O duši a dívce - Pohádky z hor
Martin Vopěnka
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310894/mid_o-dusi-a-divce-pohadky-z-hor-Lbh-310894.jpg
4
30
30
Větrné hory v sobě skrývají mnohá bohatství. Jsou tajemné, někdy nebezpečné, plné vzácných rostlin i živočichů, mění se s každým ročním obdobím. Něco v nich ale zůstává stejné – jejich majestátnost a moudrost tisíců a milionů let existence. Z této moudrosti čerpají i originální pohádky Martina Vopěnky. Zvířata zde mluví lidskou řečí a vyprávějí o svých zážitcích a setkáních s člověkem, někdy zase autor na základě zvířecích příběhů nabízí četná podobenství o životě lidském. Příběhy se čtou v několika rovinách, kde si každý může najít to své: jako lyrické popisy prostředí, jako pohádky, fi lozofi cké povídky, i jako bajky, které nenásilnou formou nabízejí i trochu poučení. Jemné snové ilustrace japonské výtvarnice Iku Dekune nádherně dotvářejí celkovou neopakovatelnou atmosféru knihy.... celý text
Přidat komentář
I když - nebo možná právě proto - že do cílové skupiny "pro děti a mládež" nepatřím, tak tohle je ta nejpovedenější pohádková (?) kniha, kterou jsem poslední dobou četla. Ilustrace jsou krásné a pocit jen zesilují a já se ke stárnoucímu krkavci, Smrti a Věčnosti, osamělému vlkovi či myškám hledající drobky v boudě brzy vrátím. Tolik lásky k přírodě i poučení lze napsat jednoduše, netřeba tisícistránková filozofická díla. A moralizování není od věci, to je tam nejen pro děti.
(SPOILER)
Pohádková kniha jejíž podtitul „Pohádky z hor“ nám již napovídá tematiku a prostředí, ve kterém se budou příběhy odehrávat. Kniha nás přivádí opět do prostředí Větrných hor, kde je nádherná, doposud lidmi neporušená příroda, kde vládnou zvířata a přírodní zákony. V knize nejsou personifikována pouze zvířata, jakožto obyvatelé hor, ale také neživé součásti přírody jako například stromy nebo skály, dokonce zde vystupují abstraktní bytosti jako Smrt, Život nebo voda. Ve čtrnácti příbězích nám autor přibližuje koloběh života v horách v reálném obraze, a to i s každodenním bojem o život a potravu.
Ve třech pohádkách (Krkavec vypráví o duši a dívce, Krkavec vypráví ještě o zasuté vzpomínce a Krkavcovo pobláznění) ponechal autor roli vypravěče starému krkavci. A vůbec by nevadilo, kdyby se krkavec stal vypravěčem v celé knize, protože by tak pohádky dostaly jiný rozměr. Vyprávění ústy táty krkavce nám ukazuje, že vyprávění příběhů je dobrou záminkou, kdy se sejde celá rodina.
Hned první pohádka knihy s názvem Smrt nám vypráví o tom, že smrt je v horách každodenně přítomná a je jen na každém z obyvatel hor, jak se budou o svůj život starat a se smrtí bojovat. Příběh, který dal pravděpodobně název celé knize – O duši a dívce vypráví o každodenním spěchu, hnaní se za úspěchem a zapomnění na své přátele a věci, které máme skutečně rádi. V dalších příbězích nahlížíme například do života myší, které jsou závislé na příchodu turistů do hor, jelikož u nich hledají obživu nebo pohádka o sviští rodince. Metaforický příběh O medvědovi, který ztratil sám sebe zobrazuje problém se závislostí. Všechny pohádky jsou propojené motivem Boha Stvořitele, který je laskavý a na vše dohlíží a vše moudře spravuje.
V knize je uvedeno, že je kniha určena pro děti od 8 let. Ano, dětem se kniha určitě zalíbí jak pro zvířecí postavy, tak pro krásné prostředí horské přírody. Ale nejsem si zcela jistá, zda již tak mladí čtenáři naleznou v knize poselství, které autor do knihy vložil. Tím chci říct, že kniha je vhodná určitě i pro starší děti a dospělé. Uniknout od každodenního shonu do tiché a neuspěchané přírody se zalíbí každému. A autor právě spoléhá na to, že si díky knize uvědomíme hodnoty, které jsou opravdu cenné. Pečovat o vztahy a také o svou duši, nehnat se jen za penězi a úspěchem a někdy vypnout a zajít si do přírody.
Poklidnou a krásnou přírodní atmosféru knihy dokonale vystihla japonská ilustrátorka Iku Dekune, která doplnila pohádky svými kresbami.
Tahle knížka mě zaujala svým obalem a nelitovala jsem. Až budu mít děti, tohle je jedna z knížek, kterou bych jim chtěla číst. Je tak jiná od ostatních, tak umně kloubí naturalismus a něhu do sebe v příbězích, co mají hloubku i pro dospělé. Určitě si chci přečíst další autorovy knihy. Ilustrace smrti a věčnosti mě uchvátila. Nádherné.
Takové trošku alternativní pohádky, které jsou v nějakých případech spíše pro dospělé než pro děti. Krásný a až poetický jazyk byl pro mě takovou meditací. To stejné platí i o různých krátkých pohádkách, které říkají, že příroda si cestu vždycky najde.
Jsou také kritikou doby dnešní, kdy je všechno uspěchané. Někdy je lepší prostě utéct do hor a tam pozorovat floru a faunu okolo, snad ten nejosvědčenější lék. Nějaké příběhy byly až moc doslovné, některé možná až moc ezo, suma sumárum je tohle ale definitivně balzám na duši.
