Normální obraz srdce
František Kožík
Příběh studentky práv a sportovkyně Jindřišky Stašové, která si po autonehodě uvědomí, že téměř nezná svého otce. Od maminky, která se snažila celá léta na svého manžela zapomenout, se nedozví skoro nic. Tak pátrá, ptá se a vzpomíná na dobu, kdy vše viděla dětskýma očima.
Přidat komentář
(SPOILER)
Nalezena v nemocniční knihobudce. Občas, když jdu na nějakou lékařskou kontrolu, tam zanesu nějakou přečtenou knihu, nebo nějakou vyberu mamince. Kožíka jsem ale po zběžném prolistování vzala pro sebe a nedalo mi to, abych se brzy poté nepustila do čtení. Na první pohled takový obyčejný příběh... hlavní postava, Jindřiška Stašová, zdaleka není jediná, kdo se v mládí musel poprat s nepřízní osudu kvůli zranění nebo nemoci. I v literatuře by se takových mladých hrdinů jistě našlo více.
Mnohem originálnější mi připadalo spletité pátrání po otci u nás i v zahraničí, v době, kdy nebyl žádný internet a databáze, kdy se na měziměstský hovor čekalo hodně dlouho, kdy dálková doprava byla mnohem pomalejší než dnes... Ale na druhé straně, lidé k sobě měli jaksi blíž, nebylo výjimkou vzít cizího člověka do domu i na pár dní... dnes je téměř nemyslitelné i zazvonit u někoho cizího a poprosit o vodu, pravda, zrovna tak se snaží do domu vetřít různí lupiči a podvodníci, bohužel. To, co nám může připadat neuvěřitelné a nemožné, se Jindřišce povedlo.
Třetím významným motivem knihy je vina ať již domnělá či skutečná a trest. Jak postupně Jindřiška odkrývá životní příběh svého otce, zjišťujeme, kolik kostlivců může mít ve skříni schovaných i zdánlivě slušná rodiny. A že ten, kdo skutečně je slušný a spravedlivý, na svoji slušnost často doplatí bohužel... Ale přesto, kéž by každý takový příběh skončil s nadějí, jako je tomu v příběhu Jindřišky a její rodiny...
Dobře propracovaný psychologický román. Četla jsem už dávno a přesto si stále pamatuji jeho hlavní linie.
Jindřiška Stašová - studentka práv a nadějná sportovní hvězda. Její sportovní kariéru ale zhatí dopravní nehoda zaviněná jejím sobeckým přítelem a tak Jindra začíná přemýšlet nejen o vztahu s Michalem, ale i o vztahu s matkou a jejím přítelem a hlavně o tom, že nepoznala svého otce.
A tak se po propuštění z nemocnice vydává na strastiplnou cestu na jejímž konci doufá v nalezení odpovědí na otázky týkající se minulosti a v nalezení svého otce...
Milé, mě velmi blízké, čtení o cestě za otcem. O hledání pravdy, která není jednostranná o tom jak je důležité vědět, že ne vše, co vám maminka říká je pravda....
Poetické, melancholické, trochu těžší čtení. V paměti mi zůstává krásná otcovská láska.
Nádherný příběh dívky, která žije s pokryteckým přítelem, který se pouze snaží zviditelnit na její sportovní slávě. Až autonehoda prokáže jeho charakter a Jindra má díky svému zranění čas na vzpomínání hlavně na svého otce, kterého nikdy nepoznala. Začne po něm pátrat, aby ho našla a zjistila odpovědi na své otázky. Příběh o hledání pravdy, sebe sama a vyrovnání se svou minulostí.
Objevena v knihobudce. Krásná čeština a při čtení vás autor stále udržuje v mírném napětí, jak se bude příběh dále vyvíjet.
Knihu jsem si vybrala jen kvůli ČV. Vzhledem k tomu, že jsem četla více knih najednou, tak jsem první kapitoly četla dost dlouho, ale pak mě příběh uchvátil natolik, že jsem druhou polovinu knihy dala na jeden zátah. Velice čtivý příběh. A došlo i na slzy dojetí.
Čtenářská výzva mě vrátila ke knížce, kterou jsem četla jako studentka. Našla jsem ji ve své knihovně a její čtení si opravdu užívala. Příběh studentky Jindry byl smutný i krásný, její cesta za poznáním pravdy o otci složitá, ale zároveň velmi důležitá. Knížka, ke které bylo radost se vrátit.
Knihu jsem objevila v knihobudce na nádraží v Mostě. Autor mi byl zárukou, že kniha bude stát za to, a nezklamala jsem se. Především ta práce s češtinou, jak tu zmínila Bábuška níže. Po tom, co jsem teď přečetla několik nově vydaných knih za sebou a které se mi i dějově líbily, mě u této knihy hned na prvních stránkách hned zaujal krásný jazyk.
Opět jsem sáhla po knize staršího vydání. Autor František Kožík nikdy nemůže zklamat. V tomto příběhu hledá mladá studentka stopy svého otce, kterého od svých čtyř let neviděla. Kniha poměrně útlá, ale dějově bohatý příběh a k tomu nádherná čeština, to vše potvrzuje mou oblibu tohoto autora.
Skvost jako "Největší z pierotů či "Miláček národa" to sice není, ale musím uznat že i toto se panu Kožíkovi velmi povedlo, proto mu náleží všechny hvězdičky.
Kožík zde ukazuje, že není jen autorem historicko - životopisných knih, kde jsou dány hranice a příběh už je vymyšlen životem, stačí jej " jen" napsat. Zde si příběh stvořil, hluboký, dramatický, čtivý a ukázal, že je výjimečným umělcem a spisovatelem.
Těžce napsaný román i když se asi autor snažil vypsat svoje zkušenosti z války a poválečného života byt to zavtělil asi 30 let po válce.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1954 | Největší z Pierotů |
1985 | Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského |
1989 | Na křídle větrného mlýna |
2006 | Synové hor |
1988 | Svátky krásné hvězdy |
Ráda jsem si po letech přečetla svou oblíbenou knížku.
Chudák Jindřiška cestovala při pátrání po otci sem a tam. Dnes by mohla napsat jeho jméno do vyhledávače a bylo by to.
Její cesta byla sice složitější, ale v hodně směrech obohacující.