpamatuje, se stává svým vlastním nejhorším nepřítelem. Jenže vztah k druhým také osvobozuje a teprve s druhým můžeme být sami sebou. Jak oba tyto aspekty, spása i zkáza, působí ve vztahu k téže osobě?
Zajímavá kniha, normální život dvou normálních lidí, kteří jsou stvořeni jeden pro druhého, ale z jistých důvodů spolu nejsou. Kniha nebyla špatná, ale vyloženě nenadchla. Chyběla mi přímá řeč. Někdy mi přišlo složité se orientovat, zda postava právě mluví a nebo ne.
Mně se to líbilo. A to jsem skoro o dvě generace starší než hlavní hrdinové na začátku příběhu. Podle mě je to částečně o hledání, kterým v nějaké podobě v mládí asi projde skoro každý. Jenže ne všechno, co prožívají hlavní hrdinové, je opravdiu normální. Zaujalo mě, jak autorka řeší potřebu zapadnout, jak důležité je pro mladé lidi, a často nejen mladé, jak je vnímá okolí. A několikrát jsem si pomyslela, jo, kdybyste dokázali komunikovat.
V hodnocení trochu přilepšuji. na čistých 5* to není.
Posloucháno jako audiokniha.
Naprosto skvělý nekonvenční příběh života dvou dospívajících lidí. Žádná červená knihovna, žádné zbytečné vzdychání a žádné zbytečné pitvání se v pocitech. Tohle je prostě realita, kterou dle mého názoru autorka naprosto skvěle vystihla a v některých pasážích hnala trochu až moc do extrému.
V této knize je vidět, jak důležitá je v dnešním životě správná komunikace, kterou dnešní mladí lidé postrádají (i kvůli sociálním sítím). Tak frustrující příběh jsem ještě nečetla (a neviděla - seriál). Vše nemusí končit happy endem, stejně tak jako mnoho lidských příběhů prostě happy endem nekončí.
Je pravda, že absence přímé řeči mi dost vadila, ale o to pozorněji se na čtení musíte soustředit, a tím víc ten příběh vstřebáváte.
Knížka asi nebude vhodná pro ty, kteří hledají nějakou "oddechovku". Určitě doporučuji zkouknout i seriál, který je stejně tak povedený jako knížka.
Stejně jako bylo těžké číst knihu Normální lidi, tak je těžké na ni sepsat i názor, což už se mi dlouho nestalo.
Netuším, čím přesně to je, ale asi smíšenými pocity, které jsem měl již ze začátku čtení, a dokonce i na konci.
Na to, že se v knize neobjevuje přímá řeč, jsem si docela rychle zvykl, ale už ne na jednotvárný a nezajímavý příběh hlavních hrdinů.
Jsem ale rád, že se našla i nějaká pozitiva, jako např. několik pozoruhodných myšlenek, které autorka do knihy zakomponovala.
V několika dalších recenzích jsem četl, že se v ní čtenáři našli. A to je asi můj největší problém s tímto titulem, nic mi neříkal. Jedno vím ale jistě, měl bych se k němu za pár let vrátit nebo zkusit seriál. A kdo ví, třeba mi poté řekne o mnoho víc.
Teď ale patřím do skupiny těch čtenářů, kterým prostě tolik nesedla a neoslovila je. Pokud byste si Normální lidi chtěli přečíst, doporučuji si internetu najít ukázku, díky které snad zjistíte, jestli to bude čtení pro vás či nikoli.
Další knize Sally Rooney zkusím dát šanci, její novinka vychází v zahraničí tento rok v září.
Oproti Rozhovorům s přáteli se to nečetlo tak snadno. Příběh mi přišel poněkud fádní a časové skoky, po kterých pak v kapitolách následovaly zase flashbacky, mi přišly občas obtížné. Autorčin styl je zvláštní a neokoukaný a někdy mi přišlo zábavné jak je schopná přejít od měkoučké veky k potřebě spát. Prostě bam, tady to máš:))))
Spousty démonů, ale když máte spřízněnou duši, nakonec je přijmete. Učebnicový příklad, jak moc je v mezilidských vztazích důležitá komunikace.
Sally Rooney jsem si začátkem minulého roku zamilovala díky Rozhovorům s přáteli. Ta kniha adresovala přesně ta témata, která pro mě byla v danou dobu aktuální. Normální lidi nejsou stylisticky určeny mladšímu publiku, tematicky ale ano, proto věřím, že co já našla v Rozhovorech s přáteli (partnerské, milenecké otázky), najdou mladší právě v této novince. Postavení jedince mezi vrstevníky, první láska, sex, uvědomění si vlastních pocitů, myšlenek, tužeb, řešení komplikovaného vztahu, kdy neumíte být s nikým jiným, ale zároveň být s daným člověkem je tak zatraceně těžké… Podobně jako v předchozí knize Rooney adresuje témata zejména skrze dialogy hrdinů, častokrát se člověk při čtení přistihne, že uvažuje nad něčím, co ještě před chvíli neměl vůbec v hlavě. Příběh samotný je pozvolný, opravdu jde spíše o vztahovost, o dynamiku přátelství a lásky dvou lidí. Jste-li čtenáři akčního rázu, v tomto směru asi narazíte. Přestože se mi Normální lidi líbily o poznání méně než Rozhovory s přáteli, přičítám to spíše době, kdy ke mně ty dané knihy přišly, být mi 18, věřím, že bych měla hodnocení přesně obrácené. Rooney se rozhodně řadí mezi autory, které budu mít nadále v hledáčku, umí vystihnout problematiku tužeb dané generace a právem je považována za hlas „mileniálské generace“. Normální lidi jsem poslouchala v audio provedení namluveném Terezou Dočkalovou. Tu jsem nedávno vychvalovala až do nebes pro její interpretaci Prasklin Kláry Vlasákové a musím říct, že i podruhé mi sedla. Díky jejímu „odosobněnému“ hlasu vynikají jednotlivé dialogy a nemáte potřebu se stavět na ničí stranu, prostě přijmete perspektivu, kterou daný protagonista nahlíží na svět a chvíli se nad ní zamyslíte.
