O citech a dalších složitých věcech člověka
Józef Augustyn
Mimo jiné radí, jak léčit závist, hněv, různé fobie, jak prožívat negativní city, vysvětluje, v čem spočívá skutečná upřímnost, a také, zda k nám Bůh promlouvá skrze sny. Kniha vznikala v průběhu exercicií, které autor vedl, na základě autentických otázek účastníků. Je určena pro nejširší čtenářskou obec a je nabízena jako poradce nikoli jako učebnice.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2016 , CestaOriginální název:
O uczuciach i innych trudnych ludzkich sprawach, 2004
více info...
Přidat komentář
Určitě se mi líbí forma kázání v této knize. Na přímou otázku je přímá odpověď. Jinak je pro mě kniha přínosem.
Knížka z kategorie "autor trochu jinak"; odpovědi na otázky z praxe při četbě posunou trochu jinak než systematická pojednání. Navíc mnohé postřehy jsou až zoufale aktuální. Rozhodně doporučuji!
Autorovy další knížky
2005 | Sexualita v našem životě |
2000 | Celibát |
1994 | Jak se zpovídat |
1995 | Deprese - City - Strach |
2000 | Křivda, odpuštění, smíření |
Hlavní část knihy obsahuje otázky a odpovědi týkající se emocí a konkrétních životních situací, které s nimi souvisejí. Druhá část je rozvolněnější, objevují se spíš dotazy k soudobým společenským tématům.
První otázka míří přímo k jádru věci: "Co si počít, aby se člověk od neuspořádaných citů osvobodil?" P. Augustyn odpovídá, že to není možné ani žádoucí. Emoce nám přinášejí informace o dějích v našem srdci, k nimž nemáme přímý přístup. A bez poznání není skutečné svobody, tedy ani duchovního života. I zkušenosti dalších tazatelů dokládají, že namáhavému úsilí o "emocionální kulturu" se nevyhneme, že ho nelze nahradit např. soustředěním na racionalitu nebo přísunem nových podnětů. Nemůžeme být osvobozeni od citů, "zato můžeme být svobodní v nich".
A tak se otázka proměňuje: Jak zajistit, aby neuspořádané city neovládly náš život, nepřipravily nás o všechnu energii, pozornost a prostor ke svobodě? V první řadě je pozorně přijímat a učit se je číst. Pak P. Augustyn radí nezůstávat s nimi sami. Promluvit o nich nahlas s vhodným člověkem, potom také s Bohem, který uspořádává a uzdravuje. Zároveň jít něco udělat, někomu pomoci, interagovat s lidmi. Tak své rozpoznané pocity otvíráme širší realitě, abychom prožili jejich skutečnou relevanci a váhu.