Nový Zéland sakra na těžko
Monika Vacková
Touhu poznávat svět ze sedla kola mají Monika a Jirka Vackovi v krvi, a tak překážkou k další velké cestě nebyly ani jejich dvě malé děti. I když Péťa přišel na svět teprve koncem ledna 2015 a poněkud komplikovaněji, na konci prosince téhož roku už seděl se svou tříletou ségrou Bárou v letadle, aby se spolu s rodiči podívali vůbec nejdál, kam to z České republiky jde – na Nový Zéland. Ve vozíku zapojeným za tatínkem najeli za tři měsíce 4010 kilometrů a noci trávili převážně ve stanu. Pro rodiče to však tentokrát byla úplně jiná dimenze cestování. Odpočinek téměř neexistoval, počasí často umělo ukázat svou horší tvář, infrastruktura byla mnohde velmi chudá, krajina kopcovitá, silnice rušné, ploty kam až oči dohlédly a země navíc v létě doslova přeplněná turisty. Ale i tak to byla opět nezapomenutelná cesta, o kterou se s vámi rádi podělí.... celý text
Přidat komentář
Musel jsem se překonávat abych tento cestopis dočetl. Je úmorný. Motivem autorky bylo zřejmě předat svým dětem zážitky, které si nebudou vzhledem k jejich věku pamatovat. A tak se dozvíme kde se Petříček pokakal, kde všude se nachází nějaký záchod, ale nedozvíme se téměř nic o národních parcích. Úmorná kniha pro otrlého čtenáře. Občas je na fotkách i něco zajímavého, ale ty jsou tak nešťastně malé, že na nich není vidět žádný detail ani lupou. Kdyby se vynechala více než polovina zbytečného textu a nahradila na tom krásném křídovém papíru těmi lepšími fotkami tak by to bylo na víc hvězd. Takhle dávám jen dvě. Jedna je za sportovní výkon a druhá za chytrý nápad dát mapy a itinerář na předsádky knihy.
Kniha zatím dobrá, čtivá. Nevím, jestli je pro tak malé děti přínos taková cesta.
Vytkl bych nakladateli volbu papíru, kniha je hrozně těžká. Také zvolené formáty fotek nejsou moc šťastné, lepší by asi bylo některé fotky soustředit a vytisknout je ve větším formátu, obzvlášť momentky s lidmi.
Moc gramatických chyb jsem také nenašel, ovšem jak je v dnešní době zvykem, nějaké se najdou :(
V mé knize je na straně 105 chyba, chybí celé povídání o opravě kola :(
Můj první cestopis. Vypůjčeno a přečteno díky Výzvě. A teď kam s tím, oblíbená země nebo cestopis? ????
Od této cestovatelské dvojky jsem nic nečetla, takže i to byla novinka. Úžasný příběh cesty s tak malými dětmi, opravdu mají pro strach uděláno. A já o NZ vím zase něco víc :-)
Tato kniha se povedla. Příjemné čtení a zajímavý a inspirativní cestopis. Připomíná mi jejich první knihu Přes Altiplano na svadbu. Na rozdíl od knihy TransAsia tady dávám palec nahoru.
Autorovy další knížky
2011 | Japonsko & Korea - do Tokia pod stan |
2010 | Přes Altiplano na svatbu |
2012 | Madagaskar náš osudový |
2014 | Ostrovy našich snů |
2017 | Austrálie s dítky v zádech |
Do puntíku musím souhlasit s komentářem pode mnou. Kniha byla strašně úmorná a bohužel jsem ji nedočetla. Což bych u cestopisu a ještě ke všemu ze Zélandu nikdy neřekla, že se stane. Ale bohužel.