Nouzový stav – Zápisky cestovatele časem
Ivan Fíla
Po vyhlášení nouzového stavu začal filmový režisér, scenárista a spisovatel Ivan Fíla fotografovat známá i neznámá pražská místa, v této výjimečné situaci zcela osiřelá a liduprázdná. Ke každému vyobrazení napsal text – úvahy, postřehy, zamyšlení, neobyčejné příběhy z dávné i blízké minulosti – a tímto způsobem postupoval celých 66 dní. Vznikla tak unikátní kniha Nouzový stav – Zápisky cestovatele časem; 66 mikropříběhů a 105 černobílých fotografií, ve kterých autor dokonalým spojením slova a obrazu zachycuje neobvyklou dobu a nadčasovou magii okamžiku.... celý text
Přidat komentář
Miroslav Adamec označil Fílu vo svojom predslove za nového Nerudu pandemického veku. Súhlasím. Jeho nerudovský talent rozprávania o obyčajných ľuďoch a ich obyčajných životoch, o neobyčajných stretnutiach a odhaľovaní nepoznaného, naviac ilustrovaný úžasnými fotografiami miest, ktoré milujem, to je skvelé spojenie. Malú Stranu poznám preplnenú turistami, ale tiež som si ju počas pandémie prechodila osamote. Dnes už neopakovateľný zážitok, možno tak za úsvitu, kedy sa ešte málokomu chce z postele. Jedno malé mínus dávam len za to, že by sa mi pri fotkách páčilo označenie miesta. Niektoré sú známe každému, niektoré popísané v texte, ale niektoré nepoznám a rada by som navštívila. Pri ďalšej prechádzke sa budem musieť dívať pozornejšie :).
Snímky nádherné, tohle byla taky pandemie. Zachycené prázdné pražské ulice a zákoutí dokládají, že zlé může být pro něco dobré. Eseje literárně spíše průměr, pandemii reflektují minimálně, spíše jde o fresky z historie (někdy velmi zajímavé) a vzpomínky na mládí na Malé Straně. U fotografií by se hodily lokační titulky, některá místa nejsou k rozpoznání ani z doprovodných textů, každý není rodilý Pražák.
Nejvíce mne zaujal popis, jak autor po rozvodu rodičů a odstěhování se s matkou do Karlína nadále tvrdošíjně každé ráno přejel k původnímu malostranskému bydlišti a odtud chodil pěšky po Zámeckých schodech přes hrad na Pohořelec na gymnázium.
Opět pěkně pojaté svědectví Fílova Cestovatele o době, která snad ani nebyla... Fotky prázdných ulic a zákoutí Prahy a spisovatelovy vzpomínky na dětství mají nezapomenutelné kouzlo. Energie a srdce Prahy je tam (i s často krvavou a zrádnou historií), jen je skryta pod nánosem turismu.
Přečetl jsem ji jedním dechem během víkendového pobytu v klentnické Cafe Faře. Kniha je to smutná ale plná naděje. Zároveň krásná a obohacující. Až vám bude v životě úzko tak si třeba vzpomenete na osudy mnohých poznamenaných válkami, totalitou a jinou lidskou zlovůlí. Doporučuji
Příběhy, které do knihy nasměroval obrovský zájem sledujících a hlavně čtoucích na Facebooku na jaře letošního roku, mezi které jsem se já hned zkraje zařadila. Ivan Fíla do knihy přidal další, takže i Ti, kdož už četli tam, si přijdou na své. A hlavně u téhle, nádherně zpracované knihy, vůbec nevadí číst ji víckrát! Je tam tolik filozofických myšlenek, že se to napoprvé nedá ani vstřebat! Vzpomínek na autorovo dětství i mládí, které prožil v srdci Prahy, jsou zde zajímá fakta ohledně pradávné historie i té mladší, prolínající se skrz příběhy i aktuálním děním, ale také trochu mystické, tajemné a určitě i trochu domyšlené příběhy, které se staly nebo možná i nestaly, umocněné jedinečnými černobílými fotografiemi, liduprázdných míst. Ivan Fíla umí velmi poutavě čtenáře vtáhnout do každého jeho příběhu, prožít s každou postavou její osud a určitě i díky němu si čtenář uvědomí krásu a neopakovatelnost každého dne!
Autorovy další knížky
2018 | Muž, který stál v cestě |
2019 | Rytec kamejí |
2021 | Jeseníky: Čas, ten pohyblivý obraz věčnosti |
2020 | Nouzový stav – Zápisky cestovatele časem |
2022 | Stromy do nebe |
Opět pěkné fotky a povídání, ale více se mi líbily knížky z Jeseníků.