Nový svet
Winston S. Churchill
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255442/bmid_novy-svet-ZS0-255442.png
5
16
16
Aj za toto vrcholné dielo svetovej historiografie bol Sir Winston S. Churchill ocenený Nobelovou cenou za literatúru „za vytvorenie majstrovských historických a biografických prác“. „V priebehu dvoch storočí, zachytených v tomto zväzku, došlo k ďalekosiahlym zmenám. Európski dobrodruhovia objavili a osídlili Nový svet amerického kontinentu. Ďalšie nové svety sa ľudskému duchu otvorili na poli vedy a viery, poézie aj umenia. V rokoch 1485 až 1688 sa po anglicky hovoriace národy začali rozširovať po celej zemeguli. Stretli sa s mocným Španielskom a porazili ho. Po víťazstve na mori už nič nebránilo rýchlemu rozvoju amerických kolónií. Na západnom pobreží Atlantického oceánu vyrástli životaschopné a priebojné komunity, z ktorých postupom času vzišli Spojené štáty. Anglicko a Škótsko prijali protestantskú vieru. Obe ostrovné kráľovstvá sa zjednotili pod vládou škótskej dynastie. Večné a principiálne otázky boli dôvodom, že vypukla veľká občianska vojna. Pod vedením impozantnej osobnosti Olivera Cromwella podstúpila krajina republikánsky experiment. No národ si vyžiadal návrat ku kráľovskej tradícii. Na konci tohto zväzku už protestantskú vieru ochraňuje nizozemský panovník, parlament pokročil na ceste k zvrchovanosti v štátoprávnych otázkach, Amerika sa rýchlo rozvíja a stáročný, po celom svete prebiehajúci boj s Francúzskom, sa chýli ku koncu.” Sir Winston S. Churchill... celý text
Přidat komentář
Churchill chápal dějiny z hlediska příslušníka vládnoucí vrstvy a proto jeho dějiny zde již Spojeného království jsou pojímany především z hlediska politické moci a zápasů o její získání a kontrolu. Pohled na tyhle dějiny je skvěle romantizující a má své místo v knihovně každého, kdo se o ostrovní (a americké) dějiny zajímá. Churchill nebyl právník, filosof ani historik. Vyprávěl věci, tak jak se staly, aniž by se pouštěl do často problematických a ryze subjektivních rozborů jejich hlubší podstaty a širších souvislostí. Proto jsou tyto dějiny tak čtivé a zábavné. Přitom tak nějak postřehl paradox tzv. krvavé rebelie, kdy parlament se postavil proti králi, protože Karel I. nedodržoval především zvykovou část ústavy a byl pasován na tyrana, ale na druhou stranu sám parlament se v okamžiku vítězství začal chovat stejně a změnil se v tyrana kolektivního. Jediná podobnost s francouzskou revolucí je v tom, že poprava krále byl poněkud nečistou událostí přes všechna negativa, která je možné Karlovi přičíst na vrub. Ve skutečnosti Cromvellova poměrně krátká éra byla kromě zvěrstev v Irsku pro vlastní Británii velmi užitečná a nebyla zdaleka tak temná a bigotní, jak je i zde podávána. A nejzajímavější je, jak se Britové dokázali poučit, v tzv. slavné revoluci vyexpedovali Jakuba II. skoro proti jeho vůle z Británie, aby nevytvořili nového mučedníka a tím asi nejvíc ze všeho udělali krok ke skutečné parlamentní demokracii, ovšem s velkým otazníkem, protože onu demokracii reprezentovalo pouze několik set předních rodin a třeba srdce celé země - Londýn v parlamentu nebyl zastoupen vůbec. V knize se mi líbí, jak Churchill neopomenul zmínit jistého Rogera Williamse, pozoruhodnou a zapomenutou osobu, která je pro mně symbolem hledání nejvyšší možné míry svobody. Z univerzity byl vyhnán Karlovým věrným arcibiskupem Laudem, ale po příchodu do Bostonu zjistil, že oni protestanti, kteří v Anglii byli pseudokatolickou anglikánskou církví utiskováni a pronásledováni, jsou u moci v kolonii stejně fanaticky bezohlední a netolerantní. Urychleně před nimi musel opustit i Boston. O jejich "kvalitách" svědčí fakt, že ho chtěli posadit na loď a poslat tam, odkud oni sami utíkali před "nesnesitelným" útlakem - tedy zpátky do Anglie. Svobodu pro sebe a jiné našel Williams až v divočině, byl zakladatelem nejmenšího státu pozdější Unie Rhode Islandu a města Providence a bylo to první místo na světě, kde jeho "konstituce" zavedla absolutní náboženskou svobodu a předevěím odluku církve od státu...známe jména tisíců hrdlořezů (vznešeně nazývaných vojevůdci), mocichtivých psychopatů (politiků, podle mně k nim ale Churchill rozhodně nepatřil), pseudoumělců a nejrůznějších historických celebrit, ale jméno Rogera Williamse zná málokdo a v obecných, i když dost podrobných dějinách se vyskytuje poměrně málo. A gusto, s jakým mu Churchill věnuje onu půlstránku tohoto dílu je ukázkou toho, jak Sir Winston dějiny miloval a vyprávěl.
