Nová klimatická válka: Jak si vzít planetu zpět

05.11.2023

Michael E. Mann vecne a informatívne kritizuje rôzne oblasti klimaskepticizmu, popieračov antropogénnej klimatickej zmeny a lobistov, ktorí ľudí z týchto oblastí finančne aj politicky ovplyvňujú. Dôvody, prečo používa občas vo svojej rétorike tvrdšie slová ako "nepriateľ", "boj", "vojna", vysvetľuje v podstate hneď v druhej kapitole, a hoci následne vo zvyšku knihy tieto slová takmer vôbec nepoužíva, musím sa ho zastať – ako inak nazývať vašich premotivovaných odporcov, ktorí by vás za vaše názory najradšej videli vo väzení, alebo na slučke?

Je nutné podotknúť, že podobne kriticky sa vyjadruje aj na adresu rôznych klima-katastrofistov – alarmistov, doomerov, prepperov, survivalistov a podobných "istov", ktorých nihilizmus a pesimizmus má, podľa neho, logicky, kontraproduktívny účinok – odrádza klimaaktivistov od činnosti: „Veď nič už aj tak nemá zmysel“. V rámci pozitívnej kritiky dokonca zachádza aj do vlastných radov, poukazuje, napríklad, na prílišné idealizovanie vegánstva, hoci sám zvieratá nekonzumuje. Jeho kritike sa nevyhnú ani známi Jeff Gibbs a Michael Moore za ich ľavicový anti-kapitalistický postoj, ktorý vraj ľudí len zdeprimuje k ničnerobeniu.

Napriek tomu v jeho rétorike nie je ani náznak nenávisti či fanatizmu, pretože aj tvrdšie výrazy dokáže vhodne sformulovať a zaradiť. Naopak, úctivo až otcovsky sa vyjadruje okrem iného na adresu mladých klimaaktivistov a aktivistiek. Posledná časť "Poslední bitva" obsahuje veľmi stručný, no o to zrozumiteľnejší prehľad záverov, čo robiť na individuálnej aj kolektívnej úrovni. Mne osobne to pripadá tak, že Michael E. Mann proste reflektuje názory bežného uvedomelého umierneného progresívca zeleného krídla.

Obvykle si ke čtení nevybírám knihy, u kterých očekávám horší nebo rovnou špatné hodnocení. Proč se takhle dobrovolně trápit, když existuje obrovské množství mnohem lepších knih a jen omezené množství času? Tady jsem učinil vědomou výjimku, chtěl jsem poznat argumenty a uvažování mainstreamových environmentalistů. Nechci a priori používat označení hysterici, k tomu až dále.

TLDR: žádná vážně míněná argumentace se v knize nenachází a z uvažování a přemýšlení tohoto konkrétního autora, abych negeneralizoval, jsem víc než rozpačitý.

Níže tedy několik dojmů:

Autor se ohání vědou, vědeckou metodou, vlivem Carla Sagana, text a knihu však v žádném případě nelze považovat za vědeckou, vlastně ani populárně naučnou.

V první řadě je to použitý jazyk a tón knihy. Jazyk je otřesný, výrazně bojovný, téměř válečný, agresivní, za použité eufemismy by se nemusel stydět nejkovanější marxista. Běžné jsou útoky ad hominem proti názorovým odpůrců, a tyto, zcela na rovinu, tvoří podstatnou část textu. Názorové odpůrce obviňuje z porušování principů vědecké metody téměř na každé straně, sám však nemá vůbec daleko k ohýbání faktů, nebo, co hůř, k použití vyvrácených lží, ve svůj prospěch. Text je výrazně manipulativní, schizofrenický a vlastně ukázkovým příkladem orwellovského doublethinku.

