O družstevnictví

24.05.2016

Varování: Následující odstavce se budou opakovat u všech komentářů knih, jež jsem zařadil do čtenářské výzvy.
Výzva, výzva... výzva je rudý hadr, kterou se přede mnou nemá mávat. Když už se mává, má se mávat hadrem vybraným a vznešeným, extraordinérním a nečekaným. Kniha, která má méně než 200 stran? Pch. Kniha autora mladšího 30 let. Nuda? Kniha z TOP 100? Škoda slov. Kniha přeložená do angličtiny? To je toho...
Zadání čtenářské výzvy pro rok 2016 mě zkrátka nenadchlo. Jenže... Jenže... pořád je to výzva, zadali jste mi ji a musím ji splnit. Stůj co stůj. Musím ji splnit nejlépe ze všech. Nejzajímavěji. Na světě. Pohybovat se po hranici zadání, přečíst nečekané a bizarní knihy, ještě lépe budou-li zadání plnit nečekaným způsobem či půjde o "overkill". Chci zkrátka, aby si člověk, který začne studovat, jak si plním výzvu, nemohl pomoci a pravil: "No ty vole!"
Čtenáři, čtenářky, pojďte do toho se mnou. Buďte mi důstojnými soupeři. Vyzývám vás! Všechny! Splňte výzvu tak, až z toho budou praskat okna v Kosmonosích, Bohnicích, Lnářích, Horních Beřkovicích, Dobřanech, Havlíčkově Brodě a Brně-Červenovicích. Děti místo do hajan pošlete do Opařan.

Kniha, která má méně než 200 stran.
Kdejaká kniha má méně než 200 stran. Namátkou procházím svou knihovnu a nacházím: Vančura - Poslední soud, Italo Calvino - Neviditelná města, Mailer - Proč jsme ve Vietnamu?, Bakunin - Bůh a stát. Tuhle kategorii jistě nijak zábavně nesplním. Chtělo by to "maximum overkill", stránku s mínus nekonečnem stránek! Jako fyzik však vím, že je to fyzikálně nemožné. I jedna stránka, ba dvě jsou příliš málo. Kniha není leták. Nejpíše jsou málo i tři a čtyři - to je leták přehnutý na půlku, není tam žádná vazba. Wikipedia jasně říká: "Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem." Vazba je nutná, i když jde o pouhou vazbu typu V1 (měkké desky sešité drátěnou sponkou).
Musím najít knihu o 5 stranách! 184. Moc. 149. Příliš. 96. Nevalné. 51. Neberu. 21. Samá voda. 12. Přihořívá. Hoří? Nehoří. Nezbývá, než se spokojit s 12 stranami. Co nám to vyšlo. Vladimir Iljič Lenin - O družstevnictví. A hele, jen 8 stran textu. A ty maličké stránky, skoro A6. Přeci jen si klidně mohu usnout na vavřínech - vždyť jsem ani nemusel do městské knihovny.

Leninův spisek O družstevnictví jeví se mi jako ad hoc obhajoba družstevního hospodaření. Lenin se snaží vysvětlit, že socialistické družstvo není jako kapitalistické družstvo a socialistické zemědelské družstvo (kolchoz) je plně v souladu se socialismem. V čem tedy vězí ona odlišnost? Odlišnost vězí ve vlastnictví půdy státem. Svým způsobem se zdá, že jde o odlišnost formální, neboť výsledky hospodaření patří kolchozu a těžko si představit, že by kolchozu někdo mohl říci: "Tak kolchoz, tady jsi dokolchozničil, pakuj se jinam." Pokud se ovšem netransformoval na sovchoz. Zlý , leč dle všeho pravdivý jazyk by mohl tvrdit, že kolchoz se také liší tím, že v něm být musíte, zatímco vstup do družstva v kapitalistickém systému je dobrovolný.
Ale zpět k samotné knize. Působí jako součást širší debaty o organizaci výroby, především zemedělské, v prvních letech Sovětského svazu. Z kontextu oné debaty je ovšem text vytržen a tak čtenáři znesnadňuje průnik do textu. Je to průjezd mezi ideologickou Skyllou (Jsme přece komunisti!) a ekonomickou Charbdou (nechcípneme přeci hlady). Pragmatický ústupek.
Mnohem zajímavější je pozdější osud textíku, v dobách, v něchž jej Stalin znal nejspíš zpaměti. V jeho pádných rukou se stal ideologickou zbraní, které podlehl mnohý jeho politický protivník. Taková maličká knížečka a taková síla. Jak se z takové zbraně střílí? Vhodně nalezenými a přilepšenými slovíčky. Ale o tom až příště - v komentáři o Stalinově knize Otázky leninismu.