O Janíčkovi malérečkovi
Oldřich Šuleř
Příběh z prvých let předmnichovské republiky vypráví o životě valašského lidu a o příběhu mladého malíře, který za Baťovo stipendium studoval v Praze na Akademii, záhy však poznal kořistnictví svého dobrodince a vymkl se jeho vlivu!
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1985 | ![]() |
1989 | ![]() |
1967 | ![]() |
1990 | ![]() |
2007 | ![]() |
To bylo tak hezké čtení! Posuďte sami:
Janíček se vydal k borovému lesu. Kráčel po mechu a visuté halouzky ho šimraly v obličeji. Mezi dvěma sosnami se prohnula pod zlatým paprskem pavučina, hleděla do nebes a v jejím středu se pevný vládce křižák klaněl východu slunce, jako by prosil o šťastný den, o novou mízu do snovacích bradavek. Rudá kůra statné borovice, opuštěné na okraji mladého borku, plála do okolí; její jizvy byly dávno zaceleny ztvrdlým a suchým, drolivým pryskyřičným zásmolcem. V slabém závanu větříku pršely drobným deštěm z vršků stromů šupiny šišek a napadaly na zvrásnělou pokrývku starého jehličí u pat kmenů.
Ale tu se už rozezněla ptačí hrdla povědomými písničkami:
,,Ťuhí hy. Uó! Uó! Ťanuťan! Lí-va. Lí-va. Jip!
Kniha vypráví o raném mládí malíře Jana Kobzáně. Jediné, co mě trochu mrzí, je to, jak se autor snažil vykreslit Tomáše Baťu v ne úplně dobrém světle. Ale chápu to - kniha vyšla v roce 1960.