Knihu jsem objevila náhodou... její obal a kresby v ní mě natolik okouzlily, že jsem si ji koupila... i její obsah je jiný, speciální, dýchá z něho duch hor, přírody...
Za poslední měsíc šestá přečtená kniha od pana Vopěnky a jednoznačně nejlepší! Myslím, že si v ní každý najde svůj příběh. Co se týká čtení pro děti - určitě ano, ale přesná kniha pro společné čtení a prožívání. (viz Godvindův komentář)
Překrásná knížka. Modrá :). Jednotlivé pohádky mě opravdu uchvátily, jsou úplně jiné, než které produkuje dnešní doba. Ne lepší - ne horší, prostě jiné a je na čtenáři, jak je vnitřně zpracuje.
Hlavní slovo má příroda (i neživá) a zvířata v ní a mnohdy je z příběhů cítit negativní vztah vůči ničivé síle lidské civilizace. To mi mluví z duše. Duchovno je přímo hmatatelné, v každé pohádce je zmínka o Bohu Stvořiteli a jeho vševědoucnosti, kterému nelze nikdy celistvě porozumět. Příběhy jsou plné melancholie, ale zároveň naděje či smíření s osudem. Najdeme zde různá podobenství, např. zvířata trpící zlozvyky tak typickými pro lidské plémě. A stejně jako v životě lidském, ani v tom zvířecím ne vždy daný jedinec dopadne dobře. Na závěr bych vypíchla ještě krásný a něžný jazyk, pln okřídlených formulací a jemných metafor. A jestli je kniha vhodná pro děti? Nevím, ať se každý rodič rozhodne sám :).
Krásně ilustrovaná knížka chytrých, poutavých a netradičních pohádek. Sešli jsme se u nich večer "v pelechu" pokaždé všichni a napjatě čekali, kam nás pan Vopěnka zavede tentokrát.
Jestli jsou to pohádky pro děti? Určitě ano. Hlavně pokud jste zvyklí si s nimi číst, povídat o světě kolem a občas i něco dovysvětlit.
Dítěti? Nevím. Dospělému? Jenom tomu, kdo chce chápat, slyšet a číst. Já jsem nadšen, příroda, život, smrt. Ač ateista v tomto jsem s teisty ochoten být na jedné lodi. Medvěd je na mne trochu jednobarevný, ale budiž, to je ta pohádka pro děti. Ostatní rozhodně mají velký přesah, odteď budu v každém stromu vidět buk a modřín, v každém krkavci slyšet příbuzného otce či matky. Díky.
Jedny z nejkrásnějších pohádek, které si užijí děti i dospělí. Zvláště děti "přírodovědné" a starší. Vřele doporučuji. Mně se tyto pohádky líbí dokonce víc než klasické, je v nich skryto víc moudrosti a poznání o koloběhu života. Pro děti jsou podle mě vhodné, však i děti se zajímají o témata jako smrt, jsou to spíš dospělí, kdo (s nimi) nechce o této tematice mluvit.
Nikdo nemůže čekat, že filosof, nakladatele a jaderný fyzik v jedné osobě napíše obyčejné, běžné pohádky. Podtitul knihy jasně vymezuje hřiště, na němž se všechny odehrávají a každá jedna je prosycena atmosférou opuštěného lesa po dešti, jeho melancholickou vůní, pocitem malosti a bezvýznamnosti a zároveň přináležitosti k něčemu většímu. Kromě kulis jsou pohádky propojené motivem Boha Stvořitele, laskavého, všeobjímajícího a vše moudře spravujícího. Některé motivy jsou příliš prosté a černobílé (Krkavec vypráví o dívce a duši), jiné jsou skvělou, mrazivou metaforou (Krkavcovo pobláznění nebo O medvědovi, který ztratil sám sebe - za mě spolu s Klíčením nejlepší pohádka z celé knihy). Dohromady tvoří (oprávněnou) kritiku naší uspěchané, materialistické doby, která zapomíná pečovat o vztahy a duši svou i těch kolem. Knížka je krásná sama o sobě, neobvyklý formát a magické ilustrace japonské výtvarnice ji od ostatních pohádkových knih na první pohled odlišují. Přesto, že je v tiráži uvedeno "pro děti od 8 let", se ale nemůžu zbavit pocitu, že je to přeci jen spíše čtení pro dospělé. "Opatruj vzpomínku na svou družku a děti," volal za ním Život. "Nedokážu ochránit živé tvory od velkých trápení. Ani neumím říct, v čem spočívá můj smysl, když taková trápení přináším. A přece vím, že jsem smysluplný."
Pohádky jsou originální. Je v nich nádherně popsána příroda, atmosféra je melancholická, což mně osobně sedí. V každé pohádce je poučení - často podané skoro krutou cestou. Život je popsán, tak jak je, bez příkras - vše se děje tak, jak má. Dle mého názoru kniha není pro mladší děti, rozhodně by ji s nimi měli číst rodiče. Ilustrace jsou úžasné, k atmosféře knihy skvěle sedí.
Štítky knihy
české pohádkyAutorovy další knížky
| 2011 |  Spící město |
| 2015 | Nová planeta |
| 2012 |  Spící spravedlnost |
| 2013 | Spící tajemství |
| 2009 | Pátý rozměr |
I děti, kterým jsme knihu četly, si všimly, že toto nejsou obyčejné pohádky. Čtyřleťák si posteskl, že některé z pohádek před spaním není nejlepší číst (moc smutné). Devítileté dítko bylo nadšené. Každopádně všech dětí (i nás dospělých) se příběhy nějak dotkly a pomohly otevřít i složitější témata pro společnou diskuzi (smrt, drogy...). A přitom pohádky o krkavci vysloveně pobavily. U pár pohádek mi lehce unikla pointa, ale celkový dojem z knihy je velmi dobrý.