O Kátě, která chtěla být dědečkem
Signe Viška
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499990/bmid_o-kate-ktera-chtela-byt-dedeckem-rN6-499990.jpg
4
20
20
O mezigeneračních vztazích s láskou a humorem. Když se Káti ptali, čím by chtěla být, pokaždé rozhodně a bez váhání říkala: „Já bych chtěla být dědečkem. “ Dospělí, jak už to mívají ve zvyku, se nad tím shovívavě usmívali, jenže Káťa to myslela vážně. A víte proč? Protože kdyby byla dědečkem, byli by s dědou nejlepší kamarádi a mohli by spolu dědečkovat. Pokud nevíte, co přesně takové dědečkování obnáší, zeptejte se Káti, ta v tom má jasno. A pokud náhodou něco neví, třeba jak předčasně zešedivět, tak si to prostě vygůglí. Dědečkové bývají vousatí, bělovlasí, plešatí, kulatí, vysocí, maličcí… Ať už nosí motýlka, či tričko Led Zeppelin, pořád je na nich nejlepší jedna věc — to, že jsou. A právě o tom je tahle obrázková knížka. Jednoduchý příběh se silným poselstvím, které vás chytí za srdce. A hřejivý pocit v něm zůstane ještě dlouho po přečtení.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
Kate, kas gribēja kļūt par vectēvu, 2021
více info...
Přidat komentář
Pro děti 4+
Zajímavý a originální příběh o dědečcích, potažmo babičkách. Moc se mi líbil výraz "dědečkovat". Myslím, že kniha je skvělá jako námět k povídání s prarodiči, co znamená ono "dědečkování a babičkování". A celkově si s nimi povídat o jejich dětství: "Jak to bylo dřív."
Nádherná záležitost, jak příběhově, tak i ilustracemi. S dcerkou (6,5) se nám knížka moc líbila.
Podle mě je kniha skvělá - výborný nápad, není to nuda, a je krásné, že má Káťa tak pěkný vztah s dědečkem. Bílý obláček prostě famózní, i my máme vlasatého dědu :-) Kresba záměrně dětská, počmáraná, proč ne. Jen bylo velké překvapení, že to najednou skončilo! Jinak bych si jako někdo tady nestěžovala na překlad, ono to určitě bylo takto i v originále, něco takového si překladatel obvykle jen tak z prstu nevycucá. Mně to tam sedělo do celkové poetičnosti textu. Za mě tedy super!
Možná se autorce úplně nepovedlo zdůraznit, co chtěla říct, ale mně se to líbilo, jak text, tak obrazový doprovod.
Ilustrace jsou velmi netradiční, takové obří, ale beru to jako pohled mrněte - jako malé mi taky všechno připadalo větší, takže chápu, že mohutný děda s břichem a velkýma rukama se dítku podle ilustrátora může jevit takhle. A barevnost některých stránek je skvělá.
Hlavní znaky dědečků jsou zajímavé - asi bych se s dětmi pobavila o tom, co je typické pro našeho dědu, jestli bychom také něco tak výrazného našli. Minimálně jeden rys ale bude společný všem: "dědečkové nikdy, nikdy nechvátají; dny před sebou tlačí, jak se jim zlíbí". Jsem si jistá, že právě tohle ocení každé dítě, které od rodičů velmi často slyší pobídky typu dělej, přidej, zrychli, pohni, neloudej se . . .
Chápu rodiče, sama jsem tohle dělala, i když spíše výjimečně a jen nerada, ale školka/škola/práce prostě nepočká a nástup do ní je většinou pevně daný. Právě proto je skvělé dědečkovat, no ne?
P.S. Nejprve jsem se cítila dotčená, proč nechce Káťa taky babičkovat. Ale potom jsem si to sama pro sebe zdůvodnila a jsem si jistá, že většina dětí na to taky přijde. Další (genderově nevyvážené) plus pro tuhle knížku, alespoň pro mě.
P.P.S. Vy jste věděli, že šedivění vlasů může způsobovat nedostatek B12? Já tedy ne, a přitom mi diagnostikovali chorobu zaviněnou právě nedostatkem tohoto vitamínu. Ještě že čtu dětské knihy, díky Káťo!
Myšlenka byla dobrá, ale pak to nějak vyšumělo. A co ten překlad:
"dny před sebou tlačí",
"odpolední hodiny před sebou tlačil?"
Tohle za mě ne. Nápad byl zajímavý, ale zpracování se mi nelíbilo - jak příběh tak i ilustrace. Ty ilustrace mi upřímně rvaly oči. A příběh byl nijaký. Kde je nějaká pointa nebo sdělení? U Bambulky taktéž nevyvolala žádnou kladnou odezvu.
Vracím do knihovny a jsem ráda, že jsem ji nekoupila.
O Kátě, která chtěla být dědečkem
Docela pěkná, originální pohádka.