O lásce a o ničem
Jan Borna
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/209526/bmid_o-lasce-a-o-nicem-vte-209526.jpg
4
9
9
Básnické sbírky Jana Borny jako by se v průběhu času utvrzovaly ve věcné až úsporné, a přesto hluboce intimní poetice, která je prosta nuceně hledaných slov a jíž je vlastní sebejistý záznam viděného a ironická interpretace prožitého. Básně „o ničem“ s nadsázkou sobě vlastní slibují verše o lásce – jako o budoucím příslibu, nahotě v promrzlé krajině, jež provokuje něžnou křehkostí, zatímco láska žitá a odžitá se klidně zrcadlí v mlčenlivé samotě. Poezie autorovi umožňuje vystupovat ze sebe samého a dát křídla pohybu, který dopřává objevitelskou perspektivu nadhledu, protože „kdo se nepokusí, ten nepoletí“. Minulost nám z lásky zbyla, myši prokousaly sila, zrno leží na vyprahlé zemi, jeden k druhému jsme odsouzeni.... celý text
Přidat komentář
Básně Jana Borny jsou malé rozsahem, ale velké myšlenkou...
V některých (Něha) se snoubí smutek s radostí. Jan Borna se dokázal povznést nad problémy a trefně vystihuje situaci.
Mám rád ty nejkratší s výraznou pointou.
"Nejlépe chrání před zubním kazem
hned po ráně pěstí
vyplivnout zuby na zem." (reklamní trojverší, s. 29)
Líbí se mi kapesní formát i jednoduché ilustrace Jaroslava Milfajta.
"Vezmeš si papír a tužku
a sedneš si za stůl,
vstaneš a napiješ se,
sedneš si za stůl
a vstaneš a zaliješ kytky,
sedneš si za stůl,
vstaneš a vyčůráš se,
a když už opravdu není úniku,
sedneš
a napíšeš básničku." (Jak se píše báseň /na omšelé téma/ s. 30)
Málokdo si dokáže formou něžného cynismu dělat legraci se svého osudu a z neštěstí kolem sebe tak jako Jan Borna. Průzračné balady plné zakrytých slz a usmívajícího se neštěstí. Nádhera Honzo !
Autorovy další knížky
| 2014 |  O lásce a o ničem |
| 2006 |  Veselá čekárna |
| 2011 | Na dosah |
| 2005 | Malé prosby |
| 2008 | Krajina nad parapetem |
Další verše, z nichž čtenáře pohltí Bornův básnický um.
+ krásné ilustrace od J. Milfajta, jež Bornovi ilustroval každou b. sbírku.
(mobilní)
Šeptám „Miluji tě“.
Vyznání letí tisíce kilometrů,
než ho satelit vrátí do tvého ucha,
ale ruka tu vzdálenost překonává ve vteřině.
Hladím tvé horké tělo,
ležící u mne na pokosené louce.
/str. 58