O horách, řekách, slonech a lidech

03.11.2020

První komentář k této útlé knížce, která vyšla v polovině 90.let a má čestné místo v mé knihovně. A to především z důvodu, že autora osobně znám a v 90.letech, kdy kniha vznikla, jsem byla jednou z prvních a pravidelných zákaznic nově vzniklé cestovní kanceláře Adventura, jejímž zakladatelem je i Jarda Lhota. Byla to krásná doba, taková "pionýrská", začali jsme si plnit sny a cestovat do míst blízkých i vzdálených. Obvykle s minimálním vybavením, ale s nadšením a chutí poznávat. Cesty do hor, na kola a na vodu byly vždy velkým dobrodružstvím, ale ten pocit sounáležitosti a přítomnosti - být tady a teď - ten vždy zmírnil nepohodlí, které cesty provázelo. Příběhy, které Jarda ve své knize popisuje, se opravdu staly. Mám kamarády, kteří je prožili na vlastní kůži, jako např. přepadení a okradení v Mexiku při splutí řeky Usumacinta (hraniční řeka mezi Mexikem a Gautemalou).
Jarda není spisovatel, což je na knize vidět, ale je to člověk, který má srdce otevřené a jeho příběhy jsou psány tak, jak je cítí. Je to již 30 let, od té doby se spousta věcí změnila, i cestování je dnes jiné. O to cenější jsou zápisky z cest, které se pomalu stávají historií, ale je v nich obsažena atmosféra doby. Je dobře, že máme Hanzelku a Zikmunda, Josku Rakoncaje i Jardu Lhotu. Cestovatele a dobrodruhy tělem i duší.