Norské děti
Hana Roguljič
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379035/bmid_norske-deti-7VY-379035.jpg
4
90
90
Román, inspirovaný známým případem, kdy norská sociálka odebrala děti české matce! Norsko své děti chrání. Nedopustí, aby vyrůstaly ve strachu a ponížení. Proto se Barnevern dívá. Vidí očima úřednic a učitelek, očima sousedů a kohokoli z náhodných kolemjdoucích. Uzná-li, že nejste dobří rodiče, nahradí vás lepšími. Jana Sýkorová a její dvě malé dcery žijí v Norsku pátý rok. Poté co rodinu opustí její švédský partner, zaměří Barnevern i ji. Janin život se tím neodvratně mění v thriller a ona nemá jinou možnost, než hledat v sobě akční hrdinku.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobře a čtivě napsáno. O tom, co dokáže udělat systém, pro nějž jsou rodiče jen vychovatelé dětí, které patří státu.
Čtení při kterém mrazí. Autenticky a uvěřitelně vykreslený gradující příběh, který přiměje zjistit si více informací o této instituci. Kniha gradovala až do konce, přečetla jsem během svou večerů.
Úvaha pod čarou:
Přijde mi, že v ČR je aktuálně hlavním tématem výchovy kontaktní rodičovství - z tohoto pohledu vnímám velký kontrast v tom, jak snadno lze v Norsku odebrat dítě biologické rodině, které se v podstatě připisuje minimální důležitost pro vývoj dítěte. S porovnáním s kompetencemi sociálky v ČR jsou pro mne ty norské, navíc bez jakékoliv další regulace, až děsivé.
Velmi čtivá kniha, která vás vtáhne do děje a rozum vám zůstane stát nad tím, jak lehké je přijít o děti ...kniha mě donutila trochu bádat dál a dozvědět se o dalších příbězích - a jako matka nechápu, v tomto případě bych totiž neměla / nemohla mít důvěru k vlastnímu státu i při banalnim onemocneni
Neměla jsem ke knize důvěru, ale byla jsem velmi mile překvapená. Žádný laciný doják, dobře vykreslené charaktery, pravděpodobné dialogy. Až do konce napínavý příběh, přestože jsem si bohužel níže v komentářích nechtíc přečetla, jak to dopadne.
Škoda že je příběh známý z médií, protože tušíte, co se bude dít. Ale jinak pěkně napsané.
Tak jsem začínala číst s předsudky a trochou nechuti, že jsem zase naletěla někomu, kdo parazituje na cizím neštěstí a já si kupuji bulvár, protože podobnost s kauzou matky dvou českých chlapců (v knize dívenek) nebyla jistě náhodná. Ale příběh mne zcela vtáhl a já s hlavní hrdinkou - maminkou Janou prožívala se zatajeným dechem ten neuvěřitelný orvewellovský příběh zvůle státní moci a byrokracie. Jedno vím jistě - ani já bych neobstála jako dobrá matka před očima pedantských úřednic, neboť cituji: " matka nesmí mít emoce". Ale opravdu ten, kdo nezvýší nikdy hlas a neplácne po ručičce, je ten nej... rodič ? Snad si dokážeme ubránit naše soukromí a právo na city, emoce, strach, hádky, slzy, bolest i objetí..., protože to vše k životu patří. Nevím, jak kauza Česko -norských chlapců skončila (asi už je to pro novináře nuda), ale přála bych té rodině minimálně takový happyend jako v knize.
Barnevernet by mohl být příkladem toho, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Ale stejně - jediná instituce s takovou mocí? Nekontrolovaná jinými úřady? Strašidelné, kam vyspělé země směřují.