Nožem učím rybu křičet
Kamil Princ
Nezvykle tradicionalistické veršotepectví archaických forem (alexandríny, akrostichy, rispety, sonety…) na jedné straně, a přidrzle krátké vypointované veršovánky s humorem černějším než uhelné sklady na straně druhé tvoří nezřený manželský pár, který vás rád pozve do své italské domácnosti. Nebojíte-li se otevřít Pandořinu skříňku s nadšením dítěte rozbalujícího svůj vánoční dárek a chcete-li si potykat s resuscitovanou literární dekadencí, která právě probuzena ze své klinické smrti opětovně hárá, pak se na vlastní nebezpečí vydejte tam, odkud už nebude návratu…... celý text
Přidat komentář
Pokud se vám naskytne příležitost knihu někde ukrást, tak ji vemte, ale jinak nedoporučuji kupovat.
Zaprvý, vím, že dekadentní tendence kážou chválit HNUS, ale takhle hnusné grafické zpracování jsem ještě neviděl. Na každé straně vodoznak lebky s hnátama a čísla stránek drží kostlivci.
Básničky jsou až přespříliš podobné Krchovskému, nejde o inspiraci, spíš bych to nazval vykrádáním. Kvalitativně však nedosahují takové úrovně, jako u zmíněného mistra, punchlajny jsou ve většině případů očekávané a básně formálně nedotažené – rytmus často nesedí, přitom by stačilo vyměnit pár slov. Dekadentní humor mnohdy k smíchu, ale ne pro to, že by byl vtipný.
Jessi se budu někdy nudit, tak po tom šáhnu, ale jinak to nehodlám číst.
Autorovy další knížky
2013 | Míjím se s měsícem |
2009 | Milostná a erotická poezie |
2010 | Současná poezie 2010 |
2010 | Stoupající hvězdy 2011 |
2012 | Almanach neodekadence |
Básnickou dekadenci mám v oblibě a musím říci, že zde se mi jí dostalo opravdu hojně. Souhlasím s názorem, že některé básně opravdu připomínají dílo J.H.Krchovského a také musím bohužel zkonstatovat, že hlavně oddíl Mánie druhá - Blackviem ( básně z let 2017-2019 ) mi přišel nacpaný spíše než básněmi jakýmisi lacinými perverzními říkadly, které mi skřípaly v uších a na ostatní temné básně jisté úrovně nacákaly směs oplzlých básnických exkrementů, které se dost těžko vydýchávají.