Čekal jsem nějakou vědeckou rigorozitu, např. seriózní shrnutí posledních faktů, pečlivé vyvrácení argumentace názorových oponentů, nic z toho v knize nenajdete. Čekal jsem knihu plnou faktů, dostal jsem knihu plnou dojmů. Např. kritizuje názorové pozice Lomborga a Shellenbergera, mimochodem oběma vyšly v knihy v češtině, jenže vůbec nedokáže argumentovat, v čem se mýlí, pouze zopakuje pár kategorických tvrzení, o tom že porušují vědeckou metodu (Lomborg, Shellenberger není vědec) a následně stočí text na téma kdo, koho financuje, a že za vším je fosilní lobby. Autorovy vývody ohledně skeptiků jsou pak zcela nesmyslné. Nějak nemám pocit, že by dnešní klimatické hnutí bylo v defenzivě - právě naopak. Je snadné honit plusové body papouškováním klima hysterické pozice, to běžný člověk vidí dnes a denně v mainstreamu. Naopak veřejné vyjádření skepse ani tak nemyslím skepse se samotnou změnou klimatu, jako spíš skepse se směrem, jakým proti změně bojovat - obvykle znamená konec financování a konec vědecké kariéry. Hurá, cancel culture! Kolik dnes znáte význačných kritických hlasů? Já snad pouze Lomborga a ten je, zdá se, dost osamocen. A Lomborg opravdu nenapadá základní premisu, to že se Země otepluje, a že za to s největší pravděpodobností může činnost člověka. Napadá naopak způsob boje a od základu chybné zaměření se na nesmyslné a extrémně předražené projekty, které přinesou pramalý nebo dokonce žádný účinek.

Už jsem zmínil, že podstatnou část textu tvoří obvinění kdo, koho financuje na skeptické straně komunity. A tedy stejně, jako je arcidémon Soros postrachem konzervativců, tak zde autor představuje podobného arcidémona liberální levice - bratry Kochovi, v textu jsou zmíněni nesčetněkrát. Dále je to pochopitelně fosilní průmysl a Rusko. Já osobně Rusko dost nesnáším, ale podsouvat mu původ skeptické pozice je myslím dost přes čáru. A to úplně opomíjím fakt, že zrovna Rusko historicky financovalo snad všechny strany zelených na světě.

Mimochodem, pokud chcete vědět, kdo koho financuje na opačné straně, u klima hysteriků, přečtěte si knihu od Shellenbergera. A můžete si vybrat, komu chcete věřit, Rusko je tam taky.

Autor je lhář, manipulátor a arogantní egocentrik, staví se do pozice autoritativního zdroje, aby nemusel nic vysvětlovat. Vypouští jedno kategorické tvrzení za druhým, bez jakékoliv snahy tyto tvrzení něčím podložit. Text se sice tváří, že je řádně ozdrojován, ale v naprosté většině jsou ony zdroje pouze odkazy na novinové články, autor se též často odkazuje na Twitter a další sociální sítě. Stylizuje se do role božího bojovníka, proroka apokalypsy, a omlouvá tím své hrozné chování a nevybíravé útoky vůči protivníkům.

Na třech stránkách se vypořádá s atomovou energií. Kromě toho, že opakuje nesmyslné argumenty typu: je to drahé, je to na dlouho, otevřeně lže ohledně ceny za MWh dle typu elektrárny a zcela pomíjí energetickou hustotu zdrojů. Ve finále nepřichází s žádným zásadním argumentem. Je však poznat, že si je zřejmě vědom, na jak tenkém ledě se pohybuje, tahle kapitola je napsána výjimečně pokorně.

Vůbec nezmiňuje třetí svět, nebo pouze v souvislosti s kritikou odpůrců.

Absolutně nechápu, koho má kniha přesvědčit. Nechápu, proč se autor tak vehementně ohání vědeckou metodou, když ji svým textem vlastně zcela popírá. Jeden by čekal, že podobně, jako skeptici vyvrací studie klima hysteriků, např. poukazováním na chyby v metodice, chyby měření, apod., že autor naopak pečlivě vyvrátí chyby v metodice klima skeptických studií. Jenže to se neděje. Tady se nějak tiše předpokládá, že jsou všichni na stejné lodi, na stejné straně, že není potřeba nic vyvracet, nikoho přesvědčovat, text vlastně inherentně předpokládá, že skeptici se automaticky mýlí, nemají v ničem pravdu, jsou to hloupí ubožáci, kterým není možné s vážnou tváří naslouchat. Tahle přezíravost, tahle arogance mi vadila asi nejvíc. Opravdu se zájmem bych si přečetl nějakou vážně míněnou kritiku, v čem konkrétně se třeba Lomborg mýlí, proč konkrétně jsou jeho názory a vývody chybné, jenže nic z toho v knize není. Autor se spokojí s prostým konstatováním, že Lomborg má vše špatně, tím je veškerá argumentace uzavřena. Vlastně není, ještě ho nezapomene na mnoha místech očernit, dehonestovat a vynadat všem, kteří se snad odváží s jeho myšlenkami seznámit.

Je to hodně špatná kniha. Původně jsem chtěl dát alespoň jednu hvězdičku za snahu, během psaní komentáře a pročtení osmi stran svých poznámek jsem změnil názor. První odpad co zde uděluji.

