O moudré velrybě a další pohádky

27.06.2020

Pěkná knížka s velmi podařenými ilustracemi. S dcerkou jsme si jí četly na dobrou noc. Krátké kapitoly byly příjemné, jedná se o pohádky pro začínající čtenáře, takže délka byla akorát.

Jsem ráda, že mě předběhl "IHT" a vlastně řekl, co mám na srdci. Horší dětskou knihu, jsem snad nečetla. Možná jsem rozmazlená tím výběrem. Nevím. Souhlasím, obrázky pěkné. Češtinu hodnotit nebudu, bylo by to ode mě pokrytecké. Ale ten příběh...

Přišlo mi to jak když si autorka jednoho večera řekla, že chce napsat dětskou knihu.

"Hm, chtěla bych, aby bylo v příběhu třeba to, že děti jsou důležitější než peníze. Tak o čem by to mohlo být... Byla jednou jedna chobotnice, kradla poklady z lodí ... musela, měla děti. Jednou ukradla poklad a málem se utopila pod jeho tíhou. Pak viděla svoje děti, neutopila se a řekla si, že už nikdy nebude krást, protože poklad má ve svých dětech."

Jako myšlenka hezká, ale tak jak si to asi paní napsala večer, tak to vydala. Normální autor by nad tím asi chvíli přemýšlel a nějak ten příběh rozvinul a pokusil se do něj vnést nějakou logiku, ale tady to chybí.

V příbězích se spoustu věcí vysvětluje strašně rychle, objevují se tam různě nové postavy a vše je sepsáno strašně chaoticky a z neznámého důvodu je vše rozděleno do obrovského množství kapitol. Jako třeba u té chobotnice. Ta se shledá se svými dětmi.

Nadpis - PERLY

"A znenadání se objevila kouzelná víla a každému dítěti pověsila jednu perlu na krk. "Jestli se ti některé z tvých dětí zatoulá, perla zasvítí a vyšle světelný paprsek. Tak své děti zase najdeš a potom bude celá rodina opět pohromadě," řekla víla mamince chobotnici."

A konec "kapitoly".

13.11.2018

Ohavne. Kvalitu pohadek nechci posuzovat prilis prikre - jsou urceny pro male ctenare, takze hlavni je pouzivat jednoducha a kratsi slova a pomerne kratke vety. (Presto jsou nektere vety zbytecne dlouhe.) I pres vedomi nizkych naroku si ale myslim, ze alespon nektere pribehy jsou.. pitome. Treba takove "zelvicky" (SPOILER!!): vyrazily hledat poklad na konci duhy, cestou potkaly "velkorozce", ktery chtel jit s nimi (pry mu to vzkazala hvezda - duhu lze pritom videt jen ve dne, tak nechapu, proc v pribehu vystupuje hvezda). Na konci duhy nasly studanku, "kousek od studanky stal Velkorozec" (ktery tam prisel s nimi, takze to prilis prekvapive asi nebylo). Velkorozec se napil, zmenil v jelena a odesel. Vodni vila vylezla ze studanky, podekovala jim, ze osvobodily jelena a byl konec... uf. Jedna kratka citace pro predstavu: "Želvičky pokračovaly ve své cestě a potkali (SIC!) ještě mnoho lesních kamarádů. Jistě se s nimi ještě někdy potkají." Ruku na srdce - nemyslite taky, ze je to jen vata na natahovani textu?

Krome prostoduchych pribehu me na knize rozciluji hrubky. Ano, hrubky v detske knize!! Kterou vydal Fragment! (V nejkratsi pohadce o zelvickach jsem jich napocital 5 a to jsem byl velmi shovivavy.) Hrubky jsou velmi caste v interpunkci, nicmene i prosta shoda podnetu s prisudkem dela autorce potize. Chapu, ze kdyz jsou hrdinkami "zelvicky", pricemz jedna z nich je samec, muze to byt pro nekoho matouci, ale presto logika gramatiky je neustupna. (Shovivavejsi jsem byl u hodnoceni prime reci, kdyz zelvicky oslovovala dalsi postava - tam muze pritomnost muzske postavy zavdat pricinu pro mekke "i".) Srozumitelnost textu snizuji obcasne preklepy ve forme chybejicich predlozek atp. Krome zmineneho je pro deti matouci (overeno na sedmiletem synovi), ze autorka nepovazuje za nutne u dialogu oznacovat mluvciho. Dospely ctenar pochopi, ze kazdy novy odstavec predstavuje zmenu mluvciho, ale kdyz ty proslovy jsou kraticke vety na pul radku, tak to dite muze slusne zmast.

Za pozitivum knihy povazuji docela pekne ilustrace, proto jedna hvezda