O letadélku Káněti
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31181/o-letadelku-kaneti-31181.jpg
4
707
707
Příběh vesnických dětí, které se při návštěvě letiště seznámí s tajemstvím hangárů. Prožijí veselé i dobrodružné příhody, naučí se létat a dokonce se jim podaří zachránit pilota, kterému se porouchalo letadlo.
Přidat komentář
Knihu jsem samozřejmě četl a jako klukovi se mi líbila, leč už si z ní nic nepamatuji.
Četla jsem v dětství, teď čtu synovi. Hezký příběh, velice mě překvapilo, že neobsahoval žádné režimové speciality :D
"Z pravěku"
Hangár. Zvláštní slovo a přitom běžně používané. Jednoduše řečeno jde o velkou garáž pro letadla.
Sežeňte obyčejnou partu dětí, pár zvířat k tomu a jedno letadýlko. Zábava je na světě - Pes Kociánek, Anička, Vojta a další postavy ukážou čtenářům svět jiným způsobem. Že i s knihou se dá trávit volné odpoledne .
Milovaná kniha z dětství kterou si přečtu vždy po pár letech ráda znova i v dospělosti.
Četl jsme opakovaně 5ti leté dceři, kniha se jí moc líbila. Máme nové vydání ilustrované paní Zmatlíkovou.
Knihu O letadélu Káněti si pamatuji z dětství a moc ráda jsem si jí přečetla znovu po dlouhé době s našima chlapečkama. Moc se jim líbila a určitě doporučuji!
Pěkná klučičí knížka doplněná o úžasné ilustrace paní Zmatlíkové. V dětství mě kniha minula, ale v synově knihovničce tato klasika nechybí. Jak knihu bude jednou hodnotit on, ukáže až čas. Ráda si počkám.
Bohumil Říha uměl psát tak, aby to bylo napínavé, milé, veselé... Že něco z jeho knížek je už dneska jinak, to se může někomu zdát jako překážka pro současnou generaci, ale za sebe mám na to jiný názor. Když jsem jeho knížky kdysi četla, žila jsem už tenkrát v jiném prostředí (v paneláku), neměla jsem vyzkoušeno skoro nic z toho, co prožívaly děti z venkovských nebo i městských part, natož abych se mohla jít podívat do hangáru na letadlo. Ale nijak mi to nevadilo, ten rozdíl, naopak to čtení pro mě bylo o to zajímavější. Letadélko Káně jsem si užila ve starším vydání s obrázky R. Švába a pak ještě znova s ilustracemi H. Zmatlíkové, v dospělosti znova s dětmi, pak jsem objevila na internetu film a také jsem si ho s chutí pustila. Překvapil mě, protože jsem o něm dřív nevěděla.
Těší mě, když se můžu ke knížkám svého dětství takto vracet, sledovat jejich osudy a tady na DK vidět, jak se líbily i dalším čtenářům a co si o nich myslí. Autoři si zaslouží náš vděk a úctu za to, co pro nás vytvořili. Je škoda, že se staré knížky tak neuváženě z knihoven vyřazují a zvláště s těmi dětskými se pak už víceméně nepočítá, aby byly ještě někde snadno dostupné k vidění nebo i k půjčení. Přála bych si, aby se to změnilo k lepšímu.
Sama to vlastně ani nepotřebuju, protože mám pro sebe dostatek knížek doma, ale jde mi o vztah k literatuře obecně. I ty tituly, které nejsou z nejpovedenějších nebo jsou už úplně zapomenuté, nám něco daly, třeba jen na krátký čas, a tak by se podle mě měly schovávat tak podobně, jako to děláme s různými památečními předměty v muzeích. Tak, abychom je tam mohli vídat společně, místo aby je jednotlivci měli jen tak pro sebe a své známé.
Měla jsem přesně toto vydání. Hezká, vtipná a nadčasová knížka o partě dětí z Pekel, malém letadélku, psovi Kociankovi, pilotu Hejdukovi i mrzoutskem dedecku Kozelkovi,prostá jakekoli ideologické rezanky, což je na dobu, kdy vyšla poprvé, opravdu neuvěřitelné.
Krásná knížka, ráda jsem si připomněla z meho dětství, když jsem teď četla synovi před spaním
Jedna z mých nejoblíbenějších, když jsem byla malá a musím říct, že i v dospělosti se mi líbí. Jednotlivé příběhy jsou milé, a i když v nich děti létají letadýlkem, tak jsou takové obyčejné. Jak kdyby to tak mělo být. Četla jsem ji dvouleté dceři, která si pak doma hrála na Káně.
Knihu jsem našel v knihovně založenou mezi knihami z mého dětství. Vnoučatům se docela líbila a já si připomněl svoje dětská léta. Bože jak ten čas letí, ach jo.
Po 30 letech jsem se vrátil do dětství a poslechl si audio s dcerou. Líbilo se nám to oběma. Dětská nestárnoucí klasika.
Našel by se někdo, kdo by neznal tuto milou knihu od Bohumila Říhy? ;-) Pro mne patřila k těm nejoblíbenějším, když jsem byla ještě dítko školou povinné, přestože jsem si ji tenkrát přečetla pouze jednou. Až nyní jsem se k ní vrátila. A musím přiznat, že jsem se opravdu bavila příhodami sourozenců Aničky a Vojty i jejich kamaráda Pepíčka. Autor se zde dokonale vyhnul jakýmkoliv ideologiím, proto je - aspoň podle mého názoru - kniha nadčasová a není tedy poplatná době svého vzniku. Jednotlivé zážitky popisovat nechci, ale všechny do jednoho jsou doslova kouzelné ;-). V knize vystupuje také (víceméně) zlý děda Kozelka, který se pokouší dětem zkazit každou radost. Samozřejmě je jasné, že se mu to nepodaří, ale na druhou stranu je zrovna on dost reálná postava - protože takových lidí po světě chodí celá řada! A v dnešní době snad ještě víc než kdy jindy... Každopádně jsou příhody pekelských dětí půvabné a stále ještě i originální. Bylo by to sice krásné, proletět se takovým malým letadlem, natož ho řídit - ale bylo a je to opravdu reálné? Nad tím už ovšem uvažovat nebudu, této příjemné knize dávám plný počet a doporučuji všem, kteří ještě zůstali ve svém srdci malými dětmi :-).
O letadélku Káněti jsem si ve čtenářské výzvě nechala jako poslední, protože to je moje nejmilejší knížka z dětství :) jak krásné bylo vrátit se zase do dětství.
Dost dobrá kniha pro děti, která se rychle přečte :). A ani nejde poznat, že už je napsaná kdysi dávno, kdy já jsem ještě nebyl na světě :).
Štítky knihy
děti letadla kamarádi dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
U nás tato kniha má úspěch. Momentálně čteme snad už popáté . Dcerka ji má ráda a syn vyloženě touží vědět, jak to bude v další kapitole. Příběh znají, ale rádi se k němu vrací. Krásné obrázky. Prostě klasika. Napínavé, čtivé. ...