O kontemplaci
Jan Šedivý
Kontemplace je pro autora zkušeností Života, který se projevuje jako jednota a láska. Přináší zároveň zkušenost Boží přítomnosti ve vlastním nitru. Vede každého člověka nejprve k sobě samému, probouzí ho a pomáhá mu najít vlastní místo v životě. Dává sílu změnit, co má být změněno, zanechat, čeho má být zanecháno, a mít odvahu do toho, co má začít. Cílem nejsou mimořádné duchovní zážitky nebo změněné stavy vědomí, nýbrž prožívání celého života v jeho plnosti.... celý text
Přidat komentář
Knížek o meditaci, (jak by se také kniha dala nazvat) vychází velké množství. Autoři se snaží nasytit poptávku současného čtenáře, který je přesycen informacemi, technickými zázraky a extrémními zážitky všeho druhu. Paradoxně se mu ale nedostává toho nejdůležitějšího – hlubšího poznání smyslu vlastního života. Proto hledá různé cesty, které by mu pomohly.
Proč tedy další kniha s tímto tématem? A čím je trochu jiná?
Přijde mi dost důležité, že autor je původem Čech (tedy přesněji Moravan). Zajímavý je i fakt, že je pevně zakotven v katolické víře a knížek o meditační praxi v současném katolickém/křesťanském prostředí v Čechách zase tak moc nevychází.
Někteří lidé, hledající duchovní cesty jsou zklamaní, když zjistí, že křesťanství se u nás hlubším sebepoznáním a spiritualitou, která vede pod povrch modlitebních úkonů moc nezabývá. Můžou si z toho vyvodit, že tato náboženská praxe je povrchní a bez obsahu.
Opak je ale pravdou, nicméně literatura velkých křesťanských mystiků minulosti je bohužel psána jazykem pro dnešní dobu těžce pochopitelným a je velkým oříškem i pro překladatele.
Tuto knihu proto velmi vítám a doporučuji. Zpočátku text působí velmi jednoduše a prostě, ale právě v tom je jeho síla. Autor si plně uvědomuje, že základní skutečnosti života jsou často jednoduché, a pokud je člověk dokáže vnímat a prožívat každý den, nalézá vnitřní odpovědi na otázky duchovního hledání. O tom, jak hluboce je tento text promyšlen a promeditován, jsem se přesvědčila poté, když jsem chtěla z knihy vybrat krátký úryvek. Pokaždé, když mi nějaký kousek textu připadal jako ten pravý, nemohla jsem se udržet a ve čtení jsem pokračovala dál a dál. Každé další slovo pro mě bylo čím dál víc důležitější a každá následující věta dávala textu hlubší smysl. Tato kniha patří mezi ty, které opakovaným čtením zrají spolu se čtenářem.
Úryvek z kapitoly Být a jednat:
„Je-li rovina schopností a dovedností tou jedinou, na níž se navzájem setkáváme, budou rozdíly zjevné. Existují lidé v něčem lepší a v něčem naopak méně dobří, osoby samostatné a závislé. Tam, kde se lidé setkávají výhradně na rovině "umím něco, co ty neumíš", či "mám něco, co ty nemáš", nebo i dobře míněného "udělám pro tebe, co můžu", je důsledkem stav, ve kterém se ocitáme jako vítězové či poražení, jako slabší nebo silnější, jako nezávislí či naopak závislí na druhých.
Naštěstí existuje i jiný způsob setkávání. Probíhá na úrovni našeho bytí a spočívá v jednoduché a vědomé přítomnosti. Tato úroveň nás spojuje se všemi lidmi. Zde jsme si všichni rovni. Život, kterým jsi ty a kterým jsem já, to je jeden život. Jestliže je člověk ukotven v přítomnosti a je si toho vědom, pak je v daném okamžiku prost závislosti na svém já. Z jeho bytosti lze vycítit uvědomělou přítomnost a v jeho očích se zračí bytí, nikoli jeho ego. Ostatní to potom vnímají a cítí se v jeho společnosti akceptováni a milováni v tom nejlepším slova smyslu. Proto bychom spolu neměli jednat jen jako dospělý s dítětem, silnější se slabším, lepší s méně dobrým, nýbrž především jako člověk s člověkem.“
O kontemplaci
Perfektní kniha...stručně - jasně...