Pro me to byl pribeh plny nepochopenych citu, nenaplnenych nadeji dvou lidi, kteri spolu chteji byt, ale nevi, jak na to.
Muze to byt jednoduche, ale z ruznych duvodu neni.
Kniha je ozaj tak skvela, ako ju vsetci popisuju. Vidime situaciu z oboch stran, ako ovlada nas zivot ze si myslime co si ten druhy mysli. A pritom to tak nie je. Robime to vsetci mladi aj stari, a prinasa to mnozstvo nedorozumeni, prikladame dolezitost veciam ktore vobec nie su dôležité, teda myslíme si že sú, v danej chvíli sa nám to tak zdá. Ešte že oni dvaja majú príležitosť vrátiť sa vo vzťahu, napredovať spolu a pritom každý aj sam za seba. Krasne popísané vzťahy dvoch ľudí. Ozaj skvelá kniha. Určite doporučujem.
Asi pro jinou věkovou skupinu. Občasné tápání a nejistota jsou v určitém věku běžné, ale destruktivní vztahy a neustálá deprese mě naštěstí minuly. Autorka se možná vypsala ze svých pocitů, jen doufám, že to není obraz nastupující generace.
Na to ako knihu, keď vyšla každý ospevoval a hovoril aké to je dobré, sa mi moc nepáči. Ako nápad to bol dobrý ale vôbec nie dobre spracovaný alebo napísaný. K dočítaniu som sa musela nútiť aby som to mala konečne za sebou.
Vážně rozpaky - a je jasné, že je tady další "generační" kniha. Já jsem už ta generace, co má tohle tápání za sebou a tudíž mě kniha přijde nesmírně plytká. Upřímně, takhle nějak vpodstatě vypadá můj deníček z té doby, nevidím v tom žádné spisovatelské umění, prostě jen zaznamenání plytkosti života, jak nám obvykle teče mezi prsty. A přestože plytké maximálně, i tak mi někdy dělalo divný problém se zorientovat, o co vlastně jde, kdo je ta či ona postava. Pro mě nezajímavá kniha, která mi nemá co říct.
No nevím, rozhodně bych neřekla, že se jedná o young adult. Tento žánr jsem četla tak naposledy v patnácti, ale kdybych si tuto knížku přečetla v tomto věku, zřejmě bych se vyděsila nad představou "skvělé" budoucnosti plné toxických vztahů. A to nejen těch romantických, ale i mezi přáteli. Je to zvláštní, neboť na seriál jsem četla nadšené kritiky a ohlasy, chválící si přirozenost příběhu. V knížce mě to tolik nepřišlo. Též mi vadila nedotaženost při vykreslování charakteristik postav a občasné prokládání příliš popisnými místy většinově rychlý spád děje, který je posouván zejména dialogy postav. Občas mi některé slovní obraty přišly dost nepatřičné, ale na tomto má zřejmě vinu překlad než-li autorka.
Hlavní sdělení knihy pro mě je, že je nenormální být normální. Opět jsem si uvědomila, jak jsem ráda za své přátele a lidi, co kolem sebe mám, resp., jak tu již bylo napsáno v komentářích, za svoji "sociální bublinu". I to je pozitivum knížky.
Zdánlivě banální příběh dvou irských studentů, ze kterého čiší, že jeho autorka ještě nemá příliš mnoho zkušeností a občas to vážně není dobé psaní. Všechno ale nahrazuje síla tématu a brilantní zachycení situací a pocitů jedné generace, díky němuž máte doopravdy pocit, že procházíte životem s reálnými normálními lidmi.
Štítky knihy
přátelství láska irská literatura Dublin střední školy mladí lidé prostředí školy, studentské prostředí zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2020 |  Normální lidi |
| 2019 | Rozhovory s přáteli |
| 2022 | Kdepak jsi, krásný světe |
| 2024 |  Intermezzo |
Tohle bylo hodně depresivní. Vlastně ani nevím, co jsem od knížky čekala, ale asi ne až takhle smutný příběh. Celý pesimismus umocnili styl psaní, jakým je knížka napsaná. Jak mě se stýskalo po nějaké přímé řeči! Ač se knížka jmenuje normální lidi (a o tom, kde je hranice normálnosti můžeme vést dlouhé debaty), tak jsem si naprosto jistá, že normální nebyl ani Connell ani Marianne. No jsem ráda, že mám knížku za sebou.