O jazyce bez hranic
Robert Adam , Petr Mareš , Alena Fidlerová , Jiří Rejzek , Robert Dittmann , Jan Chromý
Popularizační knížka autorského kolektivu pracovníků Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze pomáhá čtenáři orientovat se v současné jazykovědné bohemistice (včetně základních zdrojů poučení o češtině) a uvádí řadu zajímavostí a současných poznatků z oblastí dějin češtiny, etymologie, současné slovní zásoby a mluvnické stránky jazyka, jazyka médií a z obecné jazykovědy.... celý text
Přidat komentář
Popularizující publikace pro hlubší zájemce o český jazyk. Patří do rukou nejen studentům bohemistiky, ale i lidem, kteří již získali slušný přehled a v problematice se trochu orientují. Nenajdou tu žádné zbytečně podbízivé ilustrace: informace zde uváděné jsou velmi hutné a chutné, které ovšem vyžadují delší čas ke spokojenému trávení :-)
Kniha má tři části: Čeština mezi jazyky, Příběhy slov, Jazykové památky a osobnosti. Každá z nich dále obsahuje soubor jednotlivých studií, vázaných k dané tematice. Jako bonus je přiloženo i několik vysvětlujících kapitol: Jazyky v České republice, Rozvrstvení češtiny, Gramatiky češtiny, Slovníky českého jazyka, Jazykové korpusy, Pravidla českého pravopisu apod.
Poutavou i věcnou formou se dozvíme nejen zajímavosti z historie českého jazyka, postavení češtiny mezi ostatními jazyky, ale i fakta, jak je to s psaním problematických jevů /spřežky, čárky, Y a I/. Některé názvy kapitol mluví za vše: "Co se o přechodnících snad ještě ví"; "A co se o přechodnících často neví"; "Jak mluvíme s dětmi"; "Tácy, skici: o tzv. tvrdých a měkkých souhláskách"; "Když mluvíme líp než správně"; "Termíny doma i za hranicemi"; "Lidová etymologie".
Rozhodně nejde o knihu suchopárnou, naopak - já se při čtení skvěle bavila. Asi nejvíc mě dokázaly rozesmát vtipné a skvěle zvolené citace, trefně dokumentující daný jev.
"Nezbývá než vybrat si: buď rypadla, nebo nezaměstnanost."
"Uprchlíky vzali v saském Annabergu za své."
"A když pak naše soužití s manželem vzalo zasvé, došlo mi, že nestálo za nic už od samého začátku."
"A rovněž existuje protetické J, které máme dochováno např. ve tvarech slovesa být /jsem, jsi/, ale i v řadě dalších slov /např. jeden, jestli, jiskra/, avšak na rozdíl od protetického V již není užíváno produktivně /stěží si lze představit, že například budeme děravý sýr pojmenovávat jementál, anebo výbuchu říkat jexploze/."
"Labutí porodnice v Zábřehu vydala už čtvero potomstvo, loni se vylíhlo sedm mláďat."
"Šedesátka fotbalových fanoušků si domluvila rvačku."
"Šmejdi znovu úřadovali. Z důchodců vylákali peníze na nádobí a čističe /titulek/"
"Sáblíková si na kilometru zajela 'osobák'" /.../ (titulek)"
"Na Jiřáku zavoní husa se zelím /mezititulek/. Třetí ročník známých Svatomartinských slavností na náměstí Jiřího z Poděbrad /.../."
"Češi napustí do svých bazénů dva 'Mácháče' /titulek/. Množství vody, kterou Češti napustí do svých bazénů, by naplnilo dvě Máchova jezera."
"Nervózně poskakoval kolem auta a pak se rozeběhl ke stánku, kde si koupil kelímkáče a panáka."
"Akční pecky, scifáče, romanťárny."
