Nulté číslo
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/254438/bmid_nulte-cislo-QE2-254438.jpg
3
440
440
V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hraje roli mrtvola lži-Mussoliniho, vražda papeže Jana Pavla I., Rudé brigády, CIA, mafie a houfy spiklenců. Eco vykresluje temná zákoutí jiného Milána, než jaký znají turisté; zde se v temných uličkách vraždí a neopravené pozůstatky bombardování mezi ruinami římských památek navozují obskurní představy. Příběh z roku 1992, v němž splývá historie s paranoiou, má kořeny v druhé světové válce a jeho výhonky zasahují až do naší doby, jejíž manipulace a falzifikace veřejného mínění předjímá.... celý text
Přidat komentář
Kniha je poměrně zklamání. Nebýt na obálce ECO nejspíš by nikoho ani nenapadlo ji vydat. Nezajímavá, nudná. V polovině definitivně odložená.
Jediné plus bych viděl v tom, že na rozdíl od některých Ecových knih není tak náročná na čtení.
První dojem z knihy bylo lehké zklamání. Zklamání jednak z délky (těch něco přes dvě stě stránek vytištěných písmem Ferdy mravence je na Ecovu hloubku málo) a pak zklamání z toho, že té Ecovy hloubky není mnoho. Myšlenkově Nulté číslo odkazuje na Foucaultovo kyvadlo, jen to celé na první pohled vypadá jako napodobenina kyvadla od béčkového spisovatele severských detektivek.
Dojem druhý? Ten už zohledňuje to, že autorovi je víc, než co se kdy dožiju a že na jistou myšlenkovou zkratku má prostě nárok. Navzdory tomu není Nulté číslo vůbec myšlenkově ploché, lze hledat mezi textem, přemýšlet a mezi tím se nechat unášet skvěle napsanými a svým způsobem strhujícími pasážemi (typicky Braggadocieho monology, hlavně ten o autech). Steně tak krásně působí vnitřní smíření na konci knihy, které jsem vůbec nečekal a které je dost možná zatím nedoceněnou symbolikou autora samotného. A sem tam rozesetý humor ... lehký, nenápadný, ale o to silnější.
Takže ano, nový Eco se mi líbí a s tím starším ho nesrovnávám. Okolnosti jsou jiné, svět je jiný, čtenáři jsou jiní a hlavně nikdo z nás neví, kolik toho ještě napíše. Budu rád za cokoliv.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Je to trochu jiný Eco, rozhodně v tom nemůžeme hledat Jméno růže nebo Baudolino. Je to svižně a vtipně napsáno, zajímavé zákulísí novin a také zajímavá historka o Ducem. Spíše ale pro čtenáře, který lépe zná Itálii. V příběhu se vyskytuje spousta postav a jejich osudů, o kterých jsem neměl ani ponětí.