O Hafíkovi, statečném pejskovi

18.02.2024

Krásné příběhy o Hafíkovi, psím neposedovi, který to vždycky nějak skoulí, aby mohl zdrhnout. :-)

Knížka je velmi čtivá, příběhy nabízejí ponaučení, jsou zábavné, navíc je text psán velkým písmem, takže se hodí i pro děti, které začínají samy číst.

Najednou ten úžasný řízek Hafíkovi přestal vonět a ani chuť na něj neměl. Je tu sám u boudičky a nemůže se podívat na náves na trubače. Smutně seděl a ukápla mu slzička. Žužlal ten řízek a nebyl najednou ani trochu statečný. Ježíšek nepřišel a nesplnil mu jeho přání.

Vtom se ale dveře od domu znovu otevřely a stála v nich paní Marková s kouskem cukroví. Sladkosti, to měl Hafík moc rád. A panička povídá: „Jak to, Hafíku, že jsi ještě nedojedl? Ty máš přece řízky rád. Už jsi měl být dávno na návsi. Copak nevidíš nová vrátka v plotě? Ty ti přinesl Ježíšek, jsou jenom tvoje a odteďka už můžeš chodit ven, jak chceš. Hlavně na sebe dávej pozor a vždycky se nám vrať domů zdravý,“ povídala ta zlatá panímáma.

Na nebi vyšla velká hvězda. Neviděl sice zlaté prasátko, ale to pejskovi pranic nevadilo. Protože ta hvězda byla svatá a Hafík věděl, že dnes nosí zázraky všem lidem na zemi a že ji tam na nebe posadil jistě Ježíšek. Šel pomalu k domovu, díval se lidem do rozsvícených okýnek a přál všem šťastné a veselé Vánoce.
Protáhl se zpátky svými novými vrátky, prošel dvorek, sedl si před boudičkou, podíval se na nebe a zamával tam Ježíškovi pacičkou.