Novéna se svatou Alžbětou od Trojice

21.01.2022

„Svěřím se Vám, co učinilo z mého života nebe na zemi: víra, že v nás dnem i nocí přebývá bytost jménem Láska a že nás žádá, abychom žili ve spojení s Ní a abychom všechny radosti i všechny bolesti přijímali jako dar z lásky. Toto vědomí duši povznáší nad všechno těžké a pomíjivé a umožňuje jí spočinout v klidu a míru.“

Tahle knížečka měla původně být vánoční dárek, k jehož předání ale vinou covidu nedošlo. A tak jsem alespoň potěšil sám sebe. :-) Protože strávit se svatou Alžbětou od Nejsvětější Trojice devět čtvrthodinek po dobu devíti dní, to pro mě opravu byla velká radost a posila. Znovu jsem si uvědomil, jak je hodně podobná svaté Terezce, ale jak je zároveň svébytná a originální – je až k nevíře, jak se obě děvčata (myslím Terezii i Alžbětu) bez formálního teologického vzdělání a zásadnější formace propracovala nejen k hluboké zbožnosti, ale také ke značné hloubce svých vlastních myšlenek a pregnantnosti jejich formulací. Ale proč se tomu vlastně divím, vždyť je to Karmel, tam prostě není o zázraky nouze. :-)

Stejně jako při posledním setkání s Alžbětou jsem ocenil důraz, který klade na propojení lidského a božského. Když si v sobě pečlivě připravíme a očistíme místo pro přijetí Boha, celá Trojice sestoupí a udělá si v našich duších svůj příbytek – staneme se pak nástroji Kristova pokoje a budeme „tak plni radosti a dobrotivosti, aby všichni, s nimiž se setkáme, pocítili Kristovu přítomnost a Jeho lásku.“ (řečeno slovy další karmelitské řeholnice a téměř-vrstevnice: sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše)
V těchto časech jsem si také s útěchou připomněl Alžbětino přesvědčení, že vše, co se nám v životě přihodí, je dílem Boží péče a nějak to prospívá k dobrému. To není výraz nihilismu ani výzva k rezignaci na vlastní úsilí, to je vložení naděje ve svou budoucnost do rukou toho, kdo „je svobodný ve všem, kromě své lásky“.

„Každá událost, každé utrpení i každá radost je svátostí, kterou nám dává Bůh.“