O kaktech a jejich narkotických účincích
Alberto Vojtěch Frič
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474531/bmid_o-kaktech-a-jejich-narkotickych-uci-NDs-474531.jpeg
5
31
31
V této úpravě 2. opravené vydání.
Přidat komentář
Alberto Vojtěch Frič je ( vedle s Enrico Stanko Vráze) naším největším jihoamerickým cestovatelem. Zasáhl výrazně také do kaktusářství a je milovníky "zelených salátů s ostny" (fričiana) považován za jejich nejlepšího popularizátora. Mě však oslovil hlavně jako milovník indiánů (Čamakoko, Bororo), s nimiž byl schopen žít v symbióze a ještě o tom brilantně psát. Knížečku jsem přečetl, požvýkat kousíček sušené lophophory zkusil (jedovatá, nedoporučuji), ale k vybuzení mých smyslů nedošlo. Protože ale jinak Friče miluji a jeho spisy a knihy rekreačně sbírám, dávám útlounké publikaci čtyři hvězdy.
Zajímavá, nevšední kniha pojednávající o nevšedních účencích narkotických kaktusů. Srovnává pokusy moderních lidí s praxí indiánů. Zprostředkovává zážitky samotného autora s pellote a také nás nechá jemně nahlédnout pod dobrodružnou pokličku autorova života. Pro mě spolu s knihou "Rod Lophophora" (alias Pellote) a knihou "Vzpomínky starého kaktusáře" (kde je zmínka o Fričovi) navíc krásným úvodem a navnaděním pro čtení knihy "Lovec kaktusů" :o)
Knihu doporučuji, příjemné čtení vzácné dle mě i tím, že dnes už nikdo takové srovnání "moderno" vs "indiáni" neudělá!
"Když jsme si tak povídali o chikulí, nadhodil jsem, co by se asi stalo, kdyby se podobná droga dostala u nás novinářům do čaje. Žertovali jsme o tom, jak by to dopadlo, kdyby naše žurnalistika na celý měsíc ztratila pocit závratě a strachu a pracovala by se zvýšenou výkonností, důkladně, poctivě a mravně. "Kristepane, to by byla hotová revoluce," vykřikl zděšeně kdosi z přítomných a zamyšleně dodal: "Taková rostlina do Čech nesmí..."
K téhle knížcečce jsem se dostal díky přednášce paní Yvonne Fričové o iniciativě "Checomacoco"... Nu a přečetl jsem ji docela s chutí - přestože se asi k omlazování pomocí kaktusů nedostanu - nebudu mít odvahu se vypravit za Indiány, kteří to tam kdesi v Jižní Americe ještě ovládají... Ale v každém případě bych to omlazení potřeboval... ovšemže s narkotiky si nemíním nic začínat. Jen obdivuji Fričovu odvahu... a znovu a znovu jeho schopnost psát poutavě i o vcelku odborných záležitostech...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1958 |  Dlouhý lovec |
| 1943 | Indiáni Jižní Ameriky |
| 1959 |  Hadí ostrov |
| 1968 | Strýček Indián |
| 2000 | Čerwuiš |
Neustále mě nepřestává překvapovat, jak je Frič oceňovaný všude jinde...jen né u nás. A přitom ze všech jeho knih je cítit bezmezné vlastenectví. Každá z jeho knih je úžasným přínosem pro naši vlast. Jsem vděčná, že to Frič nikdy nevzdal, ikdyž bych se vůbec nedivila, když mu spousta lidí házela klacky pod nohy. Vždy mě jeho příběhy baví, umím si ho představit jako starého dědečka co vypráví u krbu...vydržela bych tam hodiny.