Nováček Bubáček píše deník
Jaroslav Foglar
Hlavním hrdinou a vypravěčem humorných příběhů je tlouštík a skautský nováček Vodomil přezdívaný Bubáček. Je to vyložený smolař a svými lapáliemi především obveseluje hochy na táboře. Tyto vesměs unikátní příběhy si ale pečlivě zapisuje do svého táborového deníku. 1. samostatné vydání... celý text
Přidat komentář
"Z pravěku"
Příběh Vodomila, který je přezdívaný Bubáček. Je to dávno, co jsem knihu četla, tak si teď nevybavím, proč ta přezdívka, ale u skautů se dává asi každému. Do jednoho takového oddílu nastoupil i Vodomil, baculka, který si v duchu píše deník. Ale už od první stránky rozesmívá nejen své kamarády a vedoucí (těm spíš leze na nervy), ale i čtenáře. Trapasy, které svou nešikovností způsobuje, mi připomínají další už více známý komiks - Rychlé šípy
Mám děti skauty, takže Bubáček nemohl v té knihobudce zůstat, že... Přečetla jsem si ho teď, když jsem byla nemocná, a vono vážně, smích léčí! :o)
Taky se mi líbily občasné (sebe)kritické šlehy na Jestřába.
Jestřáb klasifikoval můj zpěv jako řvaní paviána.
Lemoun je hamoun a hnal se ve směru karbanátkové naděje.
Tak těmito větami a krásnou obrázkovou ilustrací, je obohacena tato útlá knížka od pana Foglara.
Ani bych nevěřila, že po všech těch jeho knihách, co pro děti a mládež napsal..., je i tahle jeho dílem. Je to totiž trochu jiný Foglar. O něco více zábavnější, zčásti i ironičtější... Každopádně - velice čtivý.
Tahle knížka je od mého oblíbeného autora v dětství, má nejoblíbenější.
To nejvtipnější, co Foglar napsal, blíží se tomu snad jen některé příhody Rychlých šípů. Nejparádnějším líčením je házení punčochy přes řeku. Je překvapující, když uměl tak vtipně vylíčit příhody, proč třeba škádlení mezi kluky v Chatě v Jezerní kotlině vyznívá tak trapně.
Foglarova trochu netypická záležitost, zřejmě si chtěl trochu dáchnout od ježoura v kleci a rychlošípáků, tak si odskočil k této knížečce, ale proč ne. Autor je pojem sám o sobě a to, že psát umí už dávno dokázal. Knížka je především cílena na oddech a úsměv a myslím, že téma splňuje. Standardní 4 pro Foglara.
Úsměvné příběhy skautského nováčka Bubáčka a jeho lapálie v oddíle. Je vidět, že Foglar měl smysl pro humor a v tomto díle se to naprosto projevilo.
Už je to opět nějaká doba kdy jsem se tak upřímně u knihy nasmál. Rád se k Foglarovi vracím. Děkuji
Mě osobně se tedy kniha vůbec nelíbila. Zrovna něco takového bych od Foglara nečekal...
Nevím, kde tady kniha přišla k "dobrodružnému" žánru, protože je to neředěná a na jinak správňáckého až upjatého Foglara úplně netypická sranda, kterou miluje celá naše rodina. Kdykoliv u nás vyvstane dilema, co sebou vzít když bude třeba jen chvilička na předčítání (na dece, lavičce, šutru... prostě kdekoliv), jsou ředkvičkové a exkurzní trampoty Vodomila Bubáčka první na seznamu.
64 stranná fantazie vtipu!!! Neuvěřila bych že ji napsal pan Foglar. Četla jsem celou jeho knihotéku, ale toto je uplně jiné dílo než ostatní. Jde o Bubáčka malého tlustého chlapce, který ikdyž se snaží vvždycky to dopadne špatně. Při jeho hraní snažení nebo i lenošení se vždy stane příhoda, která vvás chytně za břicho. Slova které autor vybral na popis jsou pro něj nezvyklá a o to zajímavější čtení to je. První kniha u které jsem se tak moc moc nasmála. DOPORUČUJI NAPROSTO VŠEM!!!
Premrštené a prehnané síce, ale pre mňa super, mne to nevadilo, od začiatku do konca každá veta humorná.
Když se tak zamyslím... pokud by Vodomil nezmiňoval, že ho vedoucí Jestřáb nemá rád, asi bych autora této svérázné skautské postavy nepoznal.
Autorovy další knížky
2003 | Záhada hlavolamu |
2007 | Rychlé šípy |
2005 | Hoši od Bobří řeky |
1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
1990 | Boj o první místo |
Sympatické a docela vtipné příběhy zavalitého a nešikovného skautského nováčka jsou docela zábavné a trochu vybočují ze standardní Foglarovy tvorby. Jsou veselejší a živější...
Vznik této útlounké knížečky je docela zajímavý: Jaroslav Foglar údajně čerpal námět z humorných příhod 2. pražského skautského oddílu, který dlouhodobě vedl. Upravil je a vytvořil tak literární dílo podobné jeho dřívější sbírce povídek Tábor smůly. Postava Nováčka Bubáčka má původ v chlapci, který se skutečně stal členem Foglarova oddílu. Jmenoval se Horáček a vzhledem k jeho nešikovnosti a „takytábornictví“ jej ostatní hoši označovali za „Věčného nováčka“ nebo „Nováčka Horáčka“. Obdobná postava takytáborníka nováčka Hubáčka je zmíněna již ve Foglarově románu Poklad Černého delfína.
Úvodní kapitola Bubáčkova deníku byla otištěna v červnu 1968 v nultém čísle 31. ročníku časopisu Skaut-Junák a ač bylo avizováno pokračování, na stránkách tohoto magazínu se již neobjevilo. K vydání druhé kapitoly došlo v prosinci 1969 ve 37. čísle prvního ročníku časopisu Ježek: Veselý týdeník mladých, ani zde však další díly publikovány nebyly. Celé dílo Nováček Bubáček píše deník se prvního vydání dočkalo v létě 1990 v nakladatelství Šebek & Pospíšil. V rámci edice Sebraných spisů nakladatelství Olympia byl v 90. letech 20. století Nováček Bubáček kvůli jeho malému rozsahu spojen do jednoho svazku s Historií Svorné sedmy /zdroj: wikipedia/
Doporučuji jako zajímavost milovníkům foglarovek.