Novacén: Nadcházející věk hyperinteligence
James Lovelock , Bryan Appleyard
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487713/bmid_novacen-nadchazejici-vek-hyperintel-kHT-487713.jpeg
4
22
22
Technologická vize budoucnosti od autora teorie Gaia Pro současnost, kdy se za nejvlivnější planetární faktor obecně považuje lidská činnost, se vžil termín antropocén. Avšak podle legendárního myslitele a vědce Jamese Lovelocka už tato éra končí. Lidstvo totiž vstoupilo do věku novacénu — éry, kterou definují superpočítače a umělá inteligence; doby, z níž vzejdou mnohem schopnější „bytosti“ než člověk. Ale i tento nový druh bude potřebovat zdravou Zemi a její funkční teplotní regulaci. Stejně jako člověk. Podobně jako mnohokrát dříve, James Lovelock i ve svých sto letech přichází s nadmíru provokativní tezí, jež se zdá být v přímém rozporu s jeho nejslavnější teorií — hypotézou o živé planetě Zemi, která se musí vyrovnávat s civilizačními hrozbami. Je to však opravdu jen zdání: Lovelock do planetárního systému zahrnuje vše, včetně budoucích technologií. Z civilizace se stává součást organismu.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Ekologie, živ. prostředí
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
Novacene: The coming age of hyperintelligence, 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha mě trochu zklamala. Asi jsem měl vzhledem k autorovi a názvu knihy přehnaná očekávání. Za přečtení ale stojí.
Jsem poměrně ráda, že je kniha takto krátká, větší rozsah by mě asi nebavil, ale takto byl čtenáři předložen naprosto dostačující ucelený přehled našeho vývoje a směřování. Bylo fajn si některé návaznosti zopakovat, samozřejmě ne ve všem s autorem souhlasím, ale kolik lidí, tolik názorů. Pan Lovelock má za sebou pozoruhodnou kariéru a je velice užitečné si přečíst úvahy takto brilantního vědce :)
(SPOILER) Možná se smířím s vlastní pomíjivostí, ale brát takhle v klidu, že lidská rasa víceméně zmizí, no, z toho zamrazí. Futurologie, to mě teď bude víc zajímat.
Ke knize jsem se dostala čirou náhodou, mluvilo se o ni na jednom školení o AI. Vůbec jsem nečekala, že mě bude tak bavit. Nejsem zvyklá, že by knihy tohoto typu byly nějak zvlášť čtivé a srozumitelné, tak jsem byla velmi překvapená, že tato kniha byla obojí. A k tomu ještě bavila svým svěžím stylem, což je neuvěřitelné, když autorovi v době psaní bylo 99 let. Neříkám, že se vším, co se v knize píše, souhlasím, ale to ani není třeba. Baví mě Lovelockovo vizionářské myšlení, a díky němu je kniha neskutečně inspirativní. To, že vědec zdůrazňuje potřebu intuice, působí v tomto světě tvrdé logiky jako závan svěžího větru. Jako bonus jsou pak pro mě různé drobné epizody z jeho života, což v případě člověka, co žil takto dlouho, není vůbec málo.
Lovelockova teorie Gaia mi před mnoha lety, kdy se mi dostalo možnosti si o ní číst, dávala naprostý smysl. Novacén je pro mě hodně zvláštní kniha. Zvláštní tím, jak moc mi při jejím čtení trnulo. Hodně z myšlenek, které autor přednesl mi přišlo dost nedotažených. Bohužel, je to už měsíc, co zemřel, a tudíž není možné jej konfrontovat. :/
Posun z uhlíkaté formy na křemíkovou, resp. z biochemie na elektromagnetizmus je v žánru sci-fi docela obehraná. To, že vytvoříme kyberkoule snad autor obšlehnul z druhého dílu Dne nezávislosti, kde byla bytost přesně Jamesem popsáno (dokonce i kulatého tvaru). :D Stále mám problém se smířením se s tím, že spácháme druhovou sebevraždu a to zcela uvědoměle. To, co děláme jako společnost mi připadá pořád jasně přímočaré. Množíme se, rozšiřujeme, spotřebováváme, ženeme se za požitky. Ale abychom investovali obrovské množství energie a úsilí na to, abychom se vyhubili? Tento moderní konstrukt mi nesedí. Možná to tak bude. Nemyslím, že se něco takového stane v tomhle století, takže uvidíme.