"Tvrdé písmenko můžeme najít v polévce, když se nedostatečně uvaří, ale na papíře jsou všechna písmena tvrdá stejně. Přesnější by bylo říkat oněm dvěma skupinám - podle jednoslovných názvů písmen I a Y - písmena jotová a ypsilonová."
"Uslyšíme-li v žoviální předpovědi počasí na soukromé rozhlasové stanici teploty od mínus čtyřky do mínus sedmičky, pochopíme to jako jeden z mnoha projevů křečovité snahy o ležérnost, kterou se dikce takových rádií vyznačuje. Moderátorce se jaksi 'vykouřilo z hlavy', že ona čísla ve skutečnosti něco počítají, totiž že označují počty stupňů Celsia; je prakticky jisté, že bude mínus čtyřka až mínus sedmička stupňů Celsia by moderátorka neřekla. Ani autorům zpráv veřejnoprávního rozhlasu nebudeme vyčítat, že hovoří o TOP nula devítce, protože tak možná činí proto, aby mohli název této politické strany skloňovat, tj. tvarově přizpůsobit větnému kontextu."
"Našel více než 6 tisícovek let staré malované figury."
"Skupinové číslovky má e zvláštní oblibě Česká televize. Právě z jejího internetového zpravodajství pochází vítěz pomyslné soutěže o jejich nejhustší koncentraci. Při jeho čtení máme dvě možnosti: buď se smát, nebo se začít strachovat o osud českých základních číslovek označujících 'kulatá' čísla. Desítky tisíc Rusů vyrazily do ulic proti Putinovi. /.../ Demonstrovalo se i v desítkách dalších ruských měst, ale podle médií se v regionech sešly až stovky lidí, od dvacítky ve Vladivostoku po necelou tisícovku v Petrohradu. Tisícovka láter a u stovky hromů!"
"Bývalý předseda vlády M. Topolánek v projevu citovaném sdělovacími prostředky řekl, že Evropská unie má na čemsi vitální zájem. Vitální znamená v češtině jednak 'plný elánu, temperamentně se projevující', jednak (v odborném stylu) 'související s životní schopností', avšak expremiér toto slovo použil po vzoru anglického vital ve významu 'životně důležitý'."
"Hybridní názvy jako vedoucí úseku non-food můžeme vnímat jako komické, avšak úsměv nám ztuhne na rtech, když zjistíme, že mnozí zaměstnanci se s hybridními nebo zcela anglickými názvy pracovních pozic, které zastávají, ztotožňují a uvádějí ve formulářích do kolonek 'povolání' např. junior event manager nebo sales and marketing specialist."
Kniha pro všechny fandy krásného českého jazyka plná zajímavostí ze všech jazykových rovin.
Knížka je natolik napěchovaná nejrůznějšími zajímavostmi z češtiny (a to nejen čistě lingvistickými, ale i kulturně historickými), že skoro vylučuje, aby si tu někdo pro sebe něco pozoruhodného nenašel, i když třeba nebude číst všechno. Ukazuje mimo jiné, jak mocně nás jazyk ovlivňuje a má schopnost zcela zásadně měnit naše smýšlení o světě. Např. k mediálnímu nešvaru typu "M.P. trpí agresivní povahou" je tu trefný komentář: "Pokud si novinář nedá záležet na výběru vhodných lexikálních prostředků, může se mu třeba i proti jeho vůli stát, že ve svých článcích omlouvá vrahy a drží palce sexuálním násilníkům". Uvítal bych jenom trochu podrobnější a promyšlenější členění jednotlivých příspěvků do většího množství tematických kapitol. Zejména první kapitola (ze tří) docela nelogicky nazvaná "Čeština mezi jazyky" je naprostá všehochuť příspěvků, které spojuje snad jen to, že s názvem kapitoly většinou vůbec nesouvisí. Ale na druhou stranu to má zas tu výhodu, že jde o knihu, kterou si lze pročítat jen průběžně, namátkově a výběrově dle zájmu. Skvělý češtinářský počin!