Půlnoční soud
Frédéric Lenormand
Nové případy soudce Ti série
< 2. díl >
Nové případy soudce Ťi. Soudce Ťi působí v ospalém přímořském městečku Pcheng-laj, kde se po zločincích slehla zem. K smrti se nudí, až jednoho dne obdrží pozvání od prefekta, aby se neprodleně dostavil na důležitou schůzku do vyhlášených vřídelních lázní. Tam se ke svému údivu setká s dalšími kolegy. Vyjde najevo, že předmětem schůzky je podivná soutěž na uvolněné místo tamního okresního soudce. V malebných kulisách poklidného letoviska se mezi soudci rozpoutá lítý boj, kde vše je dovoleno: intriky, pomluvy a lži. Důvtipný a svědomitý soudce Ťi na vlastní kůži pocítí, jak neuvěřitelně zlomyslní, cyničtí a proradní dokážou být příslušníci soudcovského stavu, když se honí za starým pergamenem a kvůli falešné cti se nezaleknou ani vraždy.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2007 , GaramondOriginální název:
La Nuit des juges, 2004
více info...
Přidat komentář
Naprosté zklamání. Gulika mám velmi ráda a tak mě zajímalo, jak si vede tento jeho pokračovatel. Zbytečně ztracený čas.
Robert van Gulik, je Robert van Gulik. Lenormand na něj nemá a mít nebude. Nicméně detektivka samotná není špatná. I když jak už tu bylo řečeno, ze začátku se musíte srovnat s trochu jinými charaktery některých postav. Navíc mě trochu štve upozadění, a to dost výrazně jeho pomocníků. Byť to může být jen v této knize.
Přečtu si jistě další, už jen proto, abych zjistil, zda to má cenu.
No, tahle byla opravdu slabá. Nejenže se inspiruje soudcem Ťi, ale ještě Agathou Christie a jejími Černoušky. Navíc to je utahané.
Kdyby tam nebylo zneužito jméno soudce Ti a Tiao Taie, tak dejme tomu. Myšlenku to má, ale já prostě nejsem sto skousnout změněné charaktery původních postav.
Mírně nadprůměrná detektivka, která nedosahuje kvalit R. van Gulika. Navíc uškodila "kreativita" při překladu některých jmen odlišně od van Gulika (Tiao Taj je nově Miao Taj). U van Gulika jsem obdivoval schopnost velmi úsporně uvést čtenáře do situace, nebo jeho suchý humor. Lenormant za pomoci více slov dosahuje horšího výsledku, jeho vtipy jsou většinou těžkopádné. Chyby v reáliích už ani neřeším (pergamen a další). Takže další Soudce Ti nového spisovatele nehodlám kupovat.
Pokračovatele Roberta van Gulika mám rád. Samozřejmě používá nadsázku, dává knihám moderní jazyk a hlavně vtip. Knihy se čtou dobře, třeba zrovna tato mi tak trochu připomenula Deset malých černoušků od slavné Agathy Christie. Je dobře, že někdo našel odvahu a dal se do nelehké práce s rizikem, že se to skalním fandům původního autora moc líbit nebude.
Tuhle napodobeninu původních detektivek od Roberta van Gulika beru vcelku na milost, protože protentokrát samozvaný autor téměř nezprznil morální profil soudce Ti a dokonce mu snížil IQ nanejvýš o deset bodů. Ostatní postavy známé z románů zde naštěstí nevystupují, tudíž jim nemohlo být ublíženo. Trochu vzaly za své jen historické reálie. Pochybuji, že se někdo mohl stát v Číně v 7. století policistou a pochůzkářem. A pochybuji, že by v konfuciánském, taoistickém a buddhistickém prostředí někdo použil obrat \"vyhnání z ráje\".
Miluji detektivky od Roberta van Gulika ze staré Číny a k jeho "pokračovateli" jsem se odhodlávala několik let a přistupovala jsem k tomu trošku s nedůvěrou a byla jsem velmi příjemně překvapena, moc se mi knížka líbila a zhltla jsem jí jedním dechem za dva večery a ráda si přečtu i další příběhy od tohoto autora.
Toto je napodobenina případů soudce Ťi od Roberta van Gulika. Chybí ten přirozený detail prostředí staré Číny, který z děl Gulika dělal trochu víc než detektivky. Postavy jednaly zvláštně až na úroveň trapnosti. Zločin byl vyřešen tak nějak přímočaře, opět nikoli na úrovni původního soudce Ťi.
Po druhém přečtení po několika letech nemohu než souhlasit s původním komentářem.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Palác na jezeře Ču-An |
| 2006 | Noční můry zabíjejí |
| 2007 | Půlnoční soud |
| 2006 |  Paní Ti na stopě zločinu |
| 2014 | Smrt čínského kuchaře |
Soudce Ti si tentokrát musí poradit téměř sám. Manželky zůstaly doma a s jedním pobočníkem, který se rád napije, je jeho pátrání po vrahovi kolegů soudců o něco méně zábavné. Jinak mi Lenormand přijde jako dostatečný nástupce Gulika, a to hlavně kvůli tomu, že i on sám se zajímá o čínské literární památky, stejně tak, jako jeho předchůdce. Ovšem, připouštím, detektivky mají rychlejší spád, nejsou tak propracované, ale zato nám ušetří čas. Jsem ráda, že mě Lenormandovy detektivny přenesou do dob staré Číny a občas se tam najdou i vtipné, někdy i nadčasové pasáže, které člověka dosti pobaví.