Podnětná knížka, ale docela mě štvala – ale to nevadí. :) Co vadí, jsou argumentační díry, které snad jen kvůli strohosti knihy vznikly. Z tohoto důvodu za mě za 3.
Kyborgové a optimismus - to šlo mimo mě. Ale jinak až překvapivě dobré, osvěžující (teorie Gaia kupodivu není vůbec ezo, ale dává velký smysl!), a kvalitní čtení.
To čo Dan Brown opísal v Počiatku v románovej "fikcii" sa zdá byť aj podľa tejto knihy znepokojujúco pravdivé. Takže asi naozaj nastáva nie konec vodníku v Čechách ale koniec ľudstva na Zemi.
Sice se jedná o hypotézu „jednoho vědce“, ovšem pan Lovelock je zde už přes sto let, během kterých se věnoval projektům souvisejících s posunem technologického pokroku v mnoha oblastech. Taktéž pokud cizí člověk i ve sto letech dokáže polopaticky a bystře předávat vlastní úvahy, rád mu věnuji čas k zamyšlení se nad jeho poznatky.
Kniha je opravdu útlá, 140 stran může být přečteno za jedno odpoledne. Autor nás postupně provází vlastními vizemi, odkazuje na spoustu milníků v krátké historii technologické revoluce a rozhodně neztrácí pointu, když se vyjadřuje o pravděpodobné budoucnosti. Jeho myšlenky jsou velmi intuitivní a právě proto mi rezonují v hlavě. Na druhou stranu si nemyslím, že by dané téma zaujalo masy, kolem je opravdu mnoho odevzdaných lidí a vlastní přesvědčení pouze utvrzuje jejich limity přijímání.
Nemůžu si pomoci, ale mě to přišlo slabé. Zejména ve srovnání se skvělou Gaiou. Ještě tak, pokud by člověk tuto knihu bral jako subjektivní vyznání, ale i tak se v ní objevuje spoustu logických rozporů a slepých skvrn.
První, co mě zarazilo, byla absence nějakého vysvětlení, co autor chápe pod pojmem inteligence. Což je dost překvapující, pokud celou knihu o inteligenci a dokonce hyperinteligenci (WTF?) píše. V úvodu se sice dočteme, že lineární myšlení a logická dedukce jsou nedostatečné, že pro skutečné vhledy do skutečnosti je třeba i paralelního a nelineárního myšlení (intuice), ale přitom se sám toho lineárního výkladu drží.
Další věc, která mi vadila, je absolutní rezignace na úlohu vědomí. Jestliže přijmu autorovu tezi, že vesmír spěje do stavu, kdy prioritní úlohu budou mít informace (a s tím nemám nejmenší problém, naopak si myslím, že to tak bylo vždy), pak mi přijde, že pokud máme mluvit o nějaké evoluci, pak by mělo jít o nějakou reflexi těch informací, a tam je úloha vědomí nezastupitelná.
Kromě těchto dvou základních vad je ve výkladu poměrně dost rozporů. Na jedné straně autor postuluje, že pro stroje je důležité stejné klima, jako potřebuje člověk, takže i cíle budou mít stejné. Ponechám stranou, že opět není jasné, jak k tomuto poznání dospějí, pokud budou odkázány pouze na data, která dostanou od lidí (selekce pouze těch "potřebných"). Souběžně s touto myšlenkou ovšem autor uvádí, že vlastně vlhké, korozivní prostředí je pro stroje nevhodné. Ať tak nebo tak, nechápu, kde se bere autorovo optimistické očekávání, že stroje nám budou při záchraně Gaii pomáhat a nevyhodnotí, že největší škůdce a vlastně jediná překážka harmonického vývoje tohoto organismu je lidstvo a jednoduše ho nevyhladí stejně, jako se my snažíme o vyhlazení Anophelů a dalších zvířat a rostlin, o kterých se domníváme, že nám škodí.
Takže jedna hvězda za, možná nechtěné, chyby v uvažování, které člověka nutí používat vlastní rozum, druhá z úcty k autorovi.