Pokud v první části sledoval dobrodružný zrod anglicky mluvících národů a postupně se vyvíjející specifický vztah k pevninské Evropě, ve druhé části už tato fáze tvoří hlavní část knihy. Samozřejmě, vedle toho nejvýznamnějšího objevu v historii Evropy, objevení Nového světa.
Vývoj na ostrovech probíhal velmi podobně, jako na pevnině a v hlavní roli bylo náboženství ve všech jeho podobách. Zneužívané, používané, krvavé, destrukční i posouvající společnost dopředu.
I Británie měla své varianty "hugenotských" válek, ale na rozdíl od pevninské Evropy se nepropadla do naprosté destrukce.
Počátky demokracie a omezení moci monarchů - to vše je zde vylíčeno s láskou k historii vlastní země a autor dokáže přenést tento pocit i na čtenáře. Alespoň v mém případě se mu to povedlo.
Opět skvěla napsané, čtivé a třeba pro mne osobně plné zajímavých nových informací.
A nezbytná ukázka z pasáže, která mě pobavila a týká se dvou soupeřících stran počínajícího parlamentu:
"Žádné strany však nemohly existovat pod nálepkou „žadatelé“ a „odpůrci“. Místo, aby stoupenci obou směrů pojmenovali sebe, dali jméno svým protivníkům.
Výraz „whig“ označoval zatrpklého, bigotního,pokryteckého a hrabivého skotského presbyteriána, zatímco „toryem“ byl nazýván irský katolický lupič plenící panství a zámky. Ani jedna z obou stran nepostrádala schopnost urážet druhou. „Tory je monstrum s obličejem Angličana, srdcem Francouze a přesvědčením Ira. Stvoření s vysokým čelem, obrovskými ústy, měkkou zadnicí a bez mozku. Je druhem divočáka, který by vykořenil ústavu... pokoutními metodami rozmetal v mžiku obě bašty naší svobody, parlament i poroty. Z první by učinil parlament Paříže, z druhé pouhý nástroj, který by jako ozvěna bezduše opakoval milostivá rozhodnutí soudce.
Na druhé straně whig ,nemluví o ničem jiném než o novém světle a proroctví, církevních důchodech, vnitřních silách, emanacích, manifestacích,zpovědních tajemstvích.. čemuž také jeho nadšené huhňání dodává nemalou působivost....Tato malá hlásná trouba mluví a mluví a její řečí je převrat, převrat. Modlitba whiga je rapsodií zbožného koktání, svatouškovského pokašlávání, osvícených vytřeštěných pohledů, vzdychání, štkaní, úpění a sténání.
Modlí se za krále, covenant však přijímá s většími vnitřními výhradami, než by čestný člověk měl.“
Z těchto slov plných pohrdání a nenávisti vidíme, že Anglie jen o vlásek unikla další kruté a krvavé čistce. Přesto se jména whig a tory všeobecně ujala a ti, jimž se tak říkalo, začali své přezdívky dokonce s láskou hýčkat a chlubit se jimi."
Opět velmi zajímavé vyprávění o dějinách anglicky mluvících národů. Oproti prvnímu dílu zahrnuje kratší období a jde tudíž do větší hloubky, což občas činí obtížnějším udržet si přehled o všech jménech a událostech.
Jde o pokračování shrnutí dějin Velké Británie od nástupu dynastie Tudorovců do konce vlády Stuartovců. Je podrobná a čtivá, ale méně než první díl, který byl dle mého zajímavější.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1992 |  Druhá světová válka. I. díl, Blížící se bouře |
| 1996 | Zrození Británie |
| 1998 | Nový svět |
| 1996 | Mé životní začátky |
| 1995 | Druhá světová válka (komplet) |
Velice zajímavě pojatá historie: autor ji vypráví jako beletrii - spíše jako učitel dějepisu na základní či střední škole a nikoliv jako historik, neshromažďuje data nezkoumá příčiny - jenom vypráví o historii tak, jak ji sám nastudoval a pochopil. A proto je to pro mne tak zajímavé. Když píše o druhé světové válce, v níž byl aktivní jako státník vítězné mocnosti, tak tam je to zase dokonalé literatura faktu - s dokládáním písemností, fotografií a osobního svědectví.