30.04.2023

Tak s touto knihou mám problém. Pripadá mi ako novodobá verzia Komunistického manifestu. Nie že by autor nemal vo viacerých veciach pravdu. Koniec koncov ani Marx si nevymýšľal. Keď sa ale diktatúra proletariátu zaviedla do praxe dopadlo to pomerne neslávne. Nie že by to v ničom nepomohlo, ale pomohlo to hlavne tam kde tú diktatúru proletariátu nemali (a kde sa aj kapitalisti zľakli čo sa stane ak to preženú s vykorisťovaním). Kto sa chce naozaj zamyslieť nad tým čo by sa dalo robiť odporúčam knihu Mannovho menovca "Prorok a čarodejník" alebo vynikajúcu knihu kanadského vedca českého pôvodu Václava Smila "Ako naozaj funguje svet".

29.04.2023

Musím se též přidat k negativnímu hodnocení této knížky. Po přečtení mám pocit znechucení.

Hned v úvodu autor povídá o nepříteli, jako kdyby to byla Středozemě. Následně nám autor ukazuje, jak jsou jeho myšlenky a názory jednoduše správné, i když sám se v celé knize vyhýbá tomu, aby to explicitně řekl. Místo toho používá generalizace a nálepkování. Do úst si bere kde koho a brečí nad tím, jak jsou lidé hloupí. Někteří až tak, že nemá smysl se s nimi bavit.

Také bylo docela trapné, jak se pořád odkazoval na známe lidi. Jo, ty znám, to jsou kámoši! Míša by potřeboval trošičku uklidnit.

Nebudu chodit kolem horké kaše. Autor to napsal tak hrozně, že nadšení budou jenom lidé, kteří s autorem stoprocentně souhlasí, tedy mají i jeho opovržlivý pohled na ostatní lidi.

Z informačního hlediska kniha není až tak špatná, i když docela nevyužitá. Některé části jsou docela osekané a kniha celkově selhává na tom, že je psaná pro čtenáře, kteří s autorem souzní.

Hlavním poselstvím (odmyslíme-li si hate na všechny kolem ) je důvod k naději, když se bude makat! A změnit se musí jak korporace a vlády, tak i jednotlivci. A nelze opomenout nikoho. Tedy jak naznačuje autorem odsuzovaná knížka Apokalypsa nebude, s tím rozdílem, že autor říká, že nebude, ale dělejte co říkám a přestaňte vy*írat! A to opravdu celou knížku sráží dolů a dělají ji docela nedůvěryhodnou. Pořád ale zůstává faktem, že autor je v mnoha ohledech podnětný a knížka není naprosto děsná. Jo a 1/4 knihy jsou zdroje, poznámky a vysvětlení.

27.12.2022

To, do jaké míry dokázaly korporáty shodit část své viny za klimatickou změnu na jedince a jak na to vlastně šly a pořád ještě jdou, vedlo k několika "aha" momentům, které mám u (polo)odborné a populárně nauční literatury skutečně ráda. Stejně jako je fascinující jedna loď, které se nakonec ocitli popírači s doomery - tedy těmi, kdo jsou přesvědčení, že už je stejně všechno ztraceno.
Mann bohužel věnuje příliš velkou část knihy kritice svých odpůrců a text místy působí jako svázané vyřizování účtů. Dozvíme se, kdo, kdy a jak jeho tvrzení rozporoval, jaký je dotyčný omezenec, navíc obvykle petrochemickým průmyslem placený hlupák. A přestože u jiných tento přístup kritizuje, mají u Manna místy stejnou váhu odborné texty, novinové články a tweety.
Jako problematická se jeví i autorova argumentace. Vezměte si poměrně stručnou kapitolu věnovanou jaderné energii. Tam, kde Mann připouští, že výstavba větrných elektráren je finančně náročná, ale z dlouhodobého hlediska se vyplatí, tvrdí, že jádro nemá budoucnost, protože je finančně nákladné. A s rizikem jaderné nehody pak Mann pracuje úplně stejně, jako jeho tolik kritizovaní odpůrci – přefukuje ho. Navíc se vůbec neobtěžuje dokládat svá tvrzení daty a citacemi seriózních zdrojů (ne jen těmi periodiky, jež jsou podle jeho názoru „ty správné a pravdomluvné“ – ergo píšou to, s čím souhlasí a nekritizují ho). Ve výsledku to tak působí, jako kdyby se spíše soustředil na to, aby zdiskreditoval všechny ty, co tvrdí